Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Paroubková prohrála soud s Reflexem

  • ČTK
  • 07. 05. 2014 14:11

Petra Paroubková definitivně prohrála soudní spor, v němž požadovala omluvu za karikaturu v časopisu Reflex. Její stížnost odmítl Ústavní soud, který v usnesení zdůraznil právo na svobodu projevu. Soud připomněl, že veřejně činní a mediálně známí lidé musejí akceptovat větší míru kritiky, a zmínil také důležitost smyslu pro humor. Komiks Zelený Raoul zobrazil Paroubkovou v manželském loži s bývalým premiérem za ČSSD Jiřím Paroubkem, nyní předsedou strany Národní socialisté – levice 21. století.

Inkriminovaný díl komiksu v Reflexu

Inkriminovaný díl komiksu v Reflexu

Manželka bývalého premiéra si u Ústavního soudu stěžovala, že justice nerespektovala ochranu práva těhotné ženy a jejího soukromí. Komiks podle Paroubkové činí z početí jejího dítěte frašku a veřejnou věc. Soud připustil, že karikatury vskutku nejsou k oběma protagonistům příliš laskavé. „Posuzované vyobrazení však nelze považovat za hrubě pornografické či vulgárně zesměšňující počátek stěžovatelčina těhotenství, jak ona tvrdí,“ stojí v usnesení senátu se zpravodajkou Ivanou Janů.

Paroubek ČTK řekl, že po poradě s právníkem se hodlá s manželkou obrátit na evropský soud. „Pokud chce [Ústavní soud] celoevropskou ostudu, tak my mu ji dopřejeme. Vím, že existují precedenční rozhodnutí, která bude soud zcela jistě respektovat. Ústavní soud nemá ani tolik slušnosti, aby měl kontinuitu ve svých rozhodnutích. V případě ministra Březiny rozhodl tak, že se muselo médium omluvit,“ dodal.

Že karikatura někoho zesměšňuje, to je podle soudu dáno její povahou a účelem. „Ani karikatura jistě nepožívá absolutní ústavní ochrany, ústavní meze tohoto žánru jsou však samozřejmě mnohem širší než meze, které je nutno vztáhnout například na fotografie, zejména pokoutně získané, různě kašírované či fotomontáží upravované a pak zveřejňované v bulvárním tisku, často spolu s vymyšlenými historkami, které se však tváří jako skutečné,“ napsali soudci. Zdůraznili, že ochrana osobnosti u veřejně činných lidí převáží nad právem na svobodu projevu jen v mimořádně závažných případech.

Druhý soud s Raoulem

Paroubková žádala omluvu od vydavatelství Ringier. U Městského a Vrchního soudu v Praze ale neuspěla, stejně jako předloni u Nejvyššího soudu. Sporný díl komiksu nazvaný Paroubkovy erotické fantazie podle justice nebyl pornografií a Paroubkovu ženu před čtenáři neznevážil.

Paroubková v komiksu vypráví svým kamarádkám o sexuálním styku s manželem. K jeho svedení využije situace, kdy politik přijde domů vzrušený z toho, že se mu podařilo svrhnout vládu. Paroubkové vadilo zejména to, že komiks měl znázorňovat početí jejího dítěte. Označila jej za „nevkusnou pornokarikaturu“.

Ringier u soudů argumentoval tím, že karikatura operuje s nadsázkou a všichni čtenáři vědí, že příběh není pravdivý. Paroubková byla podle vydavatelství zároveň veřejně známá osoba, která vystupovala na podporu manžela i sociálních demokratů. Nemohla tedy očekávat, že se na ni média nezaměří. O svém těhotenství sama informovala.

Ústavní soud se komiksem Zelený Raoul zabýval také v kauze bývalého ministra a politika ČSSD Karla Březiny. V Březinově případě se Reflex musel omluvit, následnou stížnost v roce 2010 ústavní soudci odmítli. Březina se v komiksu objevil nahý.

VYBRANÉ PASÁŽE Z USNESENÍ ÚSTAVNÍHO SOUDU

O stížnosti Petry Paroubkové rozhodoval senát ve složení Kateřina Šimáčková (předsedkyně), Ivana Janů (soudce zpravodaj) a Ludvík David.

„Dnes je již obecně přijímáno, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé i mediálně známé osoby (tzv. celebrity) musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané.“

„Karikatury stěžovatelky i jejího manžela v tomto komiksu vskutku nejsou k oběma protagonistům příliš laskavé. Zde je však namístě položit si spíše řečnickou otázku, existuje-li vůbec něco takového, jako ‚laskavá politická karikatura‘.“

„Že karikatura někoho více či méně zesměšňuje, to je dáno již její povahou jako výtvarného díla a účelem, pro který bývá namnoze vytvořena. Ani karikatura jistě nepožívá absolutní ústavní ochrany, ústavní meze tohoto žánru jsou však samozřejmě mnohem širší než meze, které je nutno vztáhnout např. na fotografie, zejména pokoutně získané, různě kašírované či fotomontáží upravované a pak zveřejňované v bulvárním tisku, často spolu s vymyšlenými historkami, které se však tváří jako skutečné.“

„Politická karikatura je vždy hodnotovým soudem, formou – z povahy věci – nelaskavé kritiky mocných, kterou je ve svobodné společnosti jako užitečnou společenskou satiru nutno podporovat.“

„Bylo by absurdní, kdyby v dnešní době, kdy si lze veřejně a legálně zakoupit množství tiskovin, nebo na internetu vyhledat nepřeberné množství nesrovnatelně drsnějších či vulgárnějších materiálů, týkajících se známých osob z celého světa, by se za předmětné kresby jejich autor, resp. vydavatel měli omlouvat.“

„Přístup k těhotné veřejně známé ženě v tomto směru ve svobodné společnosti zůstává věcí obecné lidské slušnosti, vkusu, korektnosti a gentlemanství, které si však nelze vynutit za pomoci rozhodnutí orgánu veřejné moci.“

„Předmětný komiks byl primárně zacílen jako ostrá politická kritika na v moci si libujícího manžela stěžovatelky, jenž zastával nejvyšší exekutivní funkci ve státě i v jedné z nejsilnějších politických stran.“

„Soudní rozhodnutí v obdobných věcech, dekretující de facto čemu se lidé ještě mohou smát nebo co je již obscénní a urážlivé, by naopak v drtivé většině případů znamenala neústavní omezení svobody projevu. Je zejména na veřejnosti, a nikoliv na soudech, aby zaujali stanovisko ke konkrétní politické karikatuře a k tomu, zda je autorovo hodnocení určité situace nevkusné, nebo naopak vtipné a přesvědčivé.“

„Ústavní soud je přesvědčen, že každý názor, stanovisko, nebo kritika, vyjádřené jakoukoli, i symbolickou formou, jsou vzhledem k významu svobody projevu v demokratickém právním státě zásadně přípustné a jakékoli omezení této svobody je proto výjimkou, kterou je nutno interpretovat přísně restriktivně a lze ji ospravedlnit jen zvláště kvalifikovanými okolnostmi.“

Zdroj: ČTK, databáze Nalus