Náš jitřní newsletter přešel na letní provoz: v červenci a srpnu ho budeme posílat jednou týdně, vždy v pondělí. Prázdninová dobrodružství týmu Médiáře můžete sledovat na Instagramu.

Kikk Festival 2016: pohled do budoucnosti reklamy

Jsou konference, které vás učí o tom, jak se věci dělají nyní. Jsou i takové, které vás nenaučí vůbec nic. A pak je tady belgický festival Kikk, píše z akce Jan Jelínek z McCann Prague.

Tak končil letošní festival Kikk v belgickém Namuru

Tak končil letošní festival Kikk v belgickém Namuru

Strašně bych si přál shrnout obsah celého letošního festivalu Kikk, konference zaměřené na budoucnost kreativity, která už šest let okupuje malé belgické městečko Namur nedaleko Bruselu, jednou inteligentní větou. Bohužel to nejde (nebo nejsem inteligentní). Ani samotné označení akce jako „intergalactical festival of digital & creative cultures“ moc nepomůže. Tak se akci pokusím vystihnout čtyřmi zásadními poznatky, které jsem tam pochytil.

Kikk probíhá v namurském divadle

Kikk probíhá v namurském divadle

Kreativním vyjádřením nejsou jen art & copy

Tohle asi pro nikoho není novinka, ale přece jen – když vám kuchař na 3D tiskárně vytiskne čokoládové litery, vedle si zahrajete na futuristický nástroj, o kterém Herbie Hancock prohlásil, že se jedná o revoluci v hudbě, a tanečníci vám povypráví, jak si naprogramovali vlastní světelnou show, tak to na vás doslova řve. 

Proto bychom i my neměli své agenturní týmy skládat jen z copywriterů a art directorů – kreativním výstupem může být i jídlo, kód, hudba, tanec, technologie a tak dále. Nebo v ideálním případě kombinace zmíněných. Ne nadarmo většina představení zněla: „Hello, my name is XY ZA and I am multidisciplinary creative.“

Bullshit no more

Jak jako prosím? Jestli my lidi v reklamě jsme v něčem skutečně skvělí, tak v „bulshitingu“. Tak proč bychom to měli měnit?

Důvodů je několik. Čtyři sta milionů lidí ve světě si nainstalovalo AdBlock, aby se nemuseli dívat na naši práci (super feedback, ne?). Topíme se v obsahu a komunikujeme přes desítky různých kanálů. Technologie nejenže jsou všude kolem nás, ale jsou už naší nedílnou součástí – díky wearables a smartphonům. A v tomhle světě nemají značky lidem moc co nabídnout. 

Několik spíkrů na to našlo odpověď. Třeba Jules Ehrhardt, spoluzakladatel Ustwo, mluvil o digitálních produktech, které jsou podle něj jako sex náctiletých: „Všichni o něm mluví, nikdo moc neví, jak se to dělá, každý si myslí, že ostatní to dělají, tak raději taky říkají, že to taky dělají.“ 

Dalším příkladem byl Florian Dussopt, který má v Londýně agenturu, jež propojuje vědu, umění a značky. Vůbec propojování světa vědy a reklamy (jakkoli se to zdá nelogické) má obrovskou budoucnost – my v McCannu jsme například letos navázali spolupráci s akademickou sférou v Čechách. 

Z toho mi vyplývá jedno doporučení – při každém konceptu si položit otázku: je to, co dělám, je někomu užitečné? 

Umělá inteligence je tady

Ok, všichni o ní teď čteme. Všichni jsme viděli několik případových studií, kde byla využita umělá inteligence (pravděpodobně nějaký zábavný chat bot). A pak také čteme o tom, jak skutečná umělá inteligence je hudbou budoucnosti.

Není. Je už hudbou současnosti. Během dvou dnů se mi povedlo poslechnout sonátu složenou umělou inteligencí (zněla skvěle) nebo se podívat na video, které v reálném čase upravovala neurální sítí. A mnoho dalšího.

Umělá inteligence je tady a nabízí nám kreativcům možnosti, o kterých se nám ani nesnilo. Nejdřív se ale musíme naučit, jak jí využívat – jak „nabrífovat“ umělou inteligenci, aby tvořila v náš prospěch. 

Doporučení: zkuste udělat z umělé inteligence dalšího člena svého kreativního týmu.

V hudebním průmyslu vězí obrovský potenciál pro značky

Hudební průmysl je vzhůru nohama (své by o tom mohl povídat náš kolega Tonda). Z toho, co jsem viděl na Kikku, se ovšem dá usuzovat, že odvětví nečeká krach (jak mnozí predikují), ale zlaté časy! 

Na vlastní kůži jsem si vyzkoušel jedenáct hudebních nástrojů, které ještě před třemi roky neexistovaly (mezi nejzajímavější patřili XOXX Composer, The Oval nebo už zmiňovaný Du Touch). Poslechl jsem si přednášku, jak v laboratořích Sony skládá hudbu umělá inteligence. Vyzkoušel jsem si haptický reproduktor SubPac. A další úžasné věci.

Jan Jelínek na Kikku

Jan Jelínek a haptický reproduktor SubPac

To vše zkombinujte s faktem, že interpreti dnes nejsou jen skupinami, zpěváky nebo zpěvačkami, ale dokonale organizovanými fabrikami na kvalitní obsah určený pro média. Navíc jedněmi z největších influencerů. Ne díky své hudbě, ale díky tomu, jak se prezentují právě v médiích.

Provokativní otázkou je, zdali za touto dokonale organizovanou továrnou na obsah musí být člověk. Odpověď zní ne! Doporučuji se podívat na “zpěvačku” Hatsune Miku.

Závěrem

Než abych festival hodnotil na stupnici od 1 do 10, předám vám zážitek z poslední přednášky celého festivalu. Na stage vystoupil Stefan Sagmeister, jeden z nejslavnějších designérů současnosti. Jeho přednáška byla jedna z nejméně zajímavých.

Jan Jelínek, group creative director, McCann Prague