Internetové Britské listy Jana Čulíka a spol. si dnes připomínají 20 let existence. Poprvé vyšly 29. července 1996 jako součást Neffova Neviditelného psa. Proč Čulík Britské listy rediguje? Má pocit, že to má nějaký smysl? To říká ve videorozhovoru s Bohumilem Kartousem.

Proč byl letošek pro novináře špatným rokem

Co se svobody slova a útoků na novináře týče, je bilance roku 2011 bohužel horší než o rok dříve. Je pravda, že se letos odehrávaly dramatické události v řadě zemí světa a tudíž nebezpečí pro reportéry, kameramany, fotografy, ale i bloggery bylo o mnohem větší než v roce 2010. Nicméně v trendech končícího roku je patrná jedna konkrétní změna.

Řada režimů si uvědomila, že jedno z největších nebezpečí při uplatňování represí a cenzury pro ně představují internet, sociální sítě, práce bloggerů, ale třeba i používání smartphonů. Už nestačí zavírat reportéry, ale je nutné použít technologie, které znemožní přenosy dat a také odebírat lidem koncová zařízení – například satelitní komplety. Toho všeho jsme byli svědky, stejně jako zatýkání bloggerů za to, že po přečtení jejich příspěvků vyšli lidé do ulic (naposledy se tak stalo v Rusku).

Žurnalistů, kteří zaplatili za snahu informovat o tom, co se děje, životem, bylo letos 66 – o 9 více než v předchozím roce. Také počet zatčených reportérů výrazně vzrostl. Po celém světě bylo zatčeno 1044 novinářů (2010: 535), 1959 bylo napadeno nebo jim bylo vyhrožováno (2010: 1374), 71 uneseno (2010: 51). Jak jsem uvedl, důvodem nárůstu počtu těchto případů byly události spojené s takzvaný arabským jarem či protestní hnutí v Súdánu, Bělorusku a Ugandě.

Počet zabitých novinářů v daném roce

Počet zabitých novinářů v daném roce

„Rok 2011 byl v řadě zemí rokem demonstrací a bojů za svobodu a demokracii,“ uvedl v tiskové zprávě mluvčí představenstva organizace Reportéři bez hranic Michael Rediske. Podle informací Reportérů bez hranic se násilí dotklo nejvíce domácích žurnalistů. K zemím s největším počtem zavražděných novinářů patřily letos Pákistán (10 mrtvých), Irák (7 mrtvých) a Mexiko společně s Libyí (v každé z obou zemích 5 mrtvých).

Vzrostl také počet perzekucí a zásahů proti bloggerům a internetovým aktivistům: 199 z nich bylo zatčeno (2010: 152) a nejméně pět z nich přišlo o život. To souvisí s měnícím se způsobem šíření informací a zpravodajství. „V některých zemích hráli bloggeři ústřední roli, hlavně tam, kde byla státem kontrolovaná média cenzurována a zahraniční novináři nebyli vypuštěni do země,“ řekl Michael Rediske.

Statistika RSF 2011

V aktuální bilanci, kterou RBH vydává vždy na konci roku, byl zveřejněn seznam deseti oblastí, které byly letos pro novináře nejnebezpečnější. Patří k nim syrská města Derá, Homs a Damašek, náměstí Tahrír v Káhiře, okres Khuzdar v jihozápadní pákistánské provincii Balúčistán, mexický stát Veracruz, město Mogadišo v Somálsku, hlavní město Bahrajnu Manáma, Misuráta v Libyi, Manila, Cebu a Cagayan de Oro na ostrovech Luzon a Mindanao na Filipínách, Náměstí změny v jemenském hlavním městě Sanaa.

Bez zajímavosti není ani seznam osob a organizací, které v roce 2011 znamenaly největší nebezpečí pro svobodu slova a šíření informací. Stačí, myslím, prostý výčet.

Afrika

  • Gambie – prezident Yahya Jammeh
  • Eritrea – prezident Isaias Afwerki
  • Rovníková Guinea – prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasog
  • Rwanda – prezident Paul Kagame
  • Somálsko – islámské milice Al Šabáb, Hisbal Islam
  • Svazijsko – král Mswati III
  • Zimbabwe – prezident Robert Mugabe

Latinská Amerika

  • Kolumbie – polovojenská organizace Black Eagles
  • Honduras – podnikatel a statkář Miguel Facussé Barjum
  • Mexiko – drogové kartely Sinaola, Gulf a Juárez
  • Kuba – předseda rady státu a předseda rady ministrů Raúl Castro

Asie

  • Filipíny – soukromé milice
  • Barma – prezident Thein Sein
  • Srí Lanka – ministr obrany Nandasena Gotabhaja Rajapaksa
  • Severní Korea – vůdce Kim Čong-il
  • Afghánistán, Pákistán – šéf Talibánu Muhammad Umar
  • Vietnam – generální tajemník komunistické strany Nguyễn Phú Trong
  • Čína – prezident Chu Ťin-tchao
  • Laos – prezident Choummaly Sayasone

Evropa

  • Rusko (Čečenská republika) – prezident Ramazan Kadyrov
  • Rusko – premiér Vladimír Putin
  • Turkmenistán – prezident Gurbanguly Mjalikgulyjevič Berdymuhamedov
  • Uzbekistán – prezident Islam Karimov
  • Ázerbájdžán – prezident Ilham Alijev
  • Bělorusko – prezident Alexandr Lukašenko
  • Kazachstán – prezident Nursultan Abišuly Nazarbajev
  • Itálie – mafie
  • Španělsko – ETA

Blízký východ

  • Saúdská Arábie – král Abdalláh ibn Abd al-Azíz
  • Bahrajn – král Hámid ibn Ísa al-Chalífa
  • Irán – duchovní vůdce Ajatolláh Sajjid Alí Chameneí, prezident Mahmúd Ahmadínežád
  • Izrael – Izraelská armáda
  • Libye – vůdce Muammar Kaddáfí
  • Sýrie – prezident Bašár Háfiz al-Asad
  • Palestina – Hnutí Hammás, Palestinské bezpečnostní síly
  • Jemen – prezident Alí Abdalláh Sálih

Přejme si, aby rok 2012 byl alespoň z tohoto pohledu lepším.

Zadejte i poštovní adresu, pošleme vám tištěný Médiář zdarma
Přihlásit odběr