V Karlových Varech začíná 51. mezinárodní filmový festival. S Vodafonem přenášíme na Twitteru.

„Nadbytečný“ Rožánek: zatím mám jedenáct nabídek

„Z Českého rozhlasu odchází prvek strategické analýzy, nadhled na celkový trh a na pozici rozhlasu na něm a vyhledávání bílých míst, kam by se rozhlas mohl vrtnout, aby přinášel něco zajímavého,“ řekl Médiáři čtyři dny po svém odchodu z Českého rozhlasu Filip Rožánek. Jako analytik strategického rozvoje a předtím v podobných pozicích strávil ve veřejnoprávním rádiu osm let a čtyři měsíce, minulý pátek se dohodl na odchodu – oficálně pro nadbytečnost.

Filip Rožánek letos koncem dubna dostal cenu Googlu za inovativní žurnalistiku, za přenos Srpen 1968 na sociálních sítích. Foto: ČTK/Mlch Petr

Filip Rožánek letos koncem dubna dostal cenu Googlu za inovativní žurnalistiku, za přenos Srpen 1968 na sociálních sítích. Foto: ČTK/Mlch Petr

S tázaným se léta profesně potkáváme, tykáme si, tykání proto zachovávám i v přepisu rozhovoru.

Třináctého v pátek ti bylo sděleno, že jsi nadbytečný, respektive, že tvoje pozice analytika strategického rozvoje Českého rozhlasu se z organizačních důvodů ruší pro nadbytečnost. Na sociálních sítích dosud probíhá diskuse s tiskovým oddělením rozhlasu o tom, co je pravý důvod tvého propuštění. Tisková mluvčí rozhlasu Tereza Krásenská za důvod označila „ztrátu důvěry“ vedení v tebe. Co řekli tobě, když tě propouštěli? Proč tě propustili?

Musíme se vrátit do středy 11. června, kdy vyšlo najevo, že ke 30. červnu generální ředitel rozhlasu Peter Duhan zruší sekci strategického rozvoje, to znamená jednu z opěrných noh Českého rozhlasu, které řídí samostatní náměstci – jde o program, provoz, strategii a regiony. Souběžně zaznělo, že se zrušením sekce odchází z rádia náměstek Jiří Svoboda, který stál v jejím čele. Neměl jsem ponětí, že se to chystá, že šéf hodlá rezignovat. Navíc od pondělí do středy jsem měl dovolenou, protože ve středu jsem dělal státnice. Že se odehraje zmíněná zásadní změna ve struktuře podniku jsem se dozvěděl několik minut před tím, než jsem šel před komisi obhajovat bakalářskou práci. A v podstatě od té chvíle bylo jasné, že rozhlas se bude muset vypořádat s mou pozicí, neboť jsem byl přímým podřízeným náměstka Svobody.

Od té chvíle jsem čekal, jestli se mi někdo ozve a sdělí mi, co a jak. Během středy se nestalo vůbec nic. Ve čtvrtek jsem byl po dovolené v rádiu a nejdřív jsem se snažil zjistit víc u končícího šéfa. Ten o mém osudu nic nevěděl, nic mu neřekli. Mezitím přišel e-mail všem zaměstnancům rozhlasu, který popisoval, kam se kdo přesouvá – že centrum nových médií jde pod program, že odbor obchodu jde pod správu a provoz, a tak dále. V e-mailu bylo popsané v zásadě všechno, až na mou pozici. Ani z toho jsem ale nic nevyvozoval, protože stejně tak tam třeba nebyla zmínka o další přímé podřízené Jiřího Svobody, tedy o jeho asistentce.

Cestou za svým končícím šéfem jsem ve výtahu po delší době potkal Petera Duhana, který mě, myslím, viděl celkem rád. Přišla řeč třeba na to, že jsem udělal státnice. On sám pak nadnesl otázku, kdo vlastně teď bude můj nový šéf, když stávající končí. Zauvažoval, že to pravděpodobně bude on sám, protože Jiří Svoboda do konce měsíce dobírá dovolenou, tudíž sekci strategického rozvoje, než koncem měsíce zanikne, vede generální ředitel. Bral jsem to tak, že to je jedna z možných variant, když se rozhlas se nechal slyšet, že zrušení sekce neznamená propouštění. Zároveň jsem se zprostředkovaně z jiné porady dozvěděl o tom, že mě čeká přesun do programové sekce, podobně jako divizi nových médií, a že bych v programu měl na starosti mimo jiné nový chystaný projekt, který se týká 1. světové války.

Od koho ses tedy dozvěděl, že máš odejít?

V pátek třináctého se mi ozval provozní náměstek Michal Koliandr, respektive jeho sekretářka, abych byl přesný. Pozvala mě do 5. patra, kde náměstek sídlí. Že se bude dít něco nestandardního, jsem pochopil, když před jeho kanceláří čekala také personální referentka, která mě paradoxně do rozhlasu v únoru 2006 přijímala. V kanceláři seděla kromě náměstka ještě nová personální ředitelka Ludmila Süssová, která nastoupila začátkem června. Náměstek mi oznámil, že v důsledku organizační změny je moje místo zrušeno jako nadbytečné, a že mohu buď podepsat výpověď, anebo přijmout dohodu o odchodu z rozhlasu. Obě varianty s datem 13. června. Rozdíl je v tom, že podle dohody neodcházím z rozhlasu s prázdnou, dostanu odstupné podle kolektivní smlouvy.

Rožánkův odchod zaujal odborná média, zde Marketing & Media přetiskující názor redaktora E15

Rožánkův odchod zaujal odborná média, zde Marketing & Media přetiskující názor redaktora E15

Mimo to, co ti bylo sděleno takto ústně a také písemně, což jsi zveřejnil na webu, ses dozvěděl o důvodech, proč musíš odejít, něco víc?

Ne. Ani po skončení schůzky u náměstka Koliandra. Nic se ke mně nedoneslo ani předtím.

Neptal ses?

Popravdě řečeno, mě v tu chvíli zajímalo spíš to datum odchodu, protože paradoxně i náměstek Svoboda, pokud tedy vím, papírově končí až k 30. červnu. To znamená, že já odcházím o 17 dní dřív než můj šéf, kvůli zrušení jehož sekce mám odejít. Ptal jsem se, proč je tak důležité, abych odešel zrovna toho třináctého a proč to nelze o nějakou dobu odložit, když mám agendu, kterou je nutné předat. To jsem přítomným sdělil. A mimo jiné také to, že na sebe mám napsaná různá technická zařízení.

Co ses dozvěděl?

Že pokud jde o práci, nemám v podstatě nic předávat a pokud mám nějaké technické zařízení, moje dohoda o ukončení pracovního poměru k 13. červnu nijak nebrání tomu, abych je další týden přinesl do rozhlasu a proti podpisu si je někdo převzal na vrátnici. To je základní postoj, který na schůzce zazněl. Ani nad to nebylo nic vysvětleno. Zarazilo mě, že ani provoznímu náměstkovi, ani personální ředitelce nedošlo, že mám spoustu reálné agendy, kterou prostě musím někomu předat.

Co to je? Pokud vím, podílel ses třeba na rozvoji dětského vysílání nebo zastupoval Český rozhlas v Evropské vysílací unii, je to tak?

Když začnu Evropskou vysílací unií, jde o pozici člena New Radio Group, což je pracovní skupina expertů na digitalizaci a multimedializaci rozhlasového vysílání. Do této funkce každé dva roky plénum účastníků na digitální konferenci volí členy navržené jednotlivými členskými rozhlasy. Protože nikdo neměl důvod rozporovat činnost a složení naší skupiny, pokračovali jsme dlouhodobě v zásadě ve stejné sestavě, s mírnými obměnami. Mým odchodem nyní vzniká problém, který bude muset vyřešit mezinárodní oddělení Českého rozhlasu. Ve funkci jsem byl s ostatními členy skupiny potvrzen v říjnu 2013 na konferenci v Praze a mandát trvá do října 2015. Nevím, jak to s ním po zbytek období bude, ale řekl bych, že pro místo Českého rozhlasu v této skupině to znamená určité ohrožení, nemusí připadnout zpátky našemu rádiu.

Co se týče dětského vysílání, každý měsíc jsem dělal analýzy mapující konkurenční prostředí, obsahující také doporučení na technický rozvoj a na úpravy webu, i třeba monitoring internetové poslechovosti a návštěvnosti Rádia Junior. To pravděpodobně nebude v tuto chvíli dělat nikdo, nebo jsem to aspoň neměl komu předat.

Další věci souvisejí s rozhlasovou digitalizací. Byl jsem editorem webu Digitální média, to znamená, že jsem na něj vybíral příslušné materiály z vysílání s mediální tematikou. Tuto činnost asi nebude těžké nahradit, ale nikomu jsem třeba nestihl předat e-mailovou technickou poradnu o digitálním vysílání, která s tímto webem také souvisí, a která je na něm uvedena v kontaktech. Na webu jsem měl na starosti i větší úpravy stránek Rady Českého rozhlasu – vizitky nových radních, ukončování vizitek těch bývalých, obsáhlejší výroční zprávy a legislativní dokumenty. To se musí někdo naučit a jistě by to šlo rychleji, kdybychom si nad tím mohli v klidu sednout. Ale já už teď pochopitelně ani nemůžu do redakčního systému.

Jediné, co jsem stihl, byla základní domluva na předání centrálních profilů Českého rozhlasu na sociálních sítích Blance Mikuláškové z centra nových médií. Staral jsem se o ně denně 7 dní v týdnu, víkendy nevíkendy, klidně i z dovolené a služebních cest, s minimem zástupů. Teď se s tím musí vyrovnat Blanka, ale myslím, že to zvládne.

To je jenom několik příkladů toho, jak nedotažený můj náhlý odchod byl. Rozhlas, co se mi doneslo, tento týden na různých úrovních opakovaně zjišťuje, že spousta věcí, která se v rozhlase takzvaně zařídila sama, má něco společného se mnou. Že ten skřítek „Se“, co to všechno udělal, jsem byl já.

Od tiskové mluvčí Terezy Krásenské jsem se dozvěděl, že jsi musel odejít kvůli „ztrátě důvěry“. Co sis o tom pomyslel?

Vyjádření o ztrátě důvěry nebo o tom, že jsem byl řadovým analytikem, jedním z mnoha, mě zarazilo a považuju ho za pokus mě na rozloučenou tak trochu vyválet v dehtu a peří. Nevím nic o tom, že bych jakkoli ztratil důvěru vedení. Koneckonců, kdyby se mnou měl ředitel Duhan problém, mohl mi to kdykoli sdělit přímo, a třeba v ten čtvrtek ve výtahu by asi se mnou neřešil, kdo bude můj nový šéf. Argumentovat tím, že jsem jeden z mnoha analytiků, mi přijde vtipné, místo analytika strategického rozvoje bylo totiž v katalogu pracovních pozic jediné, diskuse nad jeho definicí mám ještě v živé paměti. A nyní je zrušeno, čili nejspíš z katalogu vypadává. Ano, v rozhlasu jsou i další analytici, ale ti jsou svázáni s konkrétními odděleními, třeba s rešeršním, dělají tedy něco jiného. Jako strategický analytik jsem tam byl jediný svého druhu, a i tak odcházím pro nadbytečnost.

Vykládám si to tak, že strategické analýzy už nejsou potřeba. Proti rozhlasu nic nemám a byl bych nerad, kdybych s ním musel svádět jakékoli bitvy. Ale určitě se nemohu nechat označovat za někoho, kdo ztratil důvěru, což pro veřejnost vyznívá zhruba tak, jako bych Symfonickému orchestru Českého rozhlasu sebral všechny housle a prodal je pod cenou České filharmonii. Na druhou stranu, v posledních letech proběhly i dynamičtější odchody, než je zrovna ten můj, a navenek přitom vyzněly mírně, nevidím tedy důvod, proč by si měl rozhlas veřejně vyřizovat účty zrovna se mnou.

Záhy se objevily třeba zvěsti o tvé údajné strategii proti generálnímu řediteli. To je důvod oné ztráty důvěry?

To jsem neslyšel, ale ani netuším, co si pod tím mám představit, o mé loajalitě k rozhlasu se mohl kdokoliv denně přesvědčit třeba na zmíněných sociálních sítích. Ostatně, slyšel jsem víc chodbových verzí, z nichž všechny považuju za nepravděpodobné, malicherné anebo rovnou komické, od těch z kategorie uraženého ega po ty spíše spekulativního charakteru. Ale ani jedna není taková, kterou by si se mnou nemohl management vyříkat napřímo. Nejde mi o to, že by si generální ředitel snad měl s běžným zaměstnancem vyřizovat kdeco, ale snad má lidi na to, abych se aspoň dozvěděl, co jsem tedy údajně provedl, a mohl se k tomu nějak postavit. A kromě toho jsme s Peterem Duhanem měli vcelku zavedený systém osobních schůzek. Při nich jsme mluvili otevřeně a pokud by mi skutečně chtěl něco vytknout, jistě by měl k dispozici tento institut.

Vyhazov na hodinu pro nadbytečnost bez jakékoli známé okolnosti mi prostě přijde výrazně podivný, jakkoliv to beru fatalisticky, protože žádné místo není na věčné časy. Ale musím dodat, že bohužel zapadá do zvláštní atmosféry, kterou jsem v rozhlase cítil zhruba posledního půl roku.

To mluvíš o čem?

V rozhlasu byla cítit jistá vnitřní frustrace, kvůli níž se pár měsíců zpátky dělal interní komunikační audit, jenž měl za cíl popsat právě tyto pocity zaměstnanců. Frustrace pramenila ze tří problémů, které bych pojmenoval komunikace, kompetence a kamarádi.

Jestli má bohužel Český rozhlas jako komunikační médium s něčím vytrvalý problém, pak paradoxně s vnitřní i vnější komunikací. Při auditu rozhlasáci poukazovali na to, že komunikace směrem k zaměstnancům není ideální. Nechvalně proslulá v tomto směru se stala velká setkání managementu se zaměstnanci, kterým na chodbách začali hanlivě přezdívat „setkání s lůzou“. Tyto dýchánky se totiž často ze strany některých manažerů neobešly bez emocí a poněkud dramatických vyjádření. Pokud vím, zaměstnanci v auditu právě tato setkání často označovali za nejméně potřebný nástroj, neboť při takovém průběhu vůbec neplní svůj účel. Ve výsledku se na těchto setkáních radši na nic moc neptali. Vedení jejich formu následně skutečně změnilo.

Co znamenají výtky ke kompetencím? A „kamarádi“?

To jsou pochyby, které řadoví zaměstnanci i rozhlasové odbory vyjadřují směrem k náboru členů managementu. Odbory dlouhodobě poukazují na to, že zatímco se v rozhlase dělá výběrové řízení i na vrátného, na manažerské pozice přicházejí lidé zvenčí, kteří nemají k rozhlasovému oboru žádný vztah, dostávají se tam snad na doporučení headhunterské agentury.

Které?

Jméno neznám. Každopádně odbory na to poukázaly opakovaně.

Koho se to týká?

Stačí zrekapitulovat, kdo nastoupil bez výběrového řízení. Už zmíněná nová personální ředitelka přišla zvenčí, na její pozici nebyl vypsán tendr a svou předchůdkyni vystřídala ze dne na den. Podobně po odchodu Hany Skalové nastoupil do rozhlasu nový ekonomický ředitel a dnes provozní náměstek Michal Koliandr, a to z distribuční společnosti Mediaservis.

U lidí, kteří takhle nastoupí, je trochu problém, že nevyrostli v rozhlase, nejsou rozhlasáci, byť jsou jinak možná dobří ve svých oborech. Určitě je nebudu soudit z hlediska jejich manažerských kompetencí, ale každý manažer, který přijde zvenku, se musí vyrovnat s vnitřním prostředím kulturní a kreativní instituce, která se vždycky neřídí nalajnovanými pravidly jako sériová výroba cviček či velkoobchod, naopak je mnohdy až svébytná a svérázná. Ne vždy pak ti, co přijdou zvenčí, s takovým prostředím srostou. Bylo možné si všimnout určité fluktuace vedoucích pracovníků v rozhlasu. Odbory i zaměstnanci se netají pochybami, zda se obsazování těchto pozic děje podle transparentních kvalifikačních kritérií. Ostatně, je to i v rozporu s dlouhodobou snahou, bohužel neúspěšnou, uvést v Českém rozhlasu do života propracovaný kariérní řád. Tedy aby se nově příchozí řadový zaměstnanec mohl seznámit s perspektivou, která ho v instituci může čekat, s tím, kdy si může myslet na manažerskou funkci či jaké k tomu jsou kvalifikační předpoklady.

V rozhlase nadto koluje kousavý vtip, který říká, že pokud chcete se stát manažerem Českého rozhlasu, měli byste mít blízko k esoterice a mít ascendent slunečního znamení kompatibilní s ascendentem generálního ředitele. Zmínky o hledání tajemné energie na hradech, o vykládání karet a podobných záležitostech se objevují i v profilových rozhovorech v interním rozhlasovém věstníku.

Nejužší tým by si ale myslím generální ředitel měl vybírat sám. Tak se to ostatně stalo v „sesterské“ České televizi, kam si generální ředitel Petr Dvořák vzápětí po svém zvolení přivedl jako finančního a provozního ředitele Milana Cimirota. Proč by generální dělal výběrové řízení na zásadní funkce, když člověka, jehož tam chce, zná, věří mu, ví, že je v tom dobrý?

Samozřejmě, má právo si spolupracovníky vybrat. Osobně mu nevyčítám složení managementu jako takové, spíš jsem byl vnější pozorovatel situace, která byla jedním z důsledků zmíněné frustrace. Obecně si myslím, že generální ředitel by si mohl třeba vybrat náměstky zodpovědné za řízení sekcí nebo jejich bezprostřední podřízené. Ale spíš než to, že si je ředitel vybírá napřímo, mi vadí, že primárně nehledá ve strukturách rozhlasu, ale obrací se ven. To totiž automaticky není onen pověstný čerstvý vítr, spíš takoví lidé narazí na prostředí rozhlasu, a pak to zbytečně ústí ve zmíněnou fluktuaci. V konfrontaci s denní rutinou vysílacího média zkrátka neobstojí. Vznikají pak legendární historky, jak nově příchozí zjišťují, že moderátor na jedné stanici není totéž, co moderátor na jiné stanici a nelze je tedy sesypat do jedné škatulky, nebo kladou dotazy, k čemu je u rozhlasové hry dramaturg. Když se primárně hledá venku a ne v rozhlasu, stoupá frustrace těch, kteří vědí, že jakékoli řeči o kariérním řádu budou prostě jenom řeči.

Výběr manažerů zvenčí ale může souviset se snahou rychle provést strukturní změny v instituci, která je ze své podstaty usedlá, konzervativní. Vraťme se k tomu, cos říkal, totiž že profesně jste s generálním ředitelem Duhanem úzce spolupracovali a jeví se mi, že jste i dosud bez problémů vycházeli. Proč ho najednou takto veřejně kritizuješ? Změnil se váš vztah? Nebo to mám brát jako odplatu za slova o ztrátě důvěry?

Široce to takto popisuju proto, že ve světle všech zmíněných skutečností, které se v rozhlasu dějí a s nimiž jsem byl konfrontován ve své běžné denní agendě, mi přijde zvláštní vytasit se se ztrátou důvěry vůči jednomu zaměstnanci. Snažím se prostě najít nějaký kontext, nějakou příčinu, vyhodnotit nějaký vývoj, který jsem intenzivněji vnímal zhruba během toho posledního půl roku. Takové věci si rozhlas vždycky uměl vyřešit vnitřně, tak co se změnilo? Místo toho, aby rozhlas aspoň trval na tom, co mi napsal do papírů, přijde s očerňující průpovídkou. Pokud se ten vztah změnil, tak jednostranně. Opakuji, nemám s rozhlasem problém, nemám zájem s ním bojovat a přes všechna jeho svérázná specifika ho mám rád. Dál ho budu zpovzdálí sledovat. Těch víc než osm let byla krásná léta, která mi profesně i osobně spoustu dala.

Mluvil jsi už o tom s generálním ředitelem? Ať už na jeho, či na svůj popud?

Nemluvili jsme o tom. Dočetl jsem se, že o tom bude řeč na nadcházející schůzi Rady Českého rozhlasu, podle toho bych se eventuálně zařídil dál.

Ještě namítnu: tvůj odchod může být logickým zrušením rezidua struktury z éry bývalého generálního ředitele. Tebe přece přijímal Václav Kasík.

To musím upřesnit. Nastoupil jsem do internetového oddělení, tehdy pod vedením Miroslava Bobka, kde jsem působil v letech 2006 až 2012. Strategickým analytikem jsem byl až od ledna 2013, bral jsem to jako další profesní etapu. A byl jsem jím v sekci, kterou vytvořil Peter Duhan po svém zvolení, vznikla v listopadu 2011. Nesouvisí to tedy s Václavem Kasíkem. Minulý týden ředitel Duhan zaměstnancům mimo jiné napsal, že sekce strategického rozvoje se nyní ruší, protože už splnila svou úlohu při restrukturalizaci. To jsem si ještě přečetl, než mi zrušili rozhlasový e-mail.

Co vím, předsednictvo rady dostalo také informaci, že restrukturalizace Českého rozhlasu je u konce, že zrušení sekce strategického rozvoje a následné přeskupení dotčených útvarů je posledním velkým krokem v proměně jeho struktury.

Ano, to bylo napsáno i v e-mailu zaměstnancům, že jde snad o poslední velký krok. Nemyslím si, že to bude poslední krok. Rozhlas potřebuje různé věci dotáhnout, jak ostatně sám potvrzoval. Víme, že musí pokračovat další reforma regionů a třeba digitální vysílání, které je pro rozhlas zásadní. Bohužel si nejsem jistý, že postoj rozhlasu v tomto zůstane progresivní. Změnilo se i vedení digitálního týmu jako takového, místo Pavla Balíčka ho vede Michal Koliandr. Z jeho různých vystoupení, třeba na konferencích, jsem získal pocit, že Český rozhlas v digitalizaci přibržďuje. Myslím, že Vinohradská podvědomě pořád trochu spoléhá, že to někdo nařídí, zařídí podmínky a teprve pak bude mít rozhlas pořádný důvod do toho jít. Můj subjektivní dojem je, že se vytrácí zájem tlačit digitální vysílání dopředu jinak než deklarativně.

Existují přece digitální stanice Radio Wave, Jazz, D-dur, koneckonců i dětské Rádio Junior, na kterém jsi dělal. A na konferencích slýcháme, že digitální vysílání nemá funkční ekonomický model. Není to tak, že rozhlas jen nechce pálit peníze koncesionářů?

Je snadné to svést na ekonomickou argumentaci. Na druhou stranu, Český rozhlas ty čtyři speciální stanice reálně provozuje napříč platformami. To, že jsou v digitálním rozhlasovém vysílání, pro něj nepředstavuje de facto žádnou položku v rozpočtu, vždyť DAB pohání nadšení operátorů sítí. To by musel stejně přepočítávat, jestli být v IPTV, v kabelových sítích, nakonec i v televizním multiplexu. Ve veřejnoprávním sektoru všechno nejde přepočítat na čísla. Veřejnoprávní rozhlas by měl svou nabídkou přispívat k tomu, aby ten, kdo si půjde koupit digitální přijímač, v něm měl co poslouchat, aby vůbec něco naladil. Určitě bude existovat přechodné období, kdy bude – s nadsázkou řečeno – víc stanic než posluchačů, víc stanic než přijímačů. Ano, to je startovní čára, z níž ale rozhlas musí vyrazit. Nemůže spoléhat na to, že lidé si budou kupovat digitální přijímače pro nic za nic. Buď si je pořídí z donucení kvůli vypnutí analogových vln, anebo díky lákadlu zajímavých stanic, jejich programu.

Máš konkurenční doložku?

Ne. Součástí dohody o ukončení pracovního poměru, kterou jsem podepsal, není ani závazek mlčenlivosti, ani konkurenční doložka. V podstatě můžu s veškerým know-how hned nastoupit kamkoliv, od minulého pátku jsem volný.

To zvyšuje tvou cenu na trhu práce, zejména u konkurence Českého rozhlasu. Už tě kontaktoval někdo z komerčních rádií?

Nechci specifikovat nabídky, které jsem dostal. Přišla jich řada, řeknu to tak, že jsou od všech významných hráčů na českém mediálním trhu, kteří mají nějakou strategii pro digitální prostředí.

Hodláš v novém působišti uplatnit know-how, jež si ještě před pár dny využíval v rozhlasu?

Nemám jen know-how související s rozhlasovým vysíláním, moje know-how v oblasti digitálního obsahu je širší. Určitě nechci jakkoli Českému rozhlasu ubližovat, jakkoli zneužívat to, že mi konkurenční položku nedal, nepřišlo by mi to fér. Ale platí, že určitě se najdou oblasti, v nichž se nějakému setkání s rozhlasem, byť mimoděčnému, nevyhnu.

Kterým směrem se vydáš? Zůstaneš v médiích?

Zůstanu na mediální scéně. Určitě zůstanu u strategického uvažování. Ale s nabídkami se musím nejprve důkladně seznámit, rozhodnu se, až se se všemi těmi lidmi sejdu.

Kolik nabídek máš?

Jedenáct. Počítám do toho nabídky na klasický zaměstnanecký poměr i na různé formy externí spolupráce.

Zadejte i poštovní adresu, pošleme vám tištěný Médiář zdarma
Přihlásit odběr