Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Kandidáti v kostce: Co jsme se dozvěděli z projektů lidí, kteří chtějí řídit ČT

Filip Rožánek zanalyzoval zveřejněné projekty uchazečů o post generálního ředitele České televize.

Ve středu Rada České televize vybere pět finalistů, kteří se mezi sebou utkají o post generálního ředitele televize veřejné služby. Zveřejněné projekty uchazečů ukrývají reálné vize i horečnaté sny, fatální neznalosti i detailní obeznámenost se situací. A také na své autory mimoděk prozrazují jejich analytické a stylistické schopnosti.

Mezi zveřejněnými projekty najdeme lidi, kteří televizi rozumí, protože se na ni dívají. Další skupinu tvoří lidé, kteří někdy šli kolem budovy na Kavčích horách (nebo byli uvnitř), a proto je zajímá hlavně to, jak ušetřit na provozních nákladech. Pak tu máme přímo televizní zaměstnance, jejichž vynikající nápady a smělé vize mají jedinou chybičku: za celou dobu, kdy je mohli na svých pozicích předvést, to neudělali. Nechybí ani ambiciózní manažeři, kteří sice televizi nerozumí vůbec, ale určitě usilovným vykomunikováním dojdou k nejoptimálnějšímu nastavení procesů. Teprve poslední – velmi malou – skupinu tvoří kandidáti, kteří vzali rozum do hrsti a vnímají Českou televizi v celém kontextu jejího působení, ne jenom jako tu bedýnku, co se má zasloužit o stát vysíláním kazašských festivalových filmů.

Kdyby byl na seznamu i nějaký včelař nebo sokol, mohli byste si uchazeče splést s pravidelnými kandidáty do některé z mediálních rad.

Když Jiří Janeček ohlásil odchod z čela televize, mediální zvěsti naznačovaly, že jeho nástupce čeká černá díra, mor, hlad, bída, neštěstí a všeobecný morální úpadek. Kvalitní kandidát ale pracuje s fakty, ne s tím, co si přečetl v novinách, protože to mimo jiné naznačuje, jestli by se ve funkci rozhodoval na základě relevantních údajů, nebo podle toho, co tvrdí redaktor, který zítra bude stejně fundovaně psát o mizerné nemocniční stravě.

Česká televize je v dobré kondici, místnímu brblání navzdory. Chcete-li vidět skutečný průšvih, podívejte se na Slovenskou televizi (aspoň zvednete její marginální podíl na trhu). Tamní politici by ji nejradši podpálili, kdyby nebyla plná azbestu. Další vyhladovělá veřejnoprávní média najdete v Polsku, kde uplynulo sotva pár let od chvíle, kdy národní televizi šéfoval bývalý nácek a dělal z ní ultrakatolickou vysílačku. V Maďarsku premiér Viktor Orbán prosadil mediální reformy, které nasadily hlavním médiím vodítko a těm veřejnoprávním rovnou přiškrtily kyslík. Rakouská ORF se zase jen za cenu drastických škrtů vyhrabala ze ztrátového hospodaření.

Jaké vize tedy nabízejí lidé, kteří by si rádi od 21. září 2011 psali ke jménu titul “generální ředitel České televize”? Shrňme si je ve čtyřech nejdůležitějších kategoriích. Co udělají jednotliví kandidáti s programem, hospodařením, zaměstnanci a strategickým rozvojem?

Program

S postavením celé televize na hlavu přichází jen jeden kandidát: Radoslav Štědroň. Vymyslel si televizi s omezenými sportovními přenosy a bez zahraničních filmů, zato se spojenými okruhy ČT1 a ČT2. Tím by získal peníze třeba na zpravodajský vrtulník. Ostatní tak radikální nejsou, drží se stávající čtyřkanálové struktury, obvykle včetně programového zaměření. Jen Stanislav Vaněk by ze sportovního kanálu udělal okruh o kvalitním životním stylu, místo ČT24 by vysílal zprávy na Jedničce a při dobrém vývoji by spustil dětský kanál. V potřebě programu pro děti a mládež se shoduje s Petrem Dvořákem, Petrem Bakusem, Hynkem Chudárkem a částečně i Alenou Müllerovou. V nepotřebnosti sportu se naopak shoduje s Janem Vávrou, který ČT4 vidí spíše jako dokumentární okruh.

Několik uchazečů zmiňuje snahu o hledání nových talentů (Bakus, Dvořák, Fenič, Radomír Pekárek, Jan Svoboda). Další sní o báječné výměně pořadů mezi evropskými televizními stanicemi či alespoň o spolupráci s nimi (Roman Bradáč, Petr Dvořák, Jiří Franc, Radomír Šimek). Co nevykoumají nové talenty a zahraniční stanice, tomu určitě bude rozumět FITES s ARASem (viz projekty Petra Bakuse či Ondřeje Zamazala).

Ve všech projektech se dočtete, jak by mělo být vysílání báječné, nezpochybnitelné a nenuceně vzdělávající. Chudárek chce do programu nalít o půl miliardy víc, Milan Šíma by na tvorbu vyhradil 70 % rozpočtu celé televize. Kandidát Vaněk by to viděl na jeden nový televizní film týdně, Jan Vávra sází na šestnáctidílné seriály s kvalitním scénářem, který nebude nutné nastavovat trikovými efekty.

Pokud jde o samotnou výrobu, více kandidátů chce vrátit producentský systém, resp. strukturu tvůrčích skupin (mj. Petr Dvořák a Jiří Uher). „Bez dobrého scénáře nelze vyrobit dobrý pořad,” jak zjistil Jan Vyčítal, podle něhož má veřejnoprávní program sloužit jako pohlazení vedoucí k načerpání dalších duševních sil. Podle Michala Klímy by se měla zvýšit koprodukce českých filmů.

Zkrátka nepřijde ani regionální produkce. Po větším zastoupení regionů touží Michal Korol, Radomír Šimek, Jan Vávra i Jiří Uher. A hlavně nezapomeňme na zpravodajství, podle Jana Svobody by ČT24 svým servisem měla konkurovat iDNES a Aktuálně.cz. Uchazeč Tomáš Kouřim chce ubrat na zprávách a vysílat o to víc komentářů s jasným názorem.

Ekonomika

Kandidátům se obecně snadněji navrhovaly úspory, než hledání nových výnosů. Najdeme takové, kteří chtějí solidárně snížit televizní poplatky (Jan Vít), další je chtějí zachovat na současné úrovni (Bakus, Franc, Chudárek, Jana Škopková, Uher, Zamazal) a přinejmenším zefektivnit jejich výběr (mj. Dvořák, Svoboda, Martin Vadas). Několik uchazečů odvážně navrhuje zvýšení poplatků, a to nejlépe podle míry inflace (Fenič, Müllerová, Vaněk, Vávra).

Heslem dne jsou evropské fondy, ze kterých chce čerpat Bradáč, Dvořák, Jiří František Potužník, Šíma nebo Vávra. „Každá korunka dobrá,” jak říká v projektu Jan Vyčítal. Z výraznějších nápadů uveďme prodej budovy Rohlík (Vávra, Soukup), zrušení nočního vysílání na dvou programech (Vaněk) či zrušení peoplemetrového měření a zrušení jednoho z moravských studií (opět Vaněk).

Zamazal míní, že nové peníze přinese prodej pořadů na webu, Šíma a Uher opatrně mluví o product placementu, Korol přišel s nápadem na výstavy a placené semináře. Fenič a Potužník upozorňují na nutnost úpravy zákona o DPH. Několik kandidátů uvažuje o pronájmu kapacit, nebo chce rovnou snížit počet budov (Škopková, Šíma) či privatizovat technické úseky (Petr Soukup). Uchazečka Nataša Slavíková hodlá zadat protikorupční audit. A Rostislav Senjuk je prostě přesvědčen, že úspory “se najdou”.

Personální opatření

Mnoho kandidátů se chce vypořádat se situací, kdy je v České televizi – řečeno s Werichem – příliš mnoho sultánů, šáchů, mahárádžů, rádžů, džů a ů. Přistoupili by proto k rušení manažerských postů (Bakus jich chce škrtnout rovnou deset včetně ředitelů zpravodajství a marketingu, redukci zmiňují také Bradáč, Pekárek, Vávra a Chudárek) a revidovali rozhodovací pravomoce (Fenič).

Škrtala by se i běžná pracovní místa, kandidáti se ovšem neshodnou, kolik lidí je potřeba propustit. Chudárek navrhuje 20 %, Šíma 10-15 % se zmrazením platů, o snížení počtu zaměstnanců opatrně mluví kandidáti Klíma, Soukup a Vávra. Zamazal by na Kavčích horách zajistil jesle, Slavíková by zredukovala maskéry, kamerové techniky, osvětlovače, kulisáky, kostymérky… takže by vlastně zbyla jen hrající si koťátka.

Strategie a rozvoj

Ačkoliv kandidáti nepochybují o důležitosti internetu a nových médií pro Českou televizi, našel se jeden, který koketuje s myšlenkou osekání webového archivu. Zkrácení doby, po kterou jsou pořady umístěny na internetu, zmiňuje konkrétně Roman Bradáč. Ostatní buď chválí stávající stav, nebo navrhují další rozvoj. Podle Fera Feniče by ČT měla poskytovat obsah pro všechna technická zařízení a vytvořit online platformy s největším objemem originálního zpravodajského videa v ČR. Propojení starých a nových mediatypů zmiňuje ještě Tomáš Kouřim. Rostislav Senjuk vidí na webu další zdroj příjmů (aplikace za úplatu), Nataša Slavíková by spustila internetový program a lifestylový web, a Jana Víta by potěšila těsnější spolupráce s Českým rozhlasem, a to i v oblasti videa nebo eGovernmentu.

Zpravidla se dočtete o tom, že se z HD vysílání stane standard (mj. Roman Prorok, Martin Vadas, Jan Vávra), další úvahy míří k DVB-T2 (Radomír Pekárek) a dokonce 3D vysílání (Ondřej Zamazal) či budoucím holografickým projekcím (Luděk Pištěk). Jan Vít z ne zcela jasného důvodu nastiňuje redukci digitálního multiplexu o jeden až dva programy.

Nezapomíná se ani na Brno. Kandidáti se prakticky shodují, že projekt nového televizního studia musí projít auditem (Petr Dvořák, Fero Fenič, Hynek Chudárek, Jan Vávra, Ondřej Zamazal…). Ovšem hlavně se nemají nakupovat technické hračky, pro něž je sotva využití, varuje Vávra.

Co bude dál

Kandidáti čile poskytují rozhovory do médií, protože Rada České televize by měla na svém zasedání 7. září zúžit kandidátní listinu na pět finalistů. A tak je nutno řádně čechrat peří a ujišťovat všechny okolo, že nikdo by nevedl Českou televizi lépe.

Stát se však může cokoliv, včetně neplatných hlasů. Neustále ujišťovat, že někdo je jasný favorit, se rovná polibku smrti. Zvlášť kandidáti z řad mediálních harcovníků by to měli vědět.