Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

O nejlepším rozhovoru kariéry

Kdyby tento sloupek moderoval Jakub Železný, nezbyly by z něj ani tři souvislé věty.

Česká televize má od středy 21. září nového ředitele. A protože se sluší ředitele tak významné veřejnoprávní instituce představit divákům, přišel jako host do Událostí, komentářů.

Tam nebyl konfrontován ani tak se svými záměry, jako se stanovami ÚV KSČ ze sedmdesátých let a s dokumentárním cyklem společnosti Febio z roku 1996, dvěma zásadními věcmi, bez nichž se při řízení moderní televize neobejdete.

Problém je totiž v tom, že si moderátor Jakub Železný plete důraznost s agresivitou a důkladnou přípravu s topením na lžíci vody. Při vedení rozhovoru bohužel dlouhodobě působí, jako by za každou druhou odpovědí číhala nová aféra Watergate. Pravidelně nabývám dojmu, že sice dokáže vyjet na hosta, který mu uhýbá z otázky a vykrucuje se, ale špatně se mu pracuje s hostem, který odpovídá otevřeně a věcně.

Nejinak tomu bylo u rozhovoru s Petrem Dvořákem. Ten v roce 1989 vycestoval na půlroční stáž do brazilského Porto Alegre, kde studoval počítačové zpracování medicínských obrazů. Kvůli tomu podepsal kandidaturu na členství v KSČ, čímž si na sebe upletl bič, který s radostí používají zejména Lidové noviny.

Téma proniklo i do televizního rozhovoru. Troufám si tvrdit, že divákům je to celkem šumafuk. Na podobu televize i na kvalitu veřejného života má 22 let starý podpis tehdejšího studenta ČVUT nulový dopad. Jistě, můžeme se o tom dohadovat v kroužku mediálních novinářů, ale Česká televize kvůli tomu lepší ani horší nebude. Zejména ne šest hodin poté, co nového generálního ředitele zvolili.

Jakub Železný má zvláštní dar, díky kterému v jeho podání dostane nádech konce světa i přehled zítřejšího počasí. Zvolna se nastartuje do lehce nervního tónu, který podpoří urputnou snahou ukázat hostovi, co všechno ví. Pak zpravidla začne svému protihráči skákat do řeči, nebo ho alespoň opravuje, takže na konci víte celkem přesně, co si myslí a co ví moderátor, zatímco myšlenky hosta jsou vedlejší. To proto, že Železný se snaží působit stejně významně či dokonce dominantněji než host, kterého zpovídá.

Občas to má komické přesahy, třeba když se Petra Dvořáka zeptal, proč nechce mluvit o personálních záležitostech. „Lidé jsou přece nejdůležitější součástí každého týmu,“ podivil se bezelstně moderátor. Inu, bez lidí se tým lidí jaksi špatně buduje.

Pak se chytil zmínky, že Dvořák do budoucna nevylučuje spolupráci s Ferem Feničem a vmetl mu do tváře, že Febio v roce 1996 pro televizi Premiéra vyrobilo cyklus V. I. P. Tento pořad Jakub Železný s nezaměnitelnou důraznou hyperkorektní dikcí charakterizoval slovy, že „u lidí z politiky, bylo jich tam víc než deset, šlo výlučně pouze o lidi z jedné politické strany, totiž z ODS. Cyklus se vysílal před volbami 1996“.

Přesněji řečeno šlo o cyklus vysílaný jeden rok, od 24. dubna 1996 do 3. června 1997. Volby do sněmovny začaly 31. května 1996, do té doby diváci bývalé Premiéry stihli vidět šest dílů, z toho pět bylo o politicích (tedy žádných deset). Konkrétně šlo o portréty Milana Uhdeho (ODS), Petra Karase (tehdejší ředitel ČEZ), Jana Rumla (tehdy ODS), Dagmar Lastoveckou (ODS), Josefa Zieleniece (tehdy ODS) a Igora Němce (ODS).

Jednobarevné politické zaměření předvolebních dílů cyklu V. I. P. je tedy sice zřejmé, ale Železný ho nadsadil a opakovaně nechal informaci vyznít tak, že šlo jen o předvolební vysílání: „Stačí se podívat na webové stránky firmy pana Feniče, kde o tomhle cyklu je a stačí si projít všechny ty lidi, které on portrétoval. A skutečně to bylo před volbami 1996 a byla to pouze jedna jediná politická strana,“ peskoval Dvořáka. No ano, stačí se podívat na webové stránky Febia a zjistit, že to nebylo úplně tak, jak tvrdí Železný, který se den poté pro iDNES pochválil za „velmi pečlivou přípravu“ a „nejlepší rozhovor, jaký jsem za devatenáct let kariéry udělal“.

Pak přišla na řadu Dvořákova epizoda s Komunistickou stranou Československa. Železný mu vyčinil, že ji komentoval „až poté, co se vás na ni před několika lety zeptal týdeník Reflex“. Jinak tato informace vyzní takto samostatně (Dvořák léta něco tajil!) a jinak vyzní, když ji zasadíte do kontextu (Dvořák působil v soukromém sektoru, kde to nikoho nezajímalo, ale když se ho na to Jan Potůček pro Reflex zeptal, tak prostě odpověděl).

Železný podle svého vyjádření pro iDNES vedl rozhovor tak, aby ho nikdo nemohl nařknout ze servility vůči novému řediteli. To věru nikdo nemůže udělat, servilní ten rozhovor opravdu nebyl. Přepadl přesně do druhého extrému: byl agresivní a nic v zásadě nepřinesl.

Neměl bych na adresu Jakuba Železného žádnou připomínku, pokud by si vytáhnul výroky Petra Dvořáka o České televizi a o vysílání veřejné služby například z mediálních konferencí v Českém Krumlově, pravidelných setkání Digimedia na Kavčích horách, nebo z červnového MediaBrunche Médiáře. Ještě jako generální ředitel Novy se účastnil mnoha podobných akcí a k tématu vystupoval i v různých pořadech, jejichž přepisy téměř jistě redakce Událostí, komentářů disponuje, takže by nebyl takový problém z nich připravit rešerši.

Jen z krumlovského vystoupení Petra Dvořáka v roce 2008 byla řada výstupů, z nichž Železný mohl vyjít (ostatně, dobře si vzpomínám na své tehdejší on-line zpravodajství a záběry z této konference jsou i v archivu České televize, protože tam byl štáb pořadu Média a svět). Dvořák se tehdy v Krumlově vymezoval například vůči podmínkám při nákupu archivních seriálů Československé televize, mluvil o právech k lukrativním pořadům, sportovních licencích, úloze veřejné služby při technologických a programových inovacích, atd. Podstatné přece je, jakou nabízí nově zvolený ředitel vizi, jak chápe úkoly České televize a zda nezmění pohled na věc, když přešel k druhému týmu. To se mi zdá poněkud přínosnější, než papír z roku 1989, kvůli kterému se nic nezmění (ačkoliv podle tónu Lidových novin, kde vycházejí články jako „Spirála lží nového šéfa ČT“, by jeden usoudil, že jim o změnu jde, skoro jako by Lidovky vsadily na špatného kandidáta…).

Nedočkali jsme se ani žádné analýzy Dvořákova vystoupení před Radou České televize, zůstalo jen u konstatování, jestli náhodou zmínění jména Fera Feniče při volbě není lákadlem pro hlas od Milana Uhdeho. To všechno jsou jenom povrchní dojmy, ne seriózní rozbor hodný Událostí, komentářů. Rozhovor skončil tím, že se moderátor zeptal, za jakých okolností by Dvořák rezignoval na svou funkci.

A tomuhle Jakub Železný říká nejlepší rozhovor kariéry?

To by nebylo potěšující zjištění.