Médiář.cz - Média, reklama, marketing, mobilní aplikace a slevové servery

 
 

Petr Šimůnek: proč Forbes v Česku uspěl (a Hospodářkám se nedaří)

Šéf české verze populárního amerického magazínu shrnuje některé důvody, jak může papírový časopis uspět v digitální éře.

 
 
Reklama na Forbes

Aktuální reklama na slovenský Forbes od amerického ilustrátora Nathaniela Hallinana zdůrazňuje, že titul přináší relevantní a unikátní informace. V Česku se Forbes soustředí především na texty pozitivní, o úspěších

Silná značka, jasný koncept, pozitivní přístup a pracovití lidé – to je čtvero důvodů, proč záhy po svém rozjezdu uspěla i v Česku místní verze populárního amerického měsíčníku Forbes. Při setkání pořádaném agenturou Konektor to řekl šéf českého Forbesu Petr Šimůnek.

„Startovali jsme to jako malý start-up. Zapojovali jsme si počítače, šroubovali jsme si stoly. A to do toho celého vnese příjemnou dynamiku – děláte něco nového, něco budujete,“ říkal o začátcích redakce a časopisu. „Je to úplný antipod toho, co jsem zažíval na Letné v Economii,“ podotkl k předchozímu mediálnímu působišti, „tam jsou zdi nasáklé pesimismem, že nic nejde, a každý den jsou tam lidi konfrontovaní s tím, že čísla jdou dolů.“

Jedním z důvodů, proč se to nemá růžově s Hospodářskými novinami, hlavním titulem Economie, je podle Šimůnka jejich nejasný koncept. „Mohu o tom mluvit, protože jsem se na tom konceptu x let podílel,“ řekl šéf českého Forbesu, který Hospodářky řídil od října 2005 do ledna 2011.

„Nemají jasný koncept proto, že vydavatelství a vydavatelé nevědí, jestli chtějí vydávat velké noviny, které budou obsahovat všehomír a mít náklad 70, 80 tisíc, aby uspokojili potenciální inzertní klienty, nebo byznysový, elitní titul pro daleko menší skupinu, s tím, že ale takový nemusí zapadnout do plánů mediálních agentur a inzerentů, protože je moc malý. V této schizofrenii [Hospodářské] noviny žijí.“

Šimůnek vzpomněl, že poté, co začátkem roku 2011 jako šéfredaktor Hospodářských novin skončil, dostal na starosti mezinárodní projekty Economie – v praxi to znamenalo, že hledal zahraniční licence, které by se vydavatelství hodily. V New Yorku se dozvěděl, že licence na Forbes je prodaná, ale byla šance předložit do 24 hodin nabídku a licenci tak ještě získat.

„Nabídku jsem měl zpracovanou, ale dostal jsem z Economie telefonát, že o to zájem nemají. Tím skončila nejen kauza Forbes pro Economii, ale i moje působení tam, protože jsem zjistil, že žádné mezinárodní projekty nikdy v Economii nebudou.“

Za dva týdny Šimůnkovi volali „dva pětatřicetiletí kluci z Nitry“ Peter Barecz a Erik Conrad ze slovenského vydavatelství Business Consulting & Media, jestli by neměl zájem šéfovat české verzi. Rychle se dohodli. Nyní český Forbes prodává přes 13 tisíc výtisků – jde o čísla z listopadu, zatím nejvíc udal v září, kdy dosáhl na téměř 14 tisíc. V plánech se prý počítalo s polovinou.

Silná značka

„Značka je tak silná, že na českém trhu jsme měli dopředu umetenou cestu. Lidi ji tu znají, většinou si s ní asociují žebříčky. Na to nemusíte mít mozek, to si můžete koupit – koupíte si franšízu jakéhokoli časopisu na světě.“

Jasný koncept

„Naroveň značce, ne-li víc, stavím fakt, že Forbes má úplně jasný a srozumitený koncept. Vypadá to jako banalita, že to musí mít každý, ale není to tak. Jsme časopis o byznysu a úspěchu, o ničem jiném. Nezabýváme se politikou, nezabýváme se kauzami, nezbýváme se lety do vesmíru. Jsme o byznysu, o úspěchu, představujeme lidi, kteří v byznysu něco dokázali vlastními silami. Takhle jednoduché to je.“

Pozitivní přístup

„Ještě jasněji jsme si vypíchli, že budeme pozitivní. To zní pro média jako sebevražedná blbost, jako něco, co si nesmíte říct, ale není to tak. Všichni, kdo pracují ve Forbesu, prošli různými médii v České republice. A měli jsme dost toho, že vyrábíme noviny, které jsou den za dnem pesimistické, přinášejí pořád blbé zprávy, protože takový je svět, vy máte tendenci o takových věcech referovat, protože zrovna rezonují. Zaplňujete tedy noviny zemětřeseními, pády letadel, tím, že někdo něco ukradl, vytuneloval, někoho povedl, že někde je někdo zavřený.“

„To vás po relativně krátké době otráví, zároveň tím násaknete a jste infikovaný. A potřebujete karanténu, aby to z vás spadlo. Já jsem si karanténu dal asi půl roku, kdy jsem nebyl v novinách a dělal jinou práci. Tím otravujeme i lidi, kterým noviny prodáváme. Věčně jim nabízíme blbé zprávy, kdo je na to zvědavý? Jednak to neděláme sami, dělají to všichni, jednak se to na ně hrne z televize, ze všech možných kanálů. Lidi taky mají jen určitou absorpční schopnost, co jsou schopni do sebe dostat, co snést. Když po nich chceme, aby za peníze četli zprávy, proč mají číst pořád jen blbé zprávy?“

Pracovití lidé

„Jsme miniaturní redakce, je nás pět nebo šest, budovala se od začátku. Nikoho jsem nezdědil, nikdo tam nepřežíval, všichni do toho šli jako do riskantního projektu. Jsou nadšení, věří konceptu, jsou chytří a pracovití.“ Redakci kromě něj tvoří Jiří Nádoba, Adéla Vopěnková, Irena Cápová, Michael Mareš a Karina Fraňková, vesměs bývalé redaktorky a redaktoři z Economie.

„Nemůžete si dovolit se spolehnout, že vás někdo přijde zachránit. Musíte to udělat, aby to vyšlo. Když to nevyjde, utopíme se my. Je nás málo, celé vydavatelství čítá deset lidí.“

 
 
 
reklama

Nejčtenější za týden

reklama

Denní zpravodaj e-mailem

Čtěte nás na sociálních sítích

Na Twitteru sledujte telegrafické zprávy
a odkazy na všechny naše články.



Na Facebooku sledujte delší komentáře,
fotografie a odkazy na vybrané články.

 
 

Národní galerie reklamy

 
další kampaně