Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Quo vadis, ČT24?

Současná ČT24 „jede“ z drtivé části na programovém schématu z ledna 2010, varuje před stagnací zpravodajského kanálu ČT24 zástupkyně ředitele divize ČT Nová média Pavlína Kvapilová.

Smršť reakcí na volbu nového šéfa ČT trpí zásadním nedostatkem. Nevyužila se příležitost, aby česká intelektuální elita vedla detailní, fundovanou debatu o televizi veřejné služby. Jedním z efektů je, že vnitřní pnutí vyprýštilo na povrch v podobě pokusu Václava Moravce pojmenovat současné „nemoci“ zpravodajství, které si mnozí možná ani neuvědomují. Co následovalo v českém mediálním prostoru? Vesměs reakce na osobní bázi. Což zastírá podstatu. Zpravodajství urgentně potřebuje věcnou polemiku, byť je ČT24 obecně považována za nejvýkonnější jednotku České televize. Takže otázka personálie nepersonálie zní: kudy dál?

Růstu ČT24 nahrála krize ČT1

ČT24 vůbec nemá zaručenou zářnou budoucnost, pokud neprojde sebereflexí. Právě teď. Nestačí se ubezpečovat, že je přece v báječné formě, když dosahuje v evropském rozměru unikátních 5 % na trhu (obvykle mají zpravodajské televize podíl 1-2 %). Faktem je, že současná ČT24 „jede“ z drtivé části na programovém schématu z ledna 2010. Změny, které se odehrály v posledním roce: úprava odpoledních Studií, zavedení pořadů Highlight, Horizont, Tah dámou a několika dalších. Takto to funguje. Zatím. K růstu nahrávaly letos i vnější faktory – zejména krize ČT1 a odliv diváků z ní. Skvělá čísla mohou opadnout, pokud pomine to, na čem se ČT24 roky snažila stavět – spojení s diváky a cit pro vývoj společnosti.

ČT24 musí žít a dýchat s nimi – a reflektovat to v pořadech (nejen interaktivních). To neznamená vnucovat se komerčními prvky, ale pravý opak. Musí inteligentně inovovat. Vzhledem k technologické náročnosti je nutné myslet dopředu, identifikovat potřeby a briskně reagovat. Ano, sledovanost je jedna z mála měřitelných věcí, o které se můžeme opřít, a určitě má být jedním z kritérií. Ale není možné rozjásaně interpretovat prostá data – bez analýzy toho, co se pod nimi skrývá.

Fluktuace reportérů v Událostech je velká

Souhrn z našich stránek na sociálních sítích: diváci chtějí televizi odvážnou, televizi, která není v zajetí mainstreamu, která není hlásnou troubou establishmentu, televizi, která má přehled o alternativních názorech a dává jim prostor. My, novináři, už nemáme v době rozmachu „nových médií“ takovou moc nad informací a interpretací, jako tomu bylo například v 90. letech. Pokud si budeme myslet, že lze některé názorové proudy ignorovat, dnešní aktivní divák si informace v klidu vypátrá na internetu, vše si srovná a nám se bude jen smát. To platí pro celou ČT24 – včetně tolik ostřelovaných Událostí.

Pnutí mezi klesající sledovaností Událostí a růstem ČT24 je silné už několik let. A rozhodně jeho viníkem není Václav Moravec. Je jen tím, kdo se odvážil téma po řadě debat uvnitř otevřít i veřejně. Není snad veřejná diskuse o tak výsostně veřejném pořadu na místě? Ano, nebylo šťastné, že redaktory připravující Události nazval „elévy“ (znám ho velmi dlouho a vím, nakolik si kolegů váží). Nicméně vzkaz byl systémový: fluktuace reportérů v Událostech je velká, prolínání práce s ČT24 způsobuje, že ti zkušenější odcházejí záhy moderovat. Ideální stav je samozřejmě jiný: vytvořit podmínky talentovaným lidem, aby reportovali v rámci jedné specializace desítky let – jako na západ od nás. Měli by to být ti, kteří by si jinde hrdě psali na vizitku třeba „senior political correspondent“. Dlouholetá specializace totiž samozřejmě přináší řadu pozitiv: nashromážděné vědomosti, větší vhled, výhodu při získávání exkluzivních informací – a respekt diváků i respondentů. Všichni reportéři tvrdě pracují a ten, kdo to nezažil, si stěží umí představit, co obnáší vyrobit jeden dvouminutový příspěvek do zpráv. Ale když se loď ubírá špatným směrem, je jedno, že veslujete ostošest. Tato dřina nemůže přinést plný efekt.

Ovšem kam navigovat, je velký rébus. S podobou hlavních zpráv si zoufale lámou hlavu v řadě evropských veřejných televizí. Jak jsem sama viděla při setkání televizních manažerů ze zemí EBU (European Broadcasting Union, Evropská vysílací unie) na BBC Academy, i jinde řeší takřka identické situace tváří v tvář komerčním relacím. Dilema mezi tím dělat zprávy pro všechny a dělat zprávy pro náročnější menšinu je typickou slepou uličkou, která vede k relacím vyráběným pro nejasně definovanou skupinu a tudíž ztrácejícím tvář. Klíč také netkví v tom, jak krásné bude studio. Klíč je v editoriálním pojetí, které přinese bez kudrlinek jasný přehled událostí vyložených srozumitelně, s co nejlepší odbornou znalostí a kontextem. Bez snahy se podbízet. Další postup by neměl být veden úvahou, jak zvýšit sledovanost umělými televizními triky. Ale úvahou, jak jinak věci dokážeme podat a vysvětlit. Pak zdravě podložená sledovanost možná přijde nenápadně sama – vznikne skutečná čitelná obsahová alternativa k jiným stanicím.

Smrtící praxe: politik jako reportér

Také další vlajková loď – Otázky Václava Moravce – se často ocitá pod palbou. Pokud jde ale o postavení na trhu, situace je značně jiná. Jsou nejsledovanější politickou diskusí v zemi (letos je zatím rating první hodiny průměrně 545 tisíc lidí, druhá hodina bývá až na výjimky pravidelně nejsledovanějším pořadem ČT24 v daném týdnu). Opět se podívejme za samotné výstupy peoplemetrů. Ne, toto není samo sebou. Proč komerční televize nedokázaly vybudovat konkurenční diskusní formát, který by Otázky momentálně válcoval? Mají k tomu přece prostředky, kdyby chtěly. Jinde v zahraničí jsou na této půdě soukromé televize mnohem aktivnější. Když ale ČT něco jde, není nic snazšího než to brát jako samozřejmost a útočit na moderátora coby hromosvod. Moderátor tak vlivného politického pořadu z podstaty věci nemůže nebýt ideálním terčem. Nechci tím říct, že pořad je bez chyb. Nejlépe to ví sám Václav Moravec a neustále se snaží přemýšlet, kam Otázky posunout. Málokdy je od kritiků Otázek slyšet pozitivní východisko – které by také navodilo, jak by pořad reformovali oni.

Spor o to, nakolik mají politici vystupovat v týdnu i během odpoledního Studia ČT24 a v řadě dalších pořadů má filosoficky složitější podtext než by se mohlo zdát. Argument, že jde Václavu Moravcovi jen o to, aby si pro sebe uzurpoval hosty, je zavádějící. Mluví o něčem úplně jiném. Doba se mění, je extrémně rychlá vzhledem k vývoji technologií, vše je online a diváci chtějí informace hned. To je správné a nikdo to nepopírá. Jistě je ale na místě otázka, jestli musí informovat hned sami politici. V zahraničí vystupují rozhodně mnohem méně. Výsledkem české reality je totiž situace, kdy často bez přípravy bezprostředně reagují jeden na druhého a do určité míry se stávají s nadsázkou „reportéry“ svého druhu. Mají pak logicky méně času na obsah své práce jako takový, protože neustále řeší vystoupení pro média. B reaguje na A, pak voláme C, a co na to D? Chceme to tak? Je to zodpovědné z hlediska péče o společnost? Chceme, aby se politika dělala převážně online v televizi, byť si to mnoho diváků přeje? Vážně jsem o tom uvažovala už při editování Prezidentské volby 2008. Přemýšlejme o tom. I toto totiž může paralelně přispívat k určitému zplošťování politiky. A potažmo rostoucí frustrací lidí z ní.

Kromě toho, současná situace přes všechnu koordinaci, o kterou se redakce snaží, vytváří prostor pro soupeření pořadů uvnitř ČT. O stejné hosty mají pochopitelně často zájem Studio 6, Studio ČT24, Interview ČT24, Hyde Park, Události komentáře… Králem tak může být politik, který si vybírá, jaký styl mu víc vyhovuje, aniž by přišel o drahocenný mediální čas.

Při úvahách o inovacích v Otázek by se také nemělo zapomenout na podmínky, ve kterých pořad vzniká. Bájné legendy versus syrová realita: Otázky připravuje Václav Moravec, 4 kolegové a posádka. Podobné pořady v zahraničí dělá běžně 30 až 50 lidí a posádka. Rozpočet na jeden díl Otázek je asi 120 tisíc korun. Německá veřejnoprávní ARD dává na jeden díl pořadu hvězdnému moderátorovi Günteru Jauchovi a jeho produkční firmě 269 231 eur. Mimochodem, Jauch zároveň uvádí i zábavnou soutěž „Chcete být milionářem“ na soukromé RTL.

Zapomeňme na ega

Mohli bychom pokračovat, pořad po pořadu. Ale zásadní je jedno: televize je týmová práce. Nejsilnější je ČT24 vždy, když se spojí energie všech. Při velkých speciálech jako byl „Obama“, Benedikt XVI., Volby 2010, Povodně a řada dalších byla divácká odezva obrovská. Excelentní výkony plné maximálního nasazení podávali moderátoři, reportéři i realizace. ČT24 má plno obětavých vzdělaných lidí, jinak by se nikdy nedostala tam, kde je. Hrozící rozklad kompaktnosti týmu je sám o sobě velkým rizikem, které je třeba zastavit. A to tím, že všichni zapomeneme na ega, věcně pojmenujeme problémy a najdeme cestu. Jinak ČT24 ustrne. A to by byla velká škoda vzhledem k tomu, kolik už toho bylo odpracováno.

Toto je můj náhled na ČT24, vy možná máte jiný. Tak diskutujme – diváci, mediální analytici, lidé z televize i mimo. Nová média ČT k tomu na svých platformách včetně sociálních sítí s radostí vyčlení stálý prostor.

Psáno pro Hospodářské noviny