Každý televizní projekt, který skončí neúspěchem, je v situaci, jaká vládne na českém trhu, prohrou všech.
Nabídka, kterou mají diváci k dispozici, je ve srovnání se zahraničím stále ještě chabá, slabší konkurence nenutí stanice, aby do boje o diváka vkládaly tak velké úsilí, kreativitu a koneckonců i peníze, jaké by musely, kdyby je za každou chybu, nezdařený projekt či jen špatně promyšlené nasazení pořadu trestal pokles sledovanosti.
Úvah na téma proč musela Z1 skončit, zda měla či neměla potenciál dlouhodobě na tuzemském trhu uspět, se po té, co v pondělí oznámili majitelé konec vysílání, objevilo mnoho. Co mne zaujalo, byly reakce diváků.
Přečetl jsem mnoho diskusních příspěvků na různých portálech a drtivá většina z těch, kterým nebyl zánik Z1 lhostejný, litovala především toho, že z obrazovky zmizí kvalitní dokumenty – především na aktuální, historická i vědecko-technická témata. V minimu ohlasů si diskutující posteskli, že už nebudou mít k dispozici obsáhlý a zasvěcený ekonomický servis.
Není to zvláštní? Diváci litují toho, že z obrazovky zmizí nabídka, kterou se ale Z1 profilovat příliš nechtěla – měla být vlajkovou lodí ekonomické žurnalistiky, nikoli kanálem, který láká diváky na dokumenty.
Mohu si z toho udělat dva závěry.
První: projekt ekonomické zpravodajské televize zřejmě není v podmínkách Česka životaschopný, protože cílová skupina takové stanice je příliš malá a pro inzerenty málo zajímavá. To není nijak překvapivé a uvádím to jen tak pro pořádek.
Potíž je samozřejmě i v tom, že ani v zahraničí nejsou takové modely příliš úspěšné. Aby tyto stanice přežily (a většinou jsou součástí nějaké širší televizní „rodiny“), nabízejí vedle zpravodajství a publicistiky i řadu další programových formátů – včetně zábavy (satirické pořady, late night, magazíny o showbyznysu atd.).
Každá původní tvorba ale předpokládá dost vysoké finanční náklady – majitelé Z1 ovšem stanici nutily k dalším a dalším úsporám – původních nezpravodajských formátů proto muselo logicky spíše ubývat. Navíc – stanice neměla v podstatě žádný marketing, trpěla tím, že se několikrát měnilo její zaměření, aniž by to bylo spojeno s nějakou masivní kampaní.
Druhý závěr mi připadá ale mnohem podstatnější a důležitý i pro všechny ostatní hráče na trhu. Diváci chtějí vidět kvalitní dokumenty a publicistiku – i v prime timu - a ocenili, že jim je nějaká televize nabídla volně, tedy nikoli v rámci nějaké placené služby. Témata, týkající se věcí, které se odehrávají právě teď nebo se staly v blízké minulosti, jsou atraktivní – byť by většina z nich byla zpracována zahraničními tvůrci.
V tomto směru Z1 představovala alternativu pro řadu diváků, kteří v prime timu nechtějí sledovat hranou tvorbu – ať už původní nebo zakoupenou v zahraničí, či talentové nebo jiné reality. Možná jich bylo málo – ovšem to můžeme přičíst již zmíněnému faktu, že se stanice na této nabídce neprofilovala, a že si inzerenti kupovali čas v programu zpravodajského kanálu se zaměřením na ekonomiku, nikoli v televizi, která nabízí ty výběr z nejzajímavějších dokumentů, které se v současnosti dají na trhu sehnat.
Není to zajímavé sdělení pro programové pracovníky, kteří možná stále žijí v představě, že pokud mají zařadit dokument do slušného času, pak to musí být buď zvířátka, nebo druhá světová válka?
Není to impuls pro tvůrce, aby se začali dívat mnohem víc kolem sebe a hledat nová témata v naší politice a ekonomice?
A nakonec – není to důvod k zamyšlení pro ty, kteří by se chtěli pustit do televizního byznysu?