Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Proč by měla televize provokovat

Nizozemský pořad použil účinný způsob, jak proměnit statistické údaje a strohá úřední vyjádření v příběhy a osudy konkrétních žadatelů o azyl.

Nestává se často, aby nějaký televizní pořad vyvolal vášnivou debatu ještě dřív, než byl odvysílán. V současnosti, kdy mají televizní diváci k dispozici desítky stanic, je to velmi obtížné, zdálo by se, že až nemožné. Nizozemské stanice – ať už veřejnoprávní nebo komerční – ale už řadu let dokazují opak.

Příkladem může být reality o lidech, kteří vědí, že brzy zemřou a snaží se proto uspořádat své záležitosti nebo fiktivní reality show, v níž tři nemocní kandidáti soutěžili o to, kdo získá ledvinu od umírající dárkyně. Odlišnost tamního trhu například od našeho je v tom, že televize fungují do značné míry jako laboratoř – zkoušejí se v nich nové formáty, realizují inovativní nápady.

Většina televizních manažerů mimo Nizozemsko by řadu projektů bez dlouhého přemýšlení odmítla jako riskantní. Ovšem bez toho, že se vyzkoušejí, to s jistotou nikdy tvrdit nelze. I proto jsou zdejší produkční společnosti už více než deset let mimořádně úspěšné, co se týče prodeje licencí k pořadům z kategorie non-fiction (k nejznámějším patří Big Brother nebo Fear Factor).

Ne vždycky jde jen o pouhou zábavu. Nizozemské televize se také snaží hledat nové způsoby, jak prezentovat závažná společenská témata s využitím typicky televizních postupů a programových typů, na které jsou diváci zvyklí. Minulý čtvrtek odvysílal třetí program veřejnoprávní televize soutěžní pořad produkční společnosti VPRO Weg van Nederland (Pryč z Nizozemska).

O vědomostním kvízu, který připomínal oblíbený formát I Love Holland (jeho českou verzi vysílala před časem TV Nova), se vedla obsáhlá debata – soutěžícími totiž byli odmítnutí žadatelé o azyl, jež se musejí vrátit do země, kterou před lety opustili.

Sotva si lze představit soutěž, která by mohla být cyničtější, tvrdili někteří kritici. A vskutku – popis soutěže na webových stránkách VPRO jim dával zapravdu. „Pět odmítnutých žadatelů o azyl dostane šanci zhodnotit své znalosti o Nizozemsku a vyhrát kufr plný peněz,“ uváděl producent a dodával: „To bude jistě milý vedlejší příjem pro někoho, kdo už brzy musí opustit Holandsko.“ Zmíněný kufr penězi příliš nabitý nebyl – bylo v něm 4000 eur. To na diváky, kteří se zapojili do jednoduché tipovací soutěže, čekala atraktivnější cena – dovolená v Karibiku.

Část médií připomínala výše zmíněnou soutěž o ledvinu a spekulovala, že půjde o podobnou fikci. Programový ředitel VPRO se nejprve nechtěl vyjadřovat, ale posléze uvedl, že o žádný „podvod“ nejde – soutěžící jsou skutečně odmítnutí žadatelé o azyl a kvíz bude opravdu soutěží o čtyři tisíce eur. Nicméně že nepůjde o běžnou soutěž, naznačil už fakt, že pořad byl plánován jako solitér a zařazen do projektu TV Lab, v jehož rámci Nederland 3 prezentuje a testuje nové projekty.

Oněch pět kandidátů byli lidé s minimálně středoškolským vzděláním, původem z Arménie, Srí Lanky, Čečenska, Sýrie a Kamerunu. V Nizozemsku strávili poměrně dlouhou dobu – mezi 9. a 13. lety. Odpovídali na otázky z historie, politiky, kultury, ale i týkající se královské rodiny, celebrit a popkultury a plnili drobné, na šikovnosti založené úkoly – například vyřezávali z kusu sýru gouda mapu Nizozemska.

Hlavní cenu vyhrála mladá Kurdka Gulistan. Žije v Nizozemsku už 11 let a vystudovala tu práva. Brzy bude odsunuta do Arménie. Ostatní neúspěšní soutěžící „neodešli s prázdnou“ – dostali balíček na přežití, v němž byly například krém na boty, cibule tulipánů nebo neprůstřelná vesta. Už to naznačuje, že to byla víc satira než soutěžní pořad. Pro někoho možná příliš cynická či brutální, nicméně pouze v absurdní podobě prezentující běžnou praxi používanou nizozemskými úřady.

„Ukázali jsme co to je za lidi, o co jde a jaká ostuda je, nutit je odejít,“ řekl Frank Wiering, šéfredaktor VPRO pro berlínský deník Der Tagesspiegel. Pořad Weg van Nederland použil účinný způsob, jak proměnit statistické údaje, strohá úřední vyjádření v příběhy a osudy konkrétních lidí. Kreativním způsobem dal odmítnutým azylantům tvář, a to vše s hořkou ironií, aniž by se dostal za hranici, kdy se z ironie stává pouhá zlá zábava na cizí účet, zhodnotil show liberální list De Volkskrant.

Nutno dodat, že úplně nová tato idea není. Rakouský deník Die Presse připomněl, že v roce 2000 německý režisér Christoph Schlingensief (zemřel v loňském roce) představil na Vídeňském filmovém týdnu svůj film „Ausländer raus! Schlingensiefs Container“ – v němž se žadatelé o azyl účastnili reality show ve stylu Big Brother – ti, které diváci při pravidelném hlasování vyloučili, ovšem museli okamžitě opustit nejen vilu, ale i Německo.

Existuje řada témat, u nichž si stěží dokážeme představit, že by mohla být námětem pro satiru nebo televizní zábavný pořad. Možná je ale právě to účinný způsob, jak o nich vyvolat veřejnou debatu. Ne všechno, co nizozemské televize v tomto směru dělají, je povedené či vhodné k adaptaci v jiné zemi. Nicméně alespoň se o něco pokoušejí.