Po celém světě znají Oprah Winfreyovou. Hlavně díky jejím rozhovorům se slavnými a mocnými lidmi. Ale kdo byl před Oprah? To, že se mohla prosadit s vlastní show, bylo podmíněno mimo jiné i změnou přístupu televizních manažerů k ženám v rolích moderátorek, reportérek, novinářek. A k tomu přispěla obrovským dílem Barbara Waltersová.
“Slíbila jsem, že pokud bych měla oznámit cokoli o svých budoucích plánech, udělám to nejdříve tady. A tak to plním,“ prohlásila 13. května krátce po jedenácté dopoledne Waltersová na začátku talkshow The View. Bylo to celkem krátké oznámení – pořad bude spolumoderovat do léta příštího roku, a pak už se mu bude věnovat jen jako producentka. Odpověď na otázku z titulku je tedy jednoduchá. Barbaře Waltersové je 83 let. A moderovat v tomto věku denní talk show je vyčerpávající.
Z televizní obrazovky příští rok zmizí žena, která si skutečně zaslouží titul „televizní průkopnice“, jakkoli to zní nehezky a hlavně – stěží to plně vystihuje roli, kterou Waltersová v dějinách americké televize sehrála. V každém případě je nezpochybnitelné, že otevřela v šedesátých a sedmdesátých letech ženám dveře do televizního byznysu. Ukázala, že moderátorky nemusí být jen estetická stafáž, anebo nahrávačky na repliky svých mužských kolegů.
Waltersová se do pozice nejslavnější (a také zřejmě nejlepší) moderátorky zpravodajských a publicistických pořadů propracovávala poměrně těžce. Televizní kariéru začala v první polovině padesátých let, kdy pracovala pro stanici WNBT-TV (nyní WNBC) v New Yorku, která byla součástí sítě NBC. Nejdříve se věnovala marketingu, později produkovala čtvrthodinový program pro děti Ask the Camera. Ze stanice odešla poté, co jí její šéf opakovaně navrhl sňatek a posléze zmlátil muže, s nímž Waltersová tehdy chodila.
V roce 1955 začala psát spojovací texty a reportáže pro The Morning Show na CBS. V dalších letech na čas odešla z televize do časopisu Redbook (měsíčník pro ženy, vydávaný od roku 1903 Hearstovým koncernem – současný náklad je přes dva miliony výtisků) a v roce 1961 se vrátila do NBC jako autorka a rešeršistka ranního magazínu The Today Show – vysílá se už 61 let. Postupně se vypracovala na takzvanou Today Girl, reportérku, jejímiž tématy bylo počasí a zajímavosti – začala si sama hledat náměty, psát a točit reportáže a pouštěla se i do závažnějších témat včetně politiky.
Průlom znamenaly její reportáže z návštěvy manželky prezidenta Kennedyho Jacqueline Kennedyovou na návštěvě Indie. U diváků byla velmi populární a začala proto dostávat více vysílacího času a posléze i prostoru v rámci The Today Show k politickým a celospolečensky závažným tématům. V pořadu pracovala až do roku 1976 – nakonec jako spolumoderátorka –, kdy jí síť ABC nabídla, aby společně s Harrym Reasonerem uváděla večerní zpravodajství ABC Evening News. Bylo to poprvé, co takovou pozici v americké televizi zastávala žena.
Od roku 1979 do roku 2004 také moderovala a produkovala zpravodajský magazín 20/20. Současně jí ABC dala prostor pro sérii speciálních pořadů, v nichž vedla rozhovory politickými činiteli i celebritami z celého světa. Od roku 1997 spolumoderuje pětkrát týdně populární dopolední talkshow The View s Whoopi Goldbergovou, Joy Beharovou, Elisabeth Hasselbeckovou a Sherri Shepherovou.
Seznam prominentů, které Barbara Waltersová zpovídala, předčí i seznam těch, kteří odpovídali na otázky Oprah Winfreyové. Waltersová dělala velký rozhovor se všemi americkými prezidenty od doby Richarda Nixona. V podstatě se dá říci, že vedla rozhovory se všemi politickými činiteli, kteří hráli důležitou roli v uplynulých čtyřiceti letech. Patřili k nim například egyptský prezident Anwar Sadat, izraelský premiér Menachem Begin, íránský šáh Muhammad Réza Pahlaví, ruští prezidenti Boris Jelcin a Vladimír Putin, britská premiérka Margaret Thatcherová, kubánský vůdce Fidel Castro, venezuelský prezident Hugo Chávez, syrský prezident Bašír Asad, ale také Nelson Mandela, Indira Ghándíová nebo Václav Havel. Slavné jsou i její rozhovory s lidmi ze showbyznysu – například Michalem Jacksonem či Sylvestrem Stallonem. Ovšem největší úspěch mělo její interview s Monikou Lewinskou – 78 milionů diváků je rekordem, který už zřejmě nebude překonán.
Ostatně právě rozhovor s Lewinskou je považován za modelový příklad techniky, kterou Waltersová používala. Nikdy nehrála na emoce ani se nesnažila vzbudit v partnerovi či partnerce pocit, že se chce vžít do jeho/její situace. Kladla přímé a tvrdé otázky – nestylizovala se do role někoho, kdo je vděčný, že má možnost s hostem rozmlouvat. Ti, které zpovídala, tuto roli v drtivé většině akceptovali a bavili se s ní otevřeně – byli přece v televizi, aby desítkám milionů divákům nejen v USA něco sdělili, aby vysvětlili svůj postoj a své motivy, nikoli proto, aby si hezky popovídali s „citlivou a chápající ženou“.
Waltersová byla vždy pečlivě a téměř dokonale připravena a neměla problém klást „drzé či nevhodné“ otázky. Lewinské se zeptala, zda po tom všem ještě stále Clintona miluje, Castrovi položila otázku, zda si opravdu nemyslí, že socialismus v jeho zemi selhal. Syrského prezidenta se otázala, proč zabíjí obyvatele vlastní země a Muammarovi Kadáfímu řekla, pokud by jej měla posuzovat na základě jeho veřejných vystoupení, musela by ho považovat za šílence.
Waltersová byla mnohokrát oceněna – za novinářskou práci i celkovou kvalitu pořadů, které buď moderovala, nebo produkovala. Od června 2007 má na chodníku slávy v Hollywoodu svou hvězdu.
Pozoruhodné je, že na rozdíl od mnoha jiných nekončí proto, že by se nebyla schopná prosadit v současném televizním světě, ani proto, že by nemohla dál moderovat ze zdravotních důvodů. Prostě si jen myslí, že už byla na obrazovce dostatečně dlouho a má právo ve čtyřiaosmdesáti (které oslaví letos v září) si trochu odpočinout. Ale jen trochu – práce producentky pětkrát týdně vysílaného pořadu rozhodně žádná oddychová záležitost není.