Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Proč je nová programová strategie ČT2 zklamáním

Jediné, v čem mám jako divák jistotu, je, že po Novém roce budu muset na ČT2 pátrat, kam se v rámci nového schématu přesunuly pořady, které rád sleduji. Ostatně jako už mnohokrát.

Česká televize prezentovala na konci listopadu novou programovou strategii svého druhého programu.

Snahu jí upřít nelze, nicméně zdá se mi, že je to přece jen trochu málo. Pro mne je předložený materiál zklamáním, což ovšem neznamená, že nejsem s takovým názorem v zanedbatelné menšině. Je možné, že se mýlím a výsledkem nové podoby druhé programu bude spokojenost diváků a nárůst sledovanosti v cílových skupinách.

Problém nevidím v tom, že by na nové podobě „Dvojky“ pracovali nezkušení a nenápadití lidé (výkonným ředitelem ČT2 je Jan Mrzena, ovšem faktickým šéfem projektu Vlastimil Ježek, někdejší ředitel Českého rozhlasu a později Národní knihovny – pozn. redakce). Bohužel ale ani oni nemohli překročit bariéru, vytvořenou nešťastnou strukturou veřejnoprávní televize jako celku.

Jakési rozdělení ČT na čtyři autonomní jednotky – programy – by mělo smysl pouze tehdy, pokud by skutečně byly samostatné, svázané jen nejnutnější mírou koordinace. A samozřejmě jejich management by za svá rozhodnutí nesl veřejnou odpovědnost. Pokud ale mají nad sebou šéfové stanic ještě poněkud málo přehlednou síť dalších lidí, kteří rozhodují o programu, je takové členění více méně formální. Nakonec stejně zbude podezření, že někdo koordinuje nabídku tak, aby Jednotka zůstala i nadále jakousi výkladní skříní ČT a dvojka i za ní naplňovala „veřejnoprávnost“.

Vezměme si například na první pohled zajímavý nápad přiřadit ke každému všednímu dnu v týdnu nějaké téma. To jistě naznačuje, že ČT2 půjde jinou cestou, než ostatní televize na trhu. Při podrobnějším zkoumání se ale ukazuje, že to diváky může spíše odradit. Pondělky mají být historické – v prime timu ČT2 nabídne po sobě tři pořady, které se historií zabývají.

Člověk nemusí být odborníkem na chování televizních diváků, aby věděl, že zmnožení nabídky nemusí nutně znamenat větší spokojenost či zvýšený zájem, ale často spíše unavuje a následně odrazuje. Síla dobře sestaveného třeba i alternativního programu spočívá ve vyvážené kombinaci různých žánrů a různých formátů. To není žádné překvapivé sdělení – stačí se podívat třeba na obě německé veřejnoprávní stanice nebo na programová schémata kanálů BBC.

A nebo, pokud si už chceme brát příklady ze zahraničí, je tu francouzsko-německá kulturní stanice arte. Ta má mimochodem v programové nabídce poměrně často tematické večery. Na rozdíl od návrhu Dvojky ale jsou žánrově i obsahově velmi pestré a snaží se například o různé pohledy na stejné téma. Možná je to i proto, že se lidé z arte domnívají, že jejich diváci jsou lidé, kteří přemýšlejí o tom, co vidí, nechtějí mít předložený hotový názor nebo jen jeden úhel pohledu.

Jistě, tohoto cíle lze dosáhnout i ve třech historických pořadech, běžících o sobě v jednom dnu. Ale aby to tak bylo, znamená to plánovat témata velmi dlouho dopředu a především – investovat peníze a kreativitu do tvorby programu.

Tím se dostávám dalšímu překvapivému bodu programové strategie ČT2. Když se dobře podíváme na to, co se pod jednotlivými tématy skrývá, zjistíme, že se sice plánují některé nové pořady (například odpolední živý komponovaný pořad Televizní akademie nebo večerní Kultura s Dvojkou), ale jinak jde o již vysílané pořady, jen trochu jinak umístěné ve schématu. Pokud jde o opravdu nové věci, které by měly být chloubou veřejnoprávní televize především, dozvíme se z materiálů ČT, že sice nějaké budou, ale jejich popis je mlhavý a nasazení do vysílání neurčité – například: „do budoucna připravujeme“ nebo „v budoucnosti“.

Co mi ve strategii zcela chybí, je zásadní filozofie Dvojky. Co chce divákům nabízet, v čem bude výjimečná, jaké alternativní pořady chce vyvíjet a vysílat. Má být Dvojka jakousi laboratoří veřejnoprávní televize, kde se budou zkoušet nové postupy, u nás dosud nevyzkoušené formáty (dokudrama, mockumentary, scripted reality a podobně), kde dostanou prostor mladí tvůrci, nebo ti, kteří se prostě se svými nápady do žádné z televizí zatím nedostali?

Kde například zůstala původní alternativní zábava, kterou kdysi ČT dělala a posléze ji nahradila věčným reprízováním sice kvalitních ale přece jen už okoukaných převážně britských sitkomů?

Ve strategii se jako mantra neustále objevuje slovo dokument. Co to znamená? Chce ČT2 být stanicí, která bude nabízet to nejlepší ze světových a domácích dokumentů, chce podporovat původní dokumentární tvorbu? Pokud ano, pak je to mnohem důležitější sdělení, než to, že v úterý budou na programu evropské filmy a ve středu divadelní záznamy.

Ale budiž, mohu se domnívat, že text, který je k dispozici na stránkách ČT, je jen nepříliš dobře zpracovaný výtah z nějakého podrobnějšího interního materiálu. Nicméně i tak v něm jedna věc a to zásadního významu chybí. Totiž sdělení, jaký vztah má Dvojka k Jednotce a oběma dalším stanicím.

Pokud se v něm mluví o alternativě, pak by bylo dobré znát k čemu. Znamená to například, že první program odsune všechny dokumenty, magazíny a kulturní pořady na Dvojku? Bohužel nová strategie zatím vyvolává mnohem více otázek, než nabídla odpovědí.

Jediné, v čem mám jako divák jistotu, je, že po Novém roce budu muset nějakou dobu pátrat, kam se v rámci nového schématu přesunuly pořady, které rád sleduji. Ostatně jako už mnohokrát.