Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Co si Drtinová, Nečas, Plesl a Šídlo myslí o „koncentraci mediální moci“

Co řekli expremiér, šéfredaktor Týdne a redaktoři Economie studentům pražských práv o českém mediálním trhu

Zleva Jaroslav Plesl, Petr Nečas, Jindřich Šídlo, Daniela Drtinová a Aleš Rozehnal při debatě na pražské Právnické fakultě Univerzity Karlovy

Zleva Jaroslav Plesl, Petr Nečas, Jindřich Šídlo, Daniela Drtinová a Aleš Rozehnal v úterý 15. dubna odpoledne při debatě na pražské Právnické fakultě Univerzity Karlovy

Bývalý český premiér Petr Nečas, šéfredaktor Týdne Jaroslav Plesl, šéfkomentátor Hospodářských novin Jindřich Šídlo, bývalá prominentní moderátorka České televize Daniela Drtinová a právník a někdejší spolumajitel televize Nova Aleš Rozehnal se v úterý před zaplněným amfiteátrem ve třetím patře budovy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze vyjadřovali ke koncentraci mediální moci. Tak téma vymezil pořádající Spolek českých právníků Všehrd.

Do debaty vstoupili také poslanec STAN a kandidát do Evropského parlamentu Stanislav Polčák či publicista internetových Britských listů, socialista Štěpán Kotrba. Diskusi přihlíželi mimo jiné komentátoři Balšínkova Echa24 Daniel Kasier a Lenka Zlámalová.

Vágní titulek této svodky dokazuje, že v promluvách zmíněných panelistů nebyl jasný jednotící prvek. Jejich nevyřčená shoda byla snad jen v tom, že v důsledku výrazných – v první řadě vlastnických, v dalším sledu personálních – změn na trhu mainstreamových médií je momentálně o něco vyšší šance zaujmout médiem novým, solitérním.

Aleš Rozehnal

„Český trh je malý, rozhodně třeba ve srovnání s Německem, a příjmy z reklamy nejisté, proto jsou média náchylná k ovlivnění ze strany korporací i státní moci,“ řekl advokát mimo jiné ve svém předlouhém úvodním slově. Oligarchizovaná (vypůjčíme-li si termín z editorialu Echa24) média podle něj „mohou jen hrát zábavní funkci, pokud se nestanou hlásnou troubou svého vlastníka“. Pozastavil se mimo jiné nad úrovní „justiční žurnalistiky“, o níž míní, že je „extrémně nízká“ poté, „co odešel Tomáš Němeček z Lidových novin„.

Daniela Drtinová

Pětice bývalých moderátorů a redaktorů publicistiky České televize, včetně právě Drtinové či Martina Veselovského, se nedávno rozhodla z Kavčích hor odejít a tvořit video pro internet. K důvodům podle úterních slov Drtinové patřilo mimo jiné riziko nebo podezření, že se zájmové politické nebo obchodní skupiny koncentrují a realizují skrz „velmi sofistikovaný systém i ve veřejnoprávních médiích“.

„Co je podle mě nebezpečné, že se to děje netransparentně a nepřiznaně,“ uvedla. „Tento typ propojení se mi jeví nebezpečnější, než když si Andrej Babiš koupí noviny.“ Není podle ní nutné sahat ke konspiračním teoriím o propojení velkých skupin a České televize, ale je prý možné vycházet z toho, co se dá prokázat, a to je rizikové napojení některých vlivových agentur s obchodními zájmy na Českou televizi.

Česká televize stihla ještě včera tvrzení Drtinové veřejně odmítnout, na dotaz agentury ČTK je mluvčí veřejnoprávního média Alžběta Plívová smetla s tím, že si bývalá dlouholetá tvář televizní publicistiky dělá PR. „Spekulace o neurčitých politických či jiných vlivech, o kterých Daniela Drtinová často hovoří, jsou tak nepodložené, lživé a je nutné je odmítnout. Zároveň považujeme za nepřijatelné, aby byla využívána kritika veřejnoprávního zpravodajství jako prostředek pro zviditelnění soukromého projektu,“ uvedla Plívová doslova.

Když se začali Drtinová, Veselovský a spol. domlouvat (svůj budoucí produkt promují prostřednictvím klipů na YouTube), s kterým z vydavatelů na českém trhu se spojí, uvědomovali si prý „riziko, abychom kredibilitu a nezávislost neutopili v jednom z miliardářských [mediálních] domů“.

Nakonec se dohodli s finančníkem Zdeňkem Bakalou, respektive jeho Economií, momentálně jednají exkluzivně jen s ní. Drtinová přitom míní, že pro nezávislost projektu by bylo „ideální projekt vystavět na zelené louce, jako to třeba udělalo Echo24, či ho financovat prostřednictvím crowdfundingu„.

To se jim ale v českém prostředí nepodařilo. „Nakonec jsme si stanovili tři podmínky, které pro nás byly nepřekročitelné,“ prohlásila moderátorka. Je to vytvoření vlastní firmy („nezávislý subjekt“), smlouva o redakční nezávislosti, respektive nezávislosti editoriální politiky a striktní oddělení činnosti od nejrůznějších vlivových a PR agentur.

Petr Nečas

Petr Nečas při úterní debatě

Petr Nečas při úterní debatě

Bývalý předseda české vlády a předseda ODS současnou situaci na mediálním trhu popsal jako tendenci k názorovém monolitu. Tuto postupující – jak řekl – „monolitizaci“ českých médií zapříčiňují podle něj jednak stádnost českých novinářů, za druhé koncentrace vlastnictví médií, a za třetí bulvarizace, která podle něj propukla ve druhé polovině minulého desetiletí, kvůli hospodářské recesi a s ní souvisejícímu poklesu inzerce a zhoršení ekonomiky mediálních podniků.

“Už tu není seriózní tisk. Dělí se jen na měkký a tvrdý bulvár,“ řekl před studenty právnické fakulty expremiér. „Neříkám přitom, že neexistují seriózní novináři, i v těchto bulvárních médiích jsou,“ doplnil.

Samotná koncentrace mediální moci podle Nečase nenastává až v poslední době: „Ty pokusy tady byly, byly dlouhodobého charakteru, akorát teď je na ně lépe vidět a jsou zřetelné. Prostě snaha propojit několik divizí činností, to znamená podnikatelskou divizi s její politickou divizí a mediální divizí a já dodávám také u některých podnikatelů jejich bezpečnostní a policejní divizí, tady byly, jsou a budou.“

Bývalý premiér – po čerstvé zkušenosti se svým mocenským pádem loni v létě – zároveň nešetřil kritikou na adresu novinářů, kteří podle něj, až na některé výjimky, nikdy nebyli hlídacími psy demokracie. Navíc podle něj nectí presumpci neviny, a často tak dochází k „mediálním lynčům“. Média v Česku, míní Nečas, rozhodují „nad soudy, mimo soudy“, každé jejich informování o právnické kauze má „charakter lynče“.

Jako zásadní téma vidí také nastolování agendy, tedy to, o jakých tématech se píše. Anebo záměrně nepíše, neboť právě s vlastnickými změnami podle něj některá „média přestala nastolovat určitou agendu“. „I nenastolování agendy je způsob deformace veřejné debaty, veřejného prostoru,“ řekl.

Vyhnout se tomu tak, že redakce nebude závislá na vlastníkovi z jiných oborů činnosti, najmě pak byznysu či politiky, má přitom Petr Nečas za těžko uskutečnitelné: „Trvale nezávislá média jsou u nás problém, i z ekonomických důvodů.“ Pak ovšem může docházet k využívání médií k cílům vlastníka. Nečas tak vidí konkrétně třeba nedávnou kauzu privatizace OKD a s ní související kritiku premiéra a předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, která v březnu několik dní plnila přední i názorové stránky deníku Mladá fronta Dnes patřícího ministru financí a šéfovi hnutí ANO Babišovi, označil za „jasnou politickou účelovku“. „Nebylo tam absolutně nic nového,“ podotkl k textům, o nichž redakce napsala, že na nich dělala několik měsíců.

Zároveň Nečas ale míní, že média představují podnikání jako každé jiné a že snaha omezovat jejich koncentraci v rukou podnikatelů politikům nepřísluší. „Jediné, co můžete, je snažit se mít legislativní prostředí, které nějakým způsobem vytváří základy pro pluralitu médií. Podnikání v médiích je skutečně podnikání jako každé jiné a sledovat nějaké majetkové přesuny, pokoušet se je ovlivňovat, zabraňovat koncentraci vlastnické struktury v rámci médií politikům prostě nepřísluší,“ uvedl Nečas. Na téma, zda dochází ke koncentraci mediální moci, reagoval otázkou, zda nedochází ke koncentraci moci jako takové. „To je podle mého závažnější,“ poznamenal.

Jindřich Šídlo

„Nemohu souhlasit s přeceňováním role médií, a českých deníků zvlášť,“ reagoval šéf politického zpravodajství a názorové sekce Hospodářských novin a jako příklad dal loňskou prezidentskou volbu, v níž se českým prezidentem stal Miloš Zeman, ačkoli řada médií podporovala jeho hlavního rivala Karla Schwarzenberga.

„Mediální podnikání je podnikání jako každé jiné,“ míní Šídlo. „Pro nezávislost médií je klíčové, pokud se jim ekonomicky daří.“ Respektovaný komentátor zároveň míní, že „česká média nemají ideálního vlastníka“ – vzpomněl, že hlasité kritiky mělo to, když v prvních dvou polistopadových dekádách vlastnili česká média Němci (a Švýcaři), stejně tak to, že je nyní drží Češi.

Vliv německých majitelů na česká média byl přitom podle Šídla podobně přínosný jako vlastnictví automobilky Škoda německým koncernem Volkswagen. „Přinesli sem vydavatelskou kulturu, oddělení obchodní částí od redakční. Bohužel se to datuje jen do doby do začátku ekonomické krize. Pak následoval odchod německých majitelů a přesun médií do českých rukou,“ připomněl Jindřich Šídlo.

Jaroslav Plesl

„Jakou cestu jsi urazil od spolumajitele televize Nova až k levicovému mysliteli, to je skutečně nevídané,“ podotkl na začátek svého expozé šéfredaktor Týdne v reakci na vystoupení advokáta Rozehnala; ten totiž mimo jiné míní, že média nejsou klasickým podnikáním a svým posláním jdou za finanční zájmy korporací, a že vzhledem ke konfliktu jejich rolí by se prý zároveň mělo uvažovat o pravidlech pro tento čtvrtý typ moci, jež by zabránila jejich zneužívání.

„Koncentraci médií tu nevidím,“ řekl dále Plesl. „Reprezentujeme tu média s velice slabým vlivem. Já prodávám 42 tisíc výtisků týdně, Jindřich 35 tisíc a Daniela reprezentuje garážový projekt,“ rozhlédl se po kolezích. Za skutečně vlivná média považuje televize (o České televizi mluvil jako o televizi „parlamentní“), hlavně díky jejich večerním zprávám s potenciálem oslovovat pravidelně miliony diváků.

„Vliv pana Babiše nevnímám jako silný,“ prohlásil konkrétně k tomu, o čem se v souvislosti s vlastnictvím médií a koncentraci mediální, politické a byznysové moci mluví v Česku poslední dobou nejvíc. Deníky Babišova vydavatelství Mafra produkují denně něco přes 200.000 výtisků, což je dle Plesla ve srovnání se zmíněným televizním zpravodajství znatelně míň.

Šéf Týdne, kterýžto časopis vydává mediální podnikatel Jaromír Soukup (zároveň majitel mediální agentury Médea či televize Barrandov), je přitom přesvědčen, že síly jednotlivých solitérních vlastníků, potažmo jejich zájmy se na tuzemském trhu vzájemně vyrovnávají: „Pokud se bavíme o oligarchizací médií, zase se bavíme o soutěži na trhu. Když nějaká média o něčem nebudou referovat, konkurenční o tom budou určitě referovat. Když to nebudou dělat velká média, budou to dělat malá média. Máme i demokratizovaná sociální média.“