V jednom z prvních sloupků pro Médiář jsem psal o archetypech a jejich použití v komunikaci. Poslední dobou se jeden z archetypů rozmáhá až nad míru - hlavně pokud jde o ekonomické komentáře.
Ekonomie v dnešní době nahrazuje svým způsobem magii, na kterou přece již nikdo z moderních lidí nevěří. Ekonomům věříme nebo se tak alespoň tváříme. Prognózy z vržených makroekonomických kostí a zaklínání burzovních indexů na nás chrastí jak šamanovo zápěstí z leckterého mediálního koutku.
Ekonomové se podle všeho zamilovali do archetypu lodě. Jednoho z nejstarších a nejpůsobivějších. Vydat se na moře je přece dobrodružství, před rozbouřeným mořem se krčí i největší z největších, všichni ztrácí vůli a bez vlastního úsudku poslouchají svého kapitána.
Snažil se do něj stylizovat například Nicolas Sarkozy při obhajobě svého úřadu. České dluhopisy jsou bezpečným přístavem a americký dolar se stává lodí, která nabírá nový kurz píše Saxo Bank. Lodní symboliku oblibuje i Tomáš Sedláček ve svých komentářích. Jemu to ale tak nějak věřím. Je to přece jen šaman filozof.
Na moře jsem se vydal poprvé před devíti lety a od té doby jsem již něco naplul. Jako kapitán i jako člen posádky. Naučil jsem na moři několik věcí:
- Nikdy nevěřte předpovědi (zejména francouzské), sledujte moře i nebe sami.
- Sebelepší kapitán bez posádky neobstojí.
- Když přichází silný vítr a moře se zvedá, uberte plachty, rychlost postupu k cíli není důležitá.
- Proti větru nekřižujte za každou cenu, nechte se s ním klidně svézt, zanese vás na místa, která byste ani nečekali.
- Na lodi udržujte pořádek.
- Po bouři se vždy vyčasí.