Na českém trhu je od prosince česká videobanka Recvideo.cz, provozuje ji pražské studio Leontynka Davida Vozdeckého. Aktuálně nabízí tisícovku klipů, které prodává za 499 Kč (19 eur) za kus. Průměrně mají stopáž 2 až 4 minuty. „Denně videobanku aktualizujeme o nové záběry politiků, umělců, budov, měst, ale třeba i o stroje určené na těžbu uhlí,“ láká Vozdecký.

Bankéřka České spořitelny v pornu, pardon erotickém filmu, pardon ve von Trierovi

A kde bydlí ten pan Kulel? Ten vůbec nikde nebydlí, ten neexistuje! Stejně jako bankéřka Lenka Veselá.

Kdo je, nebo koho představuje člověk, který hraje v reklamě? Zdá se to být banální otázka, že? Obvykle se můžeme v reklamě setkat se dvěma situacemi. Tohle je první příklad.

Billboard Petra Tupce

Tady vidíme Petra Tupce. Na fotografii je on, je to tam i napsané. Pokud používáme celé jméno a příjmení, představujeme konkrétní identitu osoby.

Inzerát Budvaru nealko

Tady vidíme hezkou holku, představuje jakoukoliv podobnou hezkou holku, je to tedy herečka, či, řekněme modelka. Není tam napsané, kým je, protože jí tvůrci nepřidělili nějakou identitu, která by byla nosná z hlediska kampaně, např. by se na ní daly postavit nějaké zajímavé či zábavné aspekty.

Takže to jsme vyčerpali dvě základní možnosti, jak zobrazit člověka v reklamě. A abychom si to prosvištěli ještě víc, tak si to dáme ještě jednou. Tedy:

Inzerát televize Pětka

Vidíme Zdeňka Izera. Je to Izer, je to tam napsaný, dobrý. Dál!

Inzerát televize Pětka

Vidíme Ivetu Bartošovou. Taky je to tam napsané. Dál!

Citylight společosti Cetelem

Vidíme šťastnou rodinu. Není tam napsaný ani ťuk, takže opět, je to případ obecné šťastné rodiny podobné této.

Inzerát deníku Metro

Vidíme cestující v metru. Opět beze jména, takže je jasné, že to je prostě skrumáž (pan fotograf promine, já to tak nemyslel) typů lidí.

Na závěr ještě jeden chyták.

Billboard ODS

Tady došlo k výjimce – pokud je člověk v reklamě sebou samým, ale je notoricky známý, není jej potřeba popisovat. Ale jen, pokud každý ví, o koho jde. Kromě této výjimky si to můžeme shrnout. Buď je v reklamě člověk sebou samým, tedy svou identitou, nebo je typem člověka. No a teď se, přátelé a sousedi, koukněte na tohle.

Inzerát České spořitelny

Není to jeden inzerát, je to obrovská kampaň, kterou vidíte od deníků a týdeníků přes vitríny až k pobočkám všude. O tom spotu, kde paní Lenka hraje, jsem už psal, připadal mi fantastický. Taky proto, že mám slabost pro ženy 30+. A pro bloncky. Ale umístit hlavní postavy ze spotu na vizuál a vydávat je za pracovníky banky? Netrklo by mi to, kdyby kamarádka neumístila na Facebook ukázku z nového filmu, kde bankéřka hraje, možná lépe, než ve spotu České spořitelny. Kdybyste si to chtěli pustit, je to tady.

Ukázka z filmu Stockholm East

Jak vidíme, je to nade vší pochybnost film umělecký. Správně, i skandinávští herci musí svým dětem namazat skývu.

Vizuál filmu Stockholm East

Paní hrála i v Kdo je tady ředitel, kde měla báječnou erotickou scénu.

Ukázka z filmu "Kdo je tady ředitel?"

Potud vše dobré. Ale koho napadlo, vydávat ji za Lenku Veselou, bankéřku? Až budou chtít dát třeba pana ředitele na inzerát, tak jim asi nebudem věřit. Česká spořitelna mi k tomu poskytla, nutno podotknout, že rychle a kompetentně, až jsem zíral, tenhle komentář:

Cilem reklamy, ve které vystupují postavy Tomáše a Lenky, je vytvořit vztah mezi klientem a bankéřem, proto u představitelů hlavní role uvádíme fiktivní české jméno a předpokládáme, že diváci jsou schopni přistoupit na reklamní nadsázku. Zatím jsme se v této souvislosti nesetkali s žádnou negativní reakcí.

S pozdravem a přáním pěkného dne
Klára Pačesová, 
Česká spořitelna, a.s.

No vidíte, já si myslím, že je to zavádějící. Ale vlastně mě zklidnili a kladl jsem si ještě chvilku otázku, jestli nejsem úplně mimo. A mám pocit, že nejsem, protože když už fiktivní jméno, tak takové, u kterého je hned jasné, že je fiktivní (například Daniel Zaplatil na kartě Raiffeisen Bank v příslušné reklamě). Pokud to jasné není, tak já se chci s paní Veselou setkat, líbí se mi, sakra, ale nemůžu. Stejně jako pan Kulel z legendární Holzmannovy scénky, „nikde nebydlí, neexistuje!“