Takzvaná hyperlokální žurnalistika je už nějakou dobu považována za spásu amerických tištěných médií. Idea je v zásadě správná: lidé se mnohem víc zajímají o to, co se děje v jejich městě, čtvrti, okolí, než o takzvané velké, zásadní události celostátního či celosvětového charakteru. Ty ostatně mohou online sledovat prostřednictvím nejrůznějších portálů na internetu nebo na zpravodajských televizních stanicích. Kdežto nejobsáhlejší lokální informace jim většinou nabízejí tištěné noviny.
Jenže uvést tuto v podstatě jednoduchou poučku do praxe, tedy promítnout ji na stránky novin, je poměrně nákladnou záležitostí. Kdo si může dovolit platit (byť jako externí přispěvatele) tucty reportérů, kteří se zabývají lokálními tématy? Navíc by to měli být kvalitní a do jisté míry zkušení žurnalisté, protože většinu informací musejí shánět na vlastní pěst, bez podpory rešeršních oddělení nebo servisu tiskových agentur.
A tak se ve Spojených státech rozvinul jednak lukrativní obchod s lokálními tématy, jednak výrazně vzrostla nabídka spolupráce pro novináře působící na volné noze, freelancery. Jednou z firem, která se v této oblasti rychle etablovala, je agentura Journatic, dodávající donedávna lokální zpravodajství pro listy v řadě velkoměst.
V oblasti Houstonu v Texasu patřil k jejím nejlepším spolupracovníkům žurnalista na volné noze Chad King, jehož materiály přetiskoval i uznávaný deník Houston Chronicle. Mít Kinga ve svém týmu by si jistě přál každý šéfredaktor – byl vždycky tam, kde se něco dělo, jeho informace byly přesné, texty zajímavě napsané a navíc za jeho příspěvky nemusela redakce platit přehnaně vysoké honoráře.
King napsal například výbornou reportáž z dubnového pohřbu policisty Briana Bachmanna v College Station, který byl zastřelen při výkonu služby. V Clear Lake se mu podařilo odhalit katastrofální hygienické podmínky v jedné fastfoodové restauraci, v Pearlandu sledoval návštěvu atletů, chystajících se na paralympiádu v Londýně. Od podzimu 2010 otiskla lokální sekce Houston Chroniclu na 350 Kingových článků.
Potíž je v tom, že Chad King vůbec neexistuje. Jde o pseudonym, pod nímž se skrývá redaktor Journaticu, který mimo jiné vykrádal lokální stránky jiných novin v jiných městech. Používal například texty z deníků Chicago Tribune a San Francisco Chronicle a upravoval je tak, aby vypadaly, že popisují události v Houstonu.
Ale nejde jen o plagiáty. Texty, které Journatic dodával velkým deníkům, totiž vůbec nevznikaly na místech, kde měli působit jeho reportéři, ale na Filipínách. Agentura tu zaměstnávala asi 140 novinářů – samozřejmě za platy nesrovnatelné s těmi, které by musela platit jejich kolegům ve Spojených státech. Redaktoři měli k dispozici obrovské množství textů – policejní zprávy, úřední věstníky, tisková sdělení, zpravodaje různých spolků a organizací nebo výsledky studií prováděných nejrůznějšími institucemi, fotografií a z nich „vytvářeli“ lokální zpravodajství, které se přeložilo a s falešnými jmény autorů prodávalo za ceny mezi dvěma a dvanácti dolary za článek nic netušícím redakcím.
Používány byly i články otištěné v jiných lokálních sekcích velkých deníků a přizpůsobovány lokalitě, do které byly prodávány. O této praxi vyprávěl koncem srpna jeden ze zaměstnanců Journaticu v rozhlasovém pořadu This American Life, který se vysílá každý týden na pěti stovkách stanic v síti veřejných rádií a poslouchají ho téměř dva miliony lidí.
Tyto informace vyvolaly v branži šok. Řada vydavatelů se okamžitě rozhodla vypovědět smlouvy s agenturou, společnost Tribune Company (vydavatel Chicago Tribune a Los Angeles Times) se vzdala podílu, který v ní měla. Za Journatic se k záležitosti nikdo nevyjádřil, jen byla podle amerických médií propuštěna většina zaměstnanců.
Někteří mediální analytici v USA připomínají, že skandál Journaticu může být jen příslovečnou špičkou ledovce. Na webových platformách jako jsou journalismusjobs.com, freelancer.com nebo odesk.com jsou umístěny stovky nabídek vydavatelů, agentur a produkčních firem, nabízejících spolupráci novinářům či autorům na volné noze. Honoráře, které slibují, jsou mnohdy podezřele nízké – obavy, že postupují podobně jako Journatic a lokální zpravodajství pro ně připravují lidé na Filipínách, Bangladéši nebo Indii, zřejmě nejsou neoprávněné.
Deníkům, které sázejí na hyperlokální žurnalistiku, tak asi nezbyde investovat do budování vlastního okruhu spolupracovníků, než se spoléhat jen na přísun levných lokálních zpráv od různých agentur.