Nová média (asi) změní svět

Na novém webu ČT24 nabídneme nové možnosti distribuce „amatérských“ zpráv a videoobsahu. Občan se stane spolutvůrcem veřejné služby.

Tu otázku slyším často. Co jsou to ta nová média a čím jsou vlastně nová? Není to zase nafouknutá bublina? Proč má Česká televize divizi nová média? Nestačí, že dělá televizní program, což je její účel?

Chápu to. Hlavní princip nové mediální reality je schovaný. Za nová média se označují internetové servery, mobilní aplikace, kdejaká novinka, která se vymyká tradičnímu rozdělení médií na tiskoviny, rozhlas a televizi. Zapomíná se přitom, že médiem je i divadlo, film nebo telefon. I kdybychom ale přidali veškerou komunikaci – včetně emocionální, zážitkové a estetické, jako je třeba balet a recitace, stále se budeme pohybovat v režimu tradičních, tedy „starých médií“.

A to nikoliv dobou jejich vzniku, nýbrž podstatou takového média.

Jaká je přesná definice „starého“ média? Jde o jednostranný přísun informací, dějů a zážitků skrze určité médium. O přísun se stará skupina profesionálů. Ačkoliv se říkalo odjakživa, že hlavní je divák, čtenář, posluchač, vždy to bylo právě médium, které rozhodovalo, co se bude a nebude psát nebo točit, co bude tématem diskusí.

Staré médium bylo a je je autoritativní a centralizované. V dobrém i špatném smyslu.

Nové médium je jeho přesným opakem. Hybatelem nových médií je kdokoliv z nás. Co bylo největší revolucí z hlediska nových médií?

Zablýskalo se při vzniku počítače, internetu, ale to bylo pořád málo, o žádném „novém médiu“ ještě nemohla být řeč. Šlo jen o nové přístroje, nový archiv a telefonním seznam ve virtuálním světě. Médium, zvlášť to nové, je něco jiného.

Revoluce přišla postupně s mailem, blogem, esemeskou, foťákem a kamerou, v mobilu, sociální sítí YouTube a v poslední době Twitterem, Facebookem a lokalizačními aplikacemi. Změnila se distribuční síť pro data a informace a sám smysl, proč a jak tato data ve společnosti šířit. Změnilo se i chování lidí, způsob, jak komunikujeme, konzumujeme informace a zážitky.

Nová média jsou ta, která umožňují oboustranný pohyb. Nová média jsou nová v distribuci a logice, jak lidé komunikují.

Informace proudí jak z médií k uživateli, tak mezi lidmi a médiem ve virtuálním prostoru. Podoba informace se neustále zdokonaluje. Díky YouTube a podobným sítím má audiovizuální podobu. Díky Facebooku a Twitteru, se šíří tak efektivně a rychle, že je využívají i světové zpravodajské agentury. Nová média aktivizovala dosud klidný svět.

Z virtuálního prachu se zrodila nová pravidla komunikace, kde člověk už není pasivní čekatel na zprávu, ale její tvůrce a distributor. Minulé generace by šílely závistí, kdyby znaly naše komunikační možnosti a podobu, s jakou jsme se jich chopili na sociálních sítích.

Nezapomínejme, že ještě před dvaceti lety byl mobil ohromná krabice za 70 tisíc korun, která fungovala jen mezi pár vyvolenými. Kameru měli jen ti, co je bavilo vyvolávat filmy a pak je promítat na stěně v obýváku. Fotky byly jen na papíře. A napsat někam svůj názor? Leda na stěnu hospodské toalety. To vše se s novými médii dramaticky změnilo.

Novým médiem je proto spíš fotoaparát ve vašem mobilu než internetový zpravodajský server, zaslaná esemeska spíš než kniha v elektronické čtečce. U nových médií nejde jen o přístroj, ve kterém něco čtete nebo sledujete, nýbrž o to, zda vám to umožňuje obousměrnou komunikaci, možnost aktivní práce, zda máte možnost stát se informačním kanálem, vytvářet alternativu nebo doplňkový materiál k tomu, co profesionální „kamenná“ média vyplodí.

Nová média člověku umožní předvést se, upozornit na sebe a angažovat se ve veřejném prostoru. Každý může být vidět, každý se může zapojit.

Není paradoxem, že se do nových médií pouštějí i tradiční média, což dokazuje například Česká televize. Nejprve na ČT24 a poté na ČT4 a nyní na internetu a v mobilech rozvíjíme interakci diváka a televize. Jde o interakci na nové distribuční cestě.

Předobrazem nových médií může být proslavený pořad Československé televize Nad dopisy diváků. Šlo jen o listárnu, kde se sbíraly podněty a stížnosti, ale ukazovalo to aktivitu lidí, kteří chtěli něco aktivně změnit, mít možnost interakce. Dnes je taková komunikace tisíckrát překonaná, jak v efektivitě, tak v rychlosti a pestrosti sdělení.

Stalo se tak díky zlevnění techniky, která udělala z každého člověka amatérského fotografa a kameramana. Vznikl také prostor, kam můžeme svá „díla“ uložit a nechat sledovat ostatní – internetová úložiště typu YouTube, blogy atd. Vysokorychlostní internet a mobily zefektivnily komunikaci a učinily ji příjemnější. Softwary ke zpracování videa a sociální sítě umožnily i méně zdatným lidem, jak technicky, tak komunikačně, aby se zapojili do systému: nahrávali a pak sdíleli.

A co je důležité: nová média začali respektovat tradiční hráči. Twitter využívají novináři, Youtube nevládní organizace i vlády, amatéři i profesionálové z marketingu, blogují politici i pouzí nadšenci a grafomani, mladí i staří. Facebook a lokalizační sítě nám spojují a efektivně usnadňují sdílení jakéhokoliv obsahu a jeho distribuci napříč planetou a generacemi.

Jsem pevně přesvědčen, že nová média nenahradí ta stará, jednosměrná, ale umožňují efektivnější komunikaci ve chvílích, kdy je společnost ve varu, kdy potřeba informovanosti přesahuje obvyklou míru a neustále se zdokonalující technologické možnosti vybízejí stále větší počet lidí k oboustranné komunikaci.

Kdyby během války v Bosně a genocidě ve Rwandě byly chytré telefony a rozvinuté sociální sítě, možná by průběh válek a násilí byl jiný. A představme si, jak by existence nových médií ovlivnila holocaust, hrůzy starších válek, komunismu a vládu totality.

Když se někdo dívá, zabíjení je těžší. Když se někdo dívá a může podat svědectví, zlo se nemůže skrývat. Politici by nemohli strkat hlavu do písku nebo se tvářit, že to není jejich věc. Současné arabské revoluce, včetně Egypta a Libye ukazují, že tlak na mezinárodní společenství, aby konalo je silnější a efektivnější s proudem informací o násilí a bojích, jak je šíří do světa nová média.

Ti, co věří novým médiím, tvrdí: je stále těžší stát mimo, když důkazy o násilí nebo neštěstí jsou snadno dostupné.

Nová média jsou efektivnější jak tajné služby, i tradiční média, protože novináře je snadné vyhnat, ale lidé, kteří někde žijí a mají po ruce mobil, fotoaparát nebo počítač a přístup na síť, nikdo nezastaví. Tato média rozšiřují počet těch, kdo mohou podat osobní svědectví.

Je samozřejmé, že nová média s sebou nesou negativa: horší ověřování pravdivosti, snížená kvalita obsahu atd. Ale jak například ukázal nedávný festival Jeden svět, na němž jsem byl v porotě sekce Nová média mění společnost, spontánní mediální komunikace vytvořená dobrovolníky a nadšenci je hybatelem společnosti a tvoří téměř páteřní komunikační kanály pro běžné občany, i novináře, lékaře, humanitární organizace, hasiče apod.

Co se týče České televize, nová média jsou příležitostí, jak rozvinout koncept interaktivní televize, která by rozpohybovala onen obousměrný komunikační proces. Na novém webu ČT24, který spustíme během příštích měsíců, nabídne ČT nové možnosti distribuce „amatérských“ zpráv a videoobsahu. Totéž na webu ČT4. Občan se stane spolutvůrcem veřejné služby, poprvé skutečně jejím pevným pilířem a spoluautorem.

Nová média aktivizující lidi ve veřejném prostoru jsou pro veřejnou službu velkou výzvou a mohou jí pomoct chytit druhý dech. Nikdy neměly veřejnoprávní instituce takovou šanci posílit svoji relevanci jako nyní v atmosféře rozvoje nových médií.

Nová média jsou efektivním nástrojem, jak zlepšit náš svět. Pokud tedy budeme mít vůli a chuť to odpracovat.