Před časem jsem na tomto místě psal o sporu, který vyvolala nová služba německé veřejnoprávní televize ARD. Nabízí verzi Tagesschau - nejsledovanější zpravodajské relace v zemi - jako bezplatnou aplikaci pro tablety a smartphony (Tagesschau App).
Velcí vydavatelé proti tomu už od jara protestují, poukazují na to, že ARD zřejmě porušuje zákon a hrozí žalobou. Dali veřejnoprávní televizi čas na řešení do podzimu.
V zásadě nejde jen o čistě německou záležitost, ale o celoevropskou debatu na téma, jaké místo mají veřejnoprávní subjekty v nabídce poskytované prostřednictvím nových médií, co ještě je a co už není veřejná služba. Ale ukazuje se i něco jiného – význam kvalitní žurnalistiky s postupem nových médií nejenže neklesá, ale naopak roste.
Nový impuls do sporu vnesl Mathias Döpfner, předseda představenstva koncernu Axel-Springer AG. Před čtrnácti dny navrhl v Berlíně veřejnoprávním subjektům kompromis. Buď se omezí jen na video a audio nabídku, doprovázenou minimálními texty, nebo svou službu zpoplatní. Komerční subjekty se podle něj neobávají konkurence, ale nerovnoprávných podmínek na trhu.
V rozhovoru pro švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung Döpfner 13. září shrnul, co vlastně je předmětem sporu, takto: aplikace, kterou nabízí Tagesschau, v současné formě jasně porušuje zákon o rozhlasu a televizi. Ten totiž zakazuje ARD a ZDF vydávat takzvaný “elektronický tisk“, čímž jsou míněny obsahy založené na textech, nikoli na obrazových a zvukových materiálech. Na ty si vydavatelé stěží mohou stěžovat. Co se týče textů, cítí ale přímou konkurenci a celkem oprávněně poukazují na to, že zdarma poskytovaná nabídka znevýhodňuje komerční subjekty a v podstatě je vytlačuje z trhu.“
Nabídka ARD je v současnosti ve své kategorii hitem. Je rychlá, kompetentní a představuje kvalitní žurnalistiku v moderní podobě. Uživatelé jsou velmi spokojeni. „Přirozeně, že je dobrá,“ hodnotil aplikaci Tagesschau šéf Springerova koncernu, „se svými vynikajícími zdroji odvádí redakce excelentní práci. Kdyby šlo jen o pohyblivé obrázky nemáme s tím žádný problém. To, co nabízejí, jsou ale v podstatě digitální noviny, a to jim zákon zakazuje, stejně jako je z dobrých důvodů televizi veřejné služby zakázáno vydávat noviny na papíře. Zkuste prodávat pivo vedle stánku, kde ho dávají zadarmo.“
Připomněl, že nikdo nechce nutit televize, aby uživatelům poskytovaly jen záznamy, a nemluví se o 40 nebo 400 znacích textu pod videem, ale třeba o speciálních tematických blocích – kupříkladu texty o krizi v eurozóně měly ve službě ARD v přepočtu rozsah čtyř tiskových stran velkoformátových novin.
Zajímavé na této debatě z našeho pohledu je, že spor se týká především novinářských textů, tedy nikoli nabídky na síti i v aplikacích jako takové. Ačkoli není sporu o tom, že budoucnost médií je v síti, představy, jaké obsahy by se měly vlastně nabízet, jsou různé. V podstatě se dá říci, že se v nich do značné míry odráží i úroveň médií v dané zemi.
Němci se domnívají (nejsou sami) a chování uživatelů je v tom utvrzuje, že rozhodující bude vždy kvalita. To znamená, že z hlediska novinářů se možná změní způsob práce, ale nikoli její podstata – i v elektronické podobě rozhoduje přesnost, důvěryhodnost zdrojů, odborné znalosti a analytické schopnosti, nikoli rychlost a možnost obložit průměrný či podprůměrný text co největším množstvím videí, tabulek, fotografií a grafů.
V Německu očekávají, že rozhodující souboj se bude odehrávat právě v kvalitě, nikoli povrchnosti, senzačnosti a podbízivosti. Docela by mě zajímalo, jak to vidí vydavatelé u nás.