Podle všeho bychom měli zažít malou technologickou revoluci. Že by se lidé přestali dívat na televizi, to samozřejmě nehrozí – přes všechny pesimistické předpovědi je stále nejužívanějším médiem, i když svou pozici vůči online nabídce postupně ztrácí – ale možná, že se v domácnostech objeví přístroje, které do značné míry změní chování uživatelů.
Na místě je samozřejmě zdravý skepticismus. O revoluci totiž nejčastěji hovoří ti, kteří nové přístroje budou na trh dodávat, a příklad, jak se takové předpovědi mohou rychle proměnit z optimistických na pesimistické, najdete na konci tohoto sloupku. Nicméně pokud se odhodlají k důležitému kroku takoví giganti, jako jsou Apple a Google, asi to přinejmenším nějaké racionální základy má.
Apple TV
Podstatou novinky od Apple má být osvobození diváka od dálkového ovládání. Ano, můžeme si představit, že by se nové televizory mohly ovládat pohybem ruky – třeba jako to dělal při používání obřího monitoru Tom Cruise v Minority Report. Ale televizní divák je možná trochu línější než vyšetřovatel zločinů, které se ještě nestaly, a představa, že stojí před svým televizorem a mává rukama jako větrný mlýn, je spíše směšná než navozující nějakou novou éru. Ovšem stále je tu (samozřejmě kromě myšlenek a na to si ještě nějakou dobu počkáme) jedna možnost, jak ovládat televizor. Totiž hlasem.
Nové televizory se softwarem od Apple takové ovládání umožní. A to díky technologii Siri, poprvé použitou v nových iPhonech S4. U těch lze hlasem nejen ovládat přístroj, ale dokonce i klást různé otázky. To je výsledek kombinace pokročilého softwaru sloužícího k identifikaci hlasu a rozpoznávání slov a svým způsobem umělé inteligence. V deníku Der Tagesspiegel jsem se dočetl, že Siri dokonce zodpoví i otázku „vezmeš si mě?“. Odpověď zní „obávám se, že to má licenční smlouva neumožňuje“.
V případě televizorů má Siri dokázat na základě jednoduchých povelů třídit programovou nabídku, hledat odpovídající žánry nebo tematické pořady. Divák prostě řekne svému přístroji „zapnout, hledat dokument, příroda, zvířata“ a počká si na nabídku. Z té si pak může dále vybírat – například tak, že každý pořad bude opatřen číselný kódem, který bude stačit přečíst.
Podle všeho začne produkce takových televizorů už v únoru a první by se na trh měly dostat v polovině roku. Tchajwanský odborný magazín DigiTimes tvrdí, že podle jeho zdrojů začal Samsung výrobu procesorů pro takové přístroje a Sharp monitorů o velikosti 32 a 37 palců (81 a 94 cm).
Google TV
Apple není jediným technologickým koncernem, který chce televizi revolucionizovat. Google TV chce definitivně odstranit hranici mezi televizí a internetem.
V jeho televizorech by měl být umístěn speciální dekodér s širokopásmovým připojením k internetu – vybraný pořad bude nalezen pomocí vyhledávače. Znamená to, že divák bude mít možnost dívat se nejen na právě vysílané programy, ale i na video obsahy na YouTube a dalších serverech. Potíž ovšem na rozdíl od Applu může být v tom, že tady už jde o obsah a tudíž i o autorská práva a zájmy velkých broadcasterů. Systém ostatně odstartoval v USA už v loňském roce, ale velké televizní sítě se k němu zatím staví odmítavě. Není jisté, zda Google TV bude letos startovat také v Evropě. Nicméně většina expertů nepochybuje o tom, že právě tato nabídka představuje televizní budoucnost.
3D
Naopak vyhlídky jiné technologické novinky, 3D televize, jsou zatím spíše rozpačité. Další ránu jim zasadila francouzská placená televize Canal+. Ta na konci ledna vysílání ve 3D zastaví. Bylo spuštěno v létě 2010 a prvními trojrozměrnými pořady se staly přenosy z fotbalového mistrovství světa v Jihoafrické republice.
Oficiální zdůvodnění zní, že nabídka filmů a sportovních přenosů není zatím dostatečná. Kromě toho se jen málo Francouzů odhodlalo ke koupi televizoru schopného přijímat a zpracovat signál ve 3D. Představitelé Canal+ tvrdí, že jde jen o pozastavení, jakmile bude nabídka a poptávka dostatečně bohatá, bude nabídka obnovena.
Zajímavé jsou ale neoficiální informace. Speciální kanál si předplatilo pouhých 30 tisíc abonentů a už v listopadu loňského roku řekl zástupce programového ředitele Canal+ v rozhovoru pro časopis Télérama, že podle něj se 3D pro televizi vůbec nehodí. I ti, kteří si pořídili poměrně drahé přístroje, se nakonec podle průzkumů dívali občas na nějaký film či sportovní přenos, ale jinak přepnuli na dvourozměrné kanály. Vadí jim brýle a také to, že není vůbec jasné, zda a jak může mít sledování třírozměrné nabídky negativní vliv na kvalitu zraku.
Navíc – i ve filmovém průmyslu se po počátečním nadšení o 3D mluví spíše jako o technologickém vylepšení, vhodném pouze pro omezený počet projektů, než o nějaké zásadní změně. Snad by se mohlo něco změnit s příchodem technologie, která nebude spojena s nasazováním brýlí. Ale i tak zůstane otázka, zda náklady na produkci televizních pořadů nebudou natolik vysoké, že se vlastně nikdy nevrátí.