Internet může být velmi liberální platforma, která dává stejné příležitosti všem subjektům, jež se rozhodnou na ni aktivně působit. I zde samozřejmě platí, že s většími investicemi rostou šance oslovit své potenciální publikum a jeho prostřednictvím i obchodní klienty. Jak se ale vyrovnat se subjektem, který ze zákona profituje z faktu, že si ho všichni platíme?
Rozšiřující se online nabídka televize veřejné služby v České republice stejně jako i v řadě evropských zemí vedla k diskusi, zda má vůbec tato nabídka existovat. A pokud ano, jak má televize, financovaná z koncesionářských poplatků nebo ze státního rozpočtu, tuto nabídku rozšiřovat a prezentovat.
Když stát hledal možnost, jak zajistit financování a fungování veřejnoprávního televizního a rozhlasového vysílání, dospěl k závěru, že optimálním řešením je financování této služby, definované zákonem z koncesionářských poplatků. Všichni budeme na veřejnoprávní vysílání přispívat a jeho obsah si definujme zákonem.
S rozvojem internetu, který na rozdíl od televizního nebo rozhlasového vysílání není zásadním způsobem omezen kmitočtovým spektrem a na jeho poli může fungovat neomezený počet hráčů, začaly veřejnoprávní televize s budováním svých online divizí. Na webu veřejnoprávní televize tak začaly vznikat v online zpravodajském obsahu texty. Tedy jiný typ mediálního sdělení, než je pro televizi charakteristický a než stanovuje zákon v souvislosti se zakotvením definice veřejnoprávní služby.
Kromě toho se veřejnoprávní televize i v České republice začala soustředit na další služby jdoucí za rámec běžné veřejnoprávní nabídky, například speciální služby pro uživatele mobilních telefonů, zpravodajství do iPadů, e-shop a další. Zkrátka nástroje, které veřejnoprávní televize buduje v digitálním světě, jsou značně komerční. Chování České televize na webu činí z veřejnoprávní televize komerčního hráče, který vstupuje do soutěže, v níž je ovšem díky svému financování prostřednictvím koncesionářských poplatků podstatným způsobem zvýhodněn proti ostatním komerčním subjektům.
Narozdíl od televizního vysílání, kde je díky platné legislativě omezen jeho komerční záběr, nemá komerční aktivita na internetu obecně omezení žádné. V době, kdy moderní online svět řeší, jak si na sebe vydělat, a diskutuje o zpoplatnění obsahu, má ČT svůj obsah a služby už dávno zpoplatněny koncesionářskými poplatky.
Kromě otázky ohledně investic do nadstandardních služeb se pak zákonitě dostaneme i k dalším sporným otázkám, týkajícím se reklamy na internetu veřejnoprávní televize. Do jaké míry může veřejnoprávní televize nabízet reklamní prostor na internetu? Jaké je stanovisko regulátora? Měla by tato reklama být nějak omezena? Nebo by měla být zrušena zcela, jako to bylo učiněno i v televizním vysílání (zákonodárné rozhodnutí o ukončení reklamy v České televizi s dokončením přechodu na digitální terestrické televizní vysílání)?
Na tyto a další otázky budou v rámci celospolečenských otevřených diskusí hledat Česká republika i další země jasné odpovědi. Některé z nich už postupně začínají krystalizovat.
Jednou z tezí, k nimž mediální experti a politici dospěli, je, že online nabídka televize veřejné služby by se měla primárně vztahovat k její veřejnoprávní programové nabídce. Tedy všechna živá vysílání, přístup do archivů pořadů, podrobné informace o relacích, portréty tvůrců, doplňkové informace a služby, jako jsou například skryté titulky, patří k tomu, co by veřejnoprávní televize měla na svých webech uživatelům nabízet.
Hranice je tam, kde veřejnoprávní televize začíná vytvářet nové unikátní obsahy, které primárně nevycházejí z jejího vysílání, což jsou zmiňované rozšířené online zpravodajství, aplikace pro mobilní telefony a tablety, ale i další nabídka služeb, například herní portály, hudební nabídky, ukládání fotografií, atd.
Pokud bychom přistoupili na to, že se Česká televize může na internetu chovat jako komerční hráč, pak oddělme její televizní vysílání a internet. Postavme ji v oblasti internetu na stejnou startovací čáru jako ostatní subjekty, nechme ji financovat a provozovat vítězným subjektem, vzešlým z výběrového řízení. To už je pak jen krůček k privatizaci celé veřejnoprávní televize. To už je ale na jinou debatu.
Autora o tento text požádala redakce Médiáře, v rámci snahy rozpoutat diskusi o podobě budoucí koexistence veřejnoprávní a komerčních televizí. Na totéž téma Médiář nabízí pohled bývalého šéfa Novy Petra Dvořáka, přinese také názor šéfa České televize Jiřího Janečka a televize Prima Marka Singera.