Médiář.cz - Média, reklama, marketing, mobilní aplikace a slevové servery

 
 

Rada pro vysílání chce zavést labelling, diskusi začala článkem pro Britské listy

Odborníci z Univerzity Karlovy doporučili už před čtyřmi lety užít pro klasifikaci pořadů a filmů systém Kijkwijzer z Nizozemska.

 
 
Kijkwijzer má (zleva) symboly pro věkovou přístupnost a pak označení násilí, strachu

Kijkwijzer má (zleva) symboly pro věkovou přístupnost, dál pro násilí, strachu, sexu, diskriminace a vulgární mluvy

Kontrolní rada pro vysílání hodlá v televizích zavést systém označování vhodnosti jednotlivých pořadů podle věku a závadných témat, tzv. labelling. Ten byl opakovaně přítomen v novelách mediálních zákonů už v paragrafovaném znění, nakonec při projednávání norem vždy vypadl.

„Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se rozhodla zvolit si pro rok 2013 jako jednu z priorit své činnosti opětovné nastolení veřejné diskuse k tomuto tématu, která by mohla vést ke konkrétní legislativní iniciativě,“ uvedla předsedkyně rady Kateřina Kalistová. Po labellingu prý volá odborná veřejnost i diváci, hlavně rodiče.

„Stanovení závazných kritérií, která by při klasifikaci pořadů reálně odrážela nastavení českého kulturního prostředí, rozhodně nebude jednoduché,“ uvědomuje si šéfka radních. Diskusi chce proto nastartovat články k tématu. Pro první z nich – hodnocení obsahů filmů Zkrocená hora a Sex ve městě – cílí na publikum názorových Britských listů, kde tento příspěvek zveřejnila.

Tématem se už před několika lety zabývali mediální odborníci z Univerzity Karlovy [rozsáhlou studii archivuje ministerstvo kultury] – ti doporučili užít pro klasifikaci pořadů a filmů systém Kijkwijzer z Nizozemska. Tam musí distributor před uvedením díla označit, zda obsahuje závadné scény, a to z různých hledisek. Postupuje se tak metodou samoregulace.

PSALI JSME K TÉMATU

Místo hvězdičky víc ikonek
Ondřej Aust, Lidové noviny, 10. 4. 2009

Televize si přejí zavést objektivní značení závadnosti televizních pořadů a hodnotit je chtějí samy. Věří, že se tak vyhnou pokutám od rady pro vysílání.

Nejen klasická hvězdička v rohu obrazovky, ale malé obrázky symbolizující násilí, sex, užívání drog či hrubou mluvu by brzy mohly upozorňovat diváky, jakých nepříjemných scén se mohou v televizním pořadu dočkat. Z další značky by pak bylo jasně patrné, pro jak staré děti je pořad nevhodný.

To vše umožňuje nizozemský model klasifikace audiovizuálních produktů (jak televizních pořadů, tak filmů určených pro kina), který má zdomácnět i v Česku. Zdejší radě pro vysílání, která tu za ohrožení mladistvých závadnými pořady trestá, by ubyla práce s monitorováním vysílání. Pro televize by nové značení znamenalo jasnější pravidla, jak se vyhnout sankcím. A rodiče by měli k dispozici včasné informace, co od pořadů čekat.

Místo dojmů prostý popis

„Česká veřejnost je vůči klasifikaci audiovizuálních produktů velmi vstřícná,“ uvedl Jan Jirák z Centra pro mediální studia (CEMES) Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, u jehož týmu si ministerstvo kultury objednalo průzkum a koncepci klasifikace. „Diváci by to chtěli, ale požadují, aby to byl systém informativní, nikoliv omezující.“ Pokud by se před pořady zavedly upozorňující značky, rodiče sami by mohli rozhodovat, na co své děti nechají se dívat.

Dnes je posuzování škodlivosti věcí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV). Ta má ze zákona hlídat, zda mezi 6. a 22. hodinou vysílání nemůže „vážně narušit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých“ zejména ukazováním pornografie či hrubého samoúčelného násilí. Z rozboru verdiktů radních plyne, že se řídí hlavně svými pocity – podobné případy často rozhodují protichůdně.

Právníci televizí si proto stěžují, že bez čitelných pravidel se televize nemohou dopředu zařídit, jen čekat na případné sankce od rady. Televize Nova tak podle své právničky Markéty Havlové vede s radou konstantně kolem stovky sporů, jež se kromě objektivity a vyváženosti zpravodajství týkají z velké části právě závadnosti pořadů.

U nich je přitom podle Havlové v rozhodnutích rady značně „široký rozkmit“. Radní navíc striktně posuzují i domnělou závadnost děl, která jdou od osmi večer – to přitom u obrazovek sedí méně dětí, a jsou zřejmě i starší než ty, co se dívají odpoledne. Česká televize se musela zpovídat za hrubou mluvu ve filmu Kráska v nesnázích, Nova za obsah dílu Soukromých pastí.

Televize si proto přejí, aby posuzování bylo jemněji rozlišené, a hlavně objektivizované. Místo hlasování radních by tak podle nizozemského vzoru pro každý pořad či film existoval dotazník, kam by proškolení odborníci mechanicky zaznamenali varování před závadným obsahem. Na základě toho by se pak před pořad zařadila příslušná informativní značka.

Systém posuzování by se tu tak podle Jiráka posunul „od dojmů ke schopnosti dojmy popsat“, od odhadování vlivů k samotnému popisu. „Rozhodnout o případném dopadu musejí ti, kdo sedí u televize,“ říká profesor a podotýká: „Jsou děti, které se zhroutí, když princ zabije draka, a jsou děti, jimiž nehne Psycho.“

„Podstatnou výhodou je, že se ochrana dětí před závadným obsahem zpřehlední,“ vítá právník Primy Pavel Kubina. Televize přitom žádají hlavně to, aby už nerozhodovali radní. Za to jsou ochotny přispívat na provoz samoregulační instituce (v Nizozemsku ji z poloviny platí stát), v níž by pořady klasifikovali odborníci. Takovou institucí by podle Havlové z Novy mohla být třeba Asociace televizních organizací, v níž si televize ze společných peněz platí měření sledovanosti, tzv. peoplemetry. Další možností je zřídit instituci při RRTV.

Jan Jirák každopádně preferuje oborovou samoregulaci před zásahy státu. Česko by se posunulo k liberálnějšímu, západnímu pojetí. „Směrem na východ stoupá vůle dělat z toho regulaci, směrem na západ informaci,“ popsal evropské přístupy od Irska přes Skandinávii až třeba po Slovensko, kde pořady klasifikují podle státní vyhlášky.

Alkohol nebereme jako drogu

Klasifikační dotazník by měl respektovat místní kulturní zvyklosti. Průzkum CEMES říká, že zdejší lidé vnímají nejvíc ohrožení z pořadů obsahujících pornografii a hrubé násilí. O poznání méně Čechům vadí hrubá mluva. „Nadávání se nepovažuje za nijak zvlášť podstatné. Sprosté slovo se zřejmě stalo běžnou součástí mediální a celkově veřejné komunikace,“ dovozuje Jan Jirák. Také navzdory tomu, že Čechy pohoršují záběry užívání drog, jinak vidí pití. „Konzumace alkoholu není pro českou veřejnost konzumace drog,“ upozorňuje pedagog.

Zavedení nového systému je zatím ve fázi raných diskusí. Zakotvit jej do zákona se vinou výměny vlády i sněmovny zřejmě nepodaří dřív než příští rok. V praxi se počítá s dlouhým zkušebním obdobím, začít by se mělo s filmy, pak třeba s hudebními klipy. Na rozdíl od televizí či kin se asi nepodaří dosáhnout všude na internet. „Fakt, že nepostihneme všechny provozovatele, by nás neměl odradit od snahy vést ke slušnému chování aspoň ty nejvýznamnější,“ míní Jan Jirák.

*

Pozor na …

Odborníci z Univerzity Karlovy doporučují užít pro klasifikaci pořadů a filmů systém Kijkwijzer z Nizozemska. Tam musí distributor před uvedením díla označit, zda obsahuje závadné scény, a to z různých hledisek. Uvádí se nevhodnost pro konkrétní skupiny do určitého věku i obsahové kategorie (násilí, strach, sex, diskriminace, zneužívání drog či alkoholu a vulgární vyjadřování). Pro ČR se uvažuje i o kategorii šikana, ale také, že by některá díla mohla být doporučena pro sledování s rodiči, aby ti mohli dětem sporné scény pomoci pochopit. Pro kina se tu uvažuje o hranicích 15 a 18 let, plus doporučující 12 let. Pro televize pak 16 let pro pořady mezi 22. a 6. hodinou, 12 let pro pořady mezi 14. a 22. hodinou a jako informativní uvádět i 6 let.

Zdroj: www.AVklasifikace.cz (web už neexistuje)

 
 
 
reklama

Nejčtenější za týden

reklama

Denní zpravodaj e-mailem

Čtěte nás na sociálních sítích

Na Twitteru sledujte telegrafické zprávy
a odkazy na všechny naše články.



Na Facebooku sledujte delší komentáře,
fotografie a odkazy na vybrané články.

 
 

Národní galerie reklamy

 
další kampaně