Poslanci by dnes měli ve třetím čtení projednat novelu loterijního zákona. Ten patří mezi normy, o které se v dolní komoře parlamentu vedou pravidelně nejostřejší boje. Hraje se o miliardové výnosy na státní i obecní úrovni, o přísnost regulace, a také o rozdělení trhu s hazardními hrami. A také o to, jaké kleště se začnou svírat kolem internetu.
Od roku 1990 prošel zákon osmi většími či menšími novelizacemi. Norma je široce provázána s mnoha dalšími předpisy a jejím hlavním problémem je, že kulhá za moderními technologiemi. Přirozeným zájmem státu je mít pod kontrolou jak peníze, které se v tomto odvětví otáčejí (kvůli daním a prevenci finanční kriminality), tak přístup k těmto hrám (třeba kvůli ochraně nezletilých).
Sobotkovo ministerstvo financí se proto delší dobu snažilo zákon upravit tak, aby podchytil boom internetového sázení. Ještě v roce 2005 chtělo situaci vyřešit tím, že internetové loterie a hry na veřejných serverech zakáže úplně. Navíc chtělo potlačit i reklamu na tyto služby – už tehdejší důvodová zpráva výslovně uváděla, že se nebude smět na loterijní weby upozorňovat kromě klasických médií ani v „počítačových sítích“.
Ministerské plány se ale nikdy nenaplnily, především kvůli tomu, že poslanci skoro rok blokovali projednávání vládního návrhu na plénu. Nedostal se z fáze prvního čtení a z programu sněmovny byl až do voleb opakovaně vyřazován. S volbami v roce 2006 pak automaticky spadl pod stůl. „Mám založenou složku lobbistických dopisů, kterou jsme dostávali od UNASO (distributoři herních automatů - pozn. aut.) a od dalších jednotlivých provozovatelů, kteří nechtěli, aby se [novela] projednala,“ vzpomínal později lidovecký poslanec Ludvík Hovorka.
Senátoři nahé lidi neradi
O dva roky později se iniciativy chopila horní komora parlamentu. Senátoři poslali do sněmovny svůj návrh novely loterijního zákona, v němž opět zkusili internetové loterie úplně zakázat. A nejenom je. Skupinu předkladatelů pod vedením Josefa Novotného (tehdy senátor za SNK-ED, dnes poslanec za VV) napadlo, že internet je vyložená Sodoma Gomora, protože si na něm kdejaké dítě na dvě kliknutí najde porno. Proto chtěli zakázat i přístup k webové pornografii. Odpovědnost za to, že se uživatelé nedostanou ani k hazardu, ani k nahým souložícím lidem, měli nést poskytovatelé připojení.
Projednávání zákona v senátu se táhlo tak dlouho, že senátorovi Novotnému skončil mandát a než se zákon dostal do sněmovny, ministerstvo financí internetové sázení v lednu 2009 při splnění určitých podmínek povolilo, přestože rok předtím ještě důsledně trvalo na jeho nelegálnosti. Senátor Petr Vícha (ODS) v té souvislosti připomněl, že největším bojovníkem proti internetovým sázkám byl generální ředitel Sazky Aleš Hušák. „Samozřejmě, protože internetové sázení je pro něj konkurence. Když bude někdo sázet na internetu, tak nepodá tolik tiketů,“ komentoval Víchovo vystoupení jeho stranický kolega Jaroslav Kubera.
Senátoři dumali o dětech, které vytáhnou mamince z kabelky platební kartu a prohrají na internetu majlant. Pasáž o zákazu pornografie nechali zcela bez povšimnutí. Asi nebyla tak vzrušující. A tak senátní návrh putoval do vlády.
Vláda Mirka Topolánka na novele nenechala nit suchou a na rozdíl od rozpačitých senátorů si pasáže o pornografii všimla. Ve svém stanovisku napsala, že je to nesmysl, protože by přístup měl regulovat spíš rodičovský filtr na domácím počítači, než poskytovatel internetového připojení. Navíc ve chvíli, kdy není ani jasné, co vlastně zákon za porno považuje.
To byl únor 2009. České předsednictví bylo v plném proudu, ovšem v březnu 2009 sněmovna vyslovila vládě nedůvěru a pak už jela jenom na volnoběh, protože se čekalo na předčasné volby. Ani tentokrát tedy poslanci loterijní novelu neprojednali.
Svoboda to zařídí
Protože předčasné volby se nekonaly a sněmovna pokračovala ve standardním volebním období, chopili se iniciativy poslanci KDU-ČSL pod vedením Cyrila Svobody. Svůj návrh předložili v říjnu 2009, a také oni počítali s tím, že hraní na internetu zatnou tipec. Tentokrát už zůstala pornografie stranou, zato se v návrhu objevila milionová pokuta pro toho, kdo by porušil zákaz provozování internetové loterie. Úřednická vláda obratem diplomatickým jazykem konstatovala, že předkládaný zákon je zmetek, a navíc je zákaz internetového hraní reálně nevymahatelný: stačí, aby provozovatel loterie sídlil v zahraničí, a tím pádem může českým úřadům leda ukázat dlouhý nos.
Také Svobodův návrh potkal stejný osud, jako senátní novelu. Dostal se sotva do rozpočtového výboru, ten jeho projednávání přerušil a tím to celé zhaslo.
Loterie byly zjevně žádoucím tématem podzimu 2009, protože už v listopadu dostali poslanci další návrh na novelu, tentokrát od levicových poslanců pod vedením Bohuslava Sobotky (ČSSD). Jejich text řešil hlavně pravomoci měst a obcí. Těmi, kdo se pokusili do zákona vnést regulaci internetu, byli až Sobotkův stranický kolega Ladislav Šincl a lidovecký poslanec Cyril Svoboda. Ve druhém čtení předneslipozměňovací návrhy, které na internetu zakazovaly loterie, ale ne kurzové sázky (Šincl), případně zakazovaly internetové sázení zcela a navíc na něj zakazovaly reklamu (Svoboda). „Internetové sázení v České republice zakázat lze - a všem,“ přesvědčoval kolegy Cyril Svoboda. „Samozřejmě, že to lze zakázat, ale tam, kde to zkusili, zjistili, že to nefunguje. A jediné, co funguje, je, že v takovém případě nemohou sázet domácí a sázejí pouze ti zahraniční,“ opáčil mu na to Miroslav Kalousek.
Také tentokrát se pilně činili lobbisté hazardního průmyslu. „Tam běháte v čtyřúhelníku stát - provozovatelé - obce - veřejnost a vyjednáváte témata, kdy chce každý úplně něco jiného. Je to jako chodit s děravým džberem pro vodu, hrůza,“ stěžoval si v Hospodářských novinách na strasti života loterijního lobbisty Marek Herman z Asociace provozovatelů kurzových sázek.
Při hlasování neuspěli ani Šincl, ani Svoboda a zákon prošel v původním znění z pera levicových poslanců, tedy přesně v podobě, kterou lobbisté nechtěli. Odhlasoval ho i Senát. Zastavil se až u prezidenta, který novelu nepodepsal a zákon sněmovně vrátil. Ta už ho znovu projednat nestihla, protože země dospěla k červnovým volbám. Loterijní novela tedy opět skončila na podlaze sněmovny, potažmo na dlažbě Pražského hradu.
Lobbisté v akci
Nejnovější pokus o novelizaci loterijního zákona, který rozbouřil internetovou veřejnost, začal svou cestu na ministerstvu financí. Původní návrh z října 2010 je poměrně stručný, protože resort chystá komplexní novelu. Teď jen potřeboval vyřešit dílčí věci.
Stručné zákony mají obvykle nevýhodu, že se ve sněmovně stávají tak trochu oběťmi výbojů poslanecké kreativity. Zvlášť pokud jde o tak citlivou problematiku. Lobbisté zastupující hazard všeho druhu se dali do práce. Zákulisní přetahovaná mohla začít.
Rozpočtový výbor sněmovny se k projednání novely dostal teprve v květnu letošního roku. Času na zpracování pozoruhodných návrhů bylo tedy víc než dost. Jenže většina členů výboru byla pro, aby zákon prošel ve vládním znění a nic se na něm neměnilo. Menšina, která neuspěla s předkládanými návrhy, tedy využila ne zcela běžně aplikované ustanovení jednacího řádu sněmovny, které umožňuje předložit tzv. oponentní zprávu. Ta se přijímá ve chvíli, kdy je na jednání výboru významně (aspoň pětinou přítomných) zastáván jiný názor.
Rozpočtový výbor si vysloužil mediální pozornost. V den, kdy zasedl k jednání, otevřely Lidové noviny téma „Politici opět slibují omezit hazard“. Článek nastiňuje, že Česká republika je ohledně hazardu natolik benevolentní, až se jí říká „evropské Las Vegas“. Deník napsal, že novela se chystá hazard omezit a dát větší pravomoci obcím.
Jak probíhalo samotné zasedání, to dobře vystihuje článek Josefa Kopeckého na iDNES z 19. května: „Poslanec Michal Doktor například svým kolegům z ODS vyčítal, že se jen chvíli před jednáním - už po lhůtě - objevil na stole návrh, který řada členů výboru neznala.“ Členy rozpočtového výboru pozorně sledovali přítomní lobbisté herního průmyslu a jednání je dost rozčarovalo: „Velké pravomoci obcím jsou výsledek silného tlaku starostů a primátorů. Máme obavy, že navodí velkou nejistotu v oboru. A to ještě nejsme u konce, k dalším změnám ve prospěch obcí může dojít ve druhém čtení ve sněmovně,“ řekl Hospodářským novinám už jednou zmíněný Marek Herman. Zuřila také Sazka.
Oponentní zpráva deseti poslanců pod vedením Jana Farského (TOP 09) má podobu kompromisního pozměňovacího návrhu. „Součástí návrhu je například požadavek, aby byly sjednoceny odvody všech loterijních výnosů pro veřejně prospěšné účely ve výši 20 % a z nich pak čtvrtina povinně odvedena obcím,“ prohlásila k tomu poslankyně TOP 09 Helena Langšádlová. Podle postřehu Haló novin je to pravděpodobně týž materiál, který se poslancům objevil na stole krátce před jednáním výboru a vytvořil napětí uvnitř vládní koalice, protože ho na výboru nepodpořily Věci veřejné. Agentura ČTK o pozměňovacím návrhu píše, že „vznikl po jednání se všemi zainteresovanými stranami“.
Jak zajistit nemožné
Není proto možné přesně zjistit, kdo do něj vnesl ustanovení v podobě dosud nejpřísnějšího pokusu o regulaci internetového sázení.
Ustanovení zní takto: „Provozovatelé elektronických prostředků jsou povinni zajišťovat nemožnost připojení uživatelů ke stránkám elektronických prostředků nabízejícím či umožňujícím účast na loteriích či jiných podobných hrách provozovatelů, kteří k tomu nemají povolení vydané podle zvláštního právního předpisu, obsahujícím reklamu na takové služby či činnosti, nebo takové činnosti propagujícím či podporujícím.“
Kdo ho poruší, tomu hrozí pokuta ve výši deseti milionů korun. Zatímco dřív se poslanci snažili zakázat samotné provozování her, nyní zkoušejí přenést odpovědnost na poskytovatele internetového připojení. Oprášili by tím princip ze senátní novely z roku 2009, který tehdy rozcupovala Topolánkova vláda. Navíc by provideři museli disponovat seznamem povolených loterií a sázek. Samotné filtrování je pak technicky takřka nereálné a ti uživatelé, kteří by si chtěli užívat internetový hazard, by si k němu stejně cestu našli. Na další úskalí upozorňuje stanovisko Sdružení pro internetovou reklamu.
Farský oponuje, že návrh neznamená, že by poskytovatel internetu musel aktivně vyhledávat nelegální obsah, případně rozhodovat, co je legálním a nelegálním obsahem. „Nedomníváme se, že by vedlejší efekty zákona o loteriích měly zásadní dopady na fungování internetu u nás,“ napsal poslanec na svém webu.
Komu není vidět do karet
Pozměňovacího návrhu, který ve stejném znění načetla jednotlivě při druhém čtení také komunistická poslankyně Marta Semelová, by si nejspíš nikdo nevšimnul, kdyby nebylo dvou skupin, pro něž je žádoucí na sebe upozornit.
První skupina je politická – jakékoliv omezování internetu je přirozené téma pro Českou pirátskou stranu, která věc otevřela ve svých Pirátských novinách a později si začala budovat svérázné PR, spočívajícív sebevědomých prohlášeních o tom, jak nesouhlasící veřejnost shodí kyberútokem stránky sněmovny.
Ale pozornost mainstreamu přivolal až páteční článek na serveru Lupa.cz: Česko znovu chystá cenzuru internetu. Přílepkem loterijního zákona.
Autorem tohoto článku je Giuliano Giannetti, kterého redakce označuje jako „bývalého odborníka na oblast kybernetických hrozeb ministerstva obrany“. Tato informace není úplná. Giannetti není neutrální autor a čtenáři by to měli férově vědět. Není ani tak podstatné, co pan Giannetti dělal, jako to, co dělá teď. Pracuje totiž v lobbistické agentuře PP Partners.
Mezi klienty této lobbistické agentury mimo jiné patří Unie herního průmyslu České republiky, což je oborová asociace firem v odvětví sázkových her a loterií. V zájmu takových firem je znění zákona, které vyhovuje jim. Samotná asociace vznikla loni v červnu, formálně sídlí na stejné adrese jako zmíněná agentura, a hlavní náplní jejích tiskových prohlášení jsou právě novelizace loterijního zákona, proti kterým intenzivně vystupuje.
Představiteli asociace jsou další zaměstnanci agentury PP Partners, konkrétně Andrej Čírtek (také člověk z ministerstva obrany, byl jeho tiskovým mluvčím) a Petra Hejmová. Jménem unie vydávají poněkud svérázná prohlášení typu „odmítáme legislativní šikanu plynoucí z populistického názoru, že hazard je společenské zlo“. Tomu se nelze divit, lobbista nemůže postupovat jinak, než představovat činnost svého klienta jako bezmála společensky prospěšnou činnost, proti níž je diecézní charita zavrženíhodná aktivita.
Přiznaný lobbing je v západním světě běžnou součástí legislativního procesu. Ale v případě českého zákona je to hra na schovávanou. A to je právě chyba. Pokud je někdo kvůli svému zaměstnavateli zainteresován na tom, jak zákon, o kterém píše, dopadne, měl by na rovinu uvést, že není nestranný. A pokud tak neučiní on, měla to doplnit redakce Lupy. Jinak se dobrovolně stává nástrojem spin doctoringu.
Agentura, ve které Giannetti pracuje, zastupuje provozovatele videoloterijních terminálů a výherních automatů. Zatímco Giannetti se činí mediálně, jeho kolegové z agentury ovlivňují poslance ve sněmovně. Andrej Čírtek společně s dalšími dvěma lobbisty, Markem Hermanem a Zdeňkem Bartákem, zpracovával poslance Jana Farského, který jim byl tak vděčný, že jim za to veřejně na plénu poděkoval: „Poskytli mi cenné informace k loterijnímu byznysu, zasvětili mě do tajů fungování hazardu a utvrdili v potřebě transparentní regulace.“ Bodejť by ne, když na plénu důsledně citoval z podkladů Unie herního průmyslu…
Internetová veřejnost se začala připojovat k petici Internet bez cenzury, která vznikla bleskovou rychlostí.
V kontextu souboje loterijních a hazardních lobbistů kolem schvalování novely ve sněmovně je poměrně zajímavé, když mezi čtyřmi organizátory petice najdeme hned dva, kteří mají co dělat s předmětem zákona.
Člen petičního výboru Roman Kučera zastupuje firmu Gyr, kterou živí provozování hracích automatů. Další člen petičního výboru Michal Berg je podle obchodního rejstříku společníkem ve firmě Maxiset, s. r. o. Ta na své webové prezentaci ještě 1. června nabízela spolupráci při rozjezdu kasina, pokeru nebo kurzových sázek v České republice, na Slovensku a v Polsku. Provozuje také online kasino na adrese www.europacasino.cz.
Může to proto působit jako přestřelka zástupců hazardního byznysu, které internetová veřejnost dělá křoví. Zvlášť, když narychlo spíchnutý text výzvy pro poslance na začátku navrhuje zamítnutí celé novely („neschvalujte zákon o loteriích a jiných podobných hrách v aktuálně navrženém znění“), zatímco na konci už vyzývá jen k vyjmutí paragrafů zavádějících cenzuru.
Jak to může dopadnout
Dost možná, že dnes ještě na projednávání novely ve třetím čtení nedojde. Poslanci by totiž dnešní zasedání měli zahájit zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Což je jedno z těch témat, o něž se vedou ve sněmovně ostré boje, zmíněné na začátku článku.
Samotné třetí čtení pak může dopadnout několika způsoby. Už v něm není možné podávat další pozměňovací návrhy, ale některý poslanec může vznést požadavek na opakování druhého čtení (to ale podle mě není moc pravděpodobné). Bude se tedy hlasovat o návrzích, které byly už představeny. Protože návrh menšinové skupiny poslanců z rozpočtového výboru je podán jako komplexní, může být schválen nebo zamítnut jen jako celek. Projde-li, projde i „cenzurní paragraf“. Neprojde-li, je tu ještě pozměňovací návrh poslankyně Semelové. O něm se hlasuje zvlášť, pokud nebude navržena nějaká změna. I kdyby paragraf přece jen prošel, čeká zákon ještě projednávání v Senátu a podpis prezidenta. Pak je otázka, jak by se sněmovna postavila k případným připomínkám Senátu.