Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Když o vás píše Pepa Klíma, je jedno, co píše

Návrat mistrů zábavy.

Sobota. Snídáme v Savoyi sázená vejce se šunkou a míchaná vejce s pažitkou. K tomu výběr chlebů včetně sladkého, máslo, černý čaj s citronem v olezlém obřím hrnku (nesnáším hrnky, tím méně olezlé a obří, ale mlčel jsem) a „ajstýčko“. Také desert Savoy, od kterého je ten flek na fotce novin níže. Už týden nepiju kafe, protože spotřeba více než deseti dávek kávy denně mně samotnému začala připadat poněkud nezdravá.

Měl jsem sice několikrát, když jsem v poslední sporadicky navštívil kuchyni, záchvat upřímnosti vůči kávě. Piju french press a uvažoval jsem že byl měl mít možnost kdykoliv si udělat šálek kvalitní kávy. Udělat si french press je pro mě vzhledem k poruše pozornosti, kterou trpím, akce na dvě hodiny, Vždy zapomenu, že se vaří voda, že mám zalít kávu atd. Proto se musím do kuchyně neustále vracet. Ale Nespresso by bylo hned. Pár minut bych snad vydržel počkat.

Než jsem však byl schopen zrealizovat nákup v Alze, rozhodl jsem se, že toho bylo dost. A také toho rána v Savoyi jsem si dal čaj. Volá mi šéfredaktor Médiáře a ptá se, zdali mám Lidové noviny. Ano, mám, jako každý víkend. Jako každý den kromě neděle. Kupuju je již od roku 1989, kdy jsem v první redakci na Národní třídě položil na talířek myslím pětikorunu a odnesl si snad první legální výtisk.

„Koukni se na Poslední slovo Josefa Klímy, je o naší módní milici,“ dí šéfredaktor. No tak to je ovšem bomba. Když o nás píší už i v novinách, a k tomu Pepa Klíma, to je tedy den, jak když vymaluje. Když k tomu připočítáme ještě fakt, že předešlý den jsem vystupoval v krátké zdravici v Hyde Parku na počest Miloše Čermáka, začal jsem se cítit téměř jako samotný Miloš.

Poslední slovo Josefa Klímy v sobotních Lidovkách, 10. září 2011

Poslední slovo Josefa Klímy v sobotních Lidovkách, 10. září 2011

Pepa Klíma objevil naši Módní milici. A nelíbila se mu. Ačkoliv jsme se všemi prostředky, například stylizací úvodního textu, snažili o zábavný text, tak to asi nějak nedal nebo já nevím. Vyčítá nám naše pokusy o humor. No tak to promiňte, Pepo, ale snad je právem lidské bytosti snažit se, byť blbě, pobavit své bližní. Já například jsem četl již někdy ve dvanácti letech na lyžařském výcviku Vaše knihy Brutalita a Náruživost a proto k Vám cítím skoro až rodinné pouto. Edice Magnet mne léta až fatálně přitahovala. A tak mě překvapuje, že právě Vy nerozumíte našemu pokusu o vtipný text. Slibujeme, že se polepšíme.

Ostatně včera jsem byl na koberečku u své mámy a cituju: „Klíma působí sexy“. No tak mámu asi příště vezmeme s sebou.

I když, i já vím, co to je nemít téma. Pokud jste si všimli, minulý týden čtvrteční sloupek nevyšel. Klíma to ovšem dal i bez tématu, respekt!