Na cestě do vašich schránek je páté číslo tištěného Médiáře. Koupit taky lze hned na Alze.

Rada pro vysílání má být neodvolatelná

Televizím vadí v novém vysílacím zákoně jako jedna z hlavních věcí nemožnost odvolání vysílací rady jako celku. Podle ministerstva kultury to má bránit politickému tlaku.

Kateřina Kalistová. Foto: Vojta Herout

Architektkou současných změn mediálních zákonů je Kateřina Kalistová. Foto: Vojta Herout

Příliš velká regulace televizního a rozhlasového vysílání, změna kompetencí vysílací rady a hlavně nemožnost ji odvolat, zavedení labellingu (označování nevhodnosti pořadů), nové povinnosti ohledně vysílání pro zrakově a sluchově postižené. To jsou hlavní změny z návrhu novely zákona číslo 231/2001 o provozování rozhlasového a televizního vysílání, které nejvíc vadí televizím sdruženým v Asociaci televizních organizací (ATO). V ní jsou kromě televize Nova zastoupeny všechny hlavní stanice na českém trhu (veřejnoprávní ČT i komerční Prima, Óčko, Barrandov).

Novelu vysílacího zákona nyní poslalo ministerstvo kultury, které je jejím strůjcem, do připomínkového řízení. Návrh zákona, který významně ovlivní podobu současného televizního a rozhlasového vysílání, by měl na zasedání vlády přijít během listopadu. Zatím ale termín není stanoven.

„Bez znalosti praxe“

„O přínosu zmíněné novely pro televizní trh nelze vůbec hovořit. Ministerstvo kultury ruku v ruce s některými zaměstnanci úřadu rady pro vysílání připravilo novelu bez znalosti praxe. Aby nejen televizní, ale i rozhlasové vysílání, už tak přeregulované, bylo ještě více regulováno,“ tlumočila Médiáři jednotný názor členů Asociace televizních organizací její jednatelka Vlasta Roškotová.

Podle náměstkyně ministra kultury Kateřiny Kalistové (ČSSD), která za návrhem stojí, byla novela připravena po konzultacích s provozovateli vysílání i dalšími dotčenými stranami: „Kromě individuálních pracovních setkání proběhlo na ministerstvu kultury 27. května rozsáhlé jednání, kde se k návrhu novely mohli vyjádřit všichni pozvaní.“

Jak ale řekla Roškotová, členové ATO během tohoto jednání upozorňovaly na bezkoncepčnost a předčasnost vzniku novely i na její vážné nedostatky.

Kromě ATO se jednání zúčastnila další profesní sdružení Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV) a Sdružení pro internetový rozvoj (SPIR), která poté mohla zaslat písemné připomínky a komentáře. „Pokud byly připomínky oprávněné a v souladu se záměry předkládané úpravy, byly do návrhu zapracovány nebo jinak zohledněny,“ řekla Kalistová. Podle Roškotové se ale stanovisko, jež zaslala ATO, žádné odezvy nedočkalo.

„Novela obsahuje celou řadu ustanovení, které napomohou řešit sporné situace, přinesou komfort diváků a právní jistotu provozovatelů i regulačního orgánu,“ je přesvědčená Kalistová.

„Proti evropskému trendu“

ATO novelu kritizuje od jejího počátku. Vadí jí v první řadě to, že tuzemská novela je přísnější než chystaná nová evropská směrnice, kterou připravuje Evropská komise. ATO na její přijetí doporučuje počkat, neboť po jejím schválení bude směrnice implementována do národní legislativy, kterou tak bude patrně nutné znovu novelizovat.

 „Evropa v současné době směřuje ke srovnání úrovně regulace rozhlasového a televizního vysílání a ostatních elektronických médií. U nás ale vznikl návrh, který jde přesně opačným směrem, na mediální konvergenci nijak nereaguje a chce pouze přidat úředníkům agendu a dále zpřísnit už tak přísnou regulaci v oblasti nejen televizního, ale i rozhlasového vysílání,“ řekla Roškotová.

Pro televize je průlomové usnesení Rady o evropské audiovizuální politice v digitální éře, které staví naroveň klasického vysílání i videa na internetu (audiovizuální mediální služby na vyžádání) a ukazuje tak směr, jakým by se měla evropská legislativa ubírat.

Jak ale upozorňuje Kalistová, žádný návrh evropské směrnice zatím zpracován není. „Evropská komise má ve svém pracovním plánu návrh předložit v příštím roce, nicméně formální procedury legislativního procesu v Evropské unii reálně znamenají, že nová směrnice by mohla platit od roku 2018 s tím, že na transpozici do národního právního řádu je běžně dvouletá lhůta, což v případě takovýchto předpisů často ani není dostačující,“ říká Kalistová.

Pro čekání další čtyři až pět roků není podle Kalistové důvod, zejména u změn, které jsou jednoznačně potřeba – tady mluví o aplikační praxi regulačního orgánu, zájmech lidí se zdravotním postižením, diváků i provozovatelů, kde se prý ani nepředpokládá, že by to nějak nová směrnice upravovala. 

Změny v radě pro vysílání  

Zmíněné úpravy v zákoně televizním provozovatelům zastoupeným v ATO výrazně vadí. Výhrady mají například k nové úpravě fungování regulačního orgánu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta dbá na dodržování zákonů ze strany televizí, stanovuje pokuty za porušení legislativy nebo udílí či odebírá vysílací licence.

„V navrhované novele vidíme, že se Radě mají prodlužovat lhůty pro rozhodování, nebo že ze zákona mají zmizet pojistky proti její nečinnosti v tak citlivých věcech, jako rozhodování o změnách licencí,“ říká Roškotová. Doposud to je tak, že pokud se rada do 60 dnů nevyjádří k žádostem provozovatelů vysílání, jsou považované za schválené, což v novém návrhu chybí. Podle důvodové zprávy ministerstva kultury mají zmíněné změny v zákoně vést ke zjednodušení licenčních řízení.

„V souvislosti s Radou je zde ještě jedna velmi nezdravá a nebezpečná změna, a to znemožnění odvolání rady jako celku. Ve svém důsledku to může vést k ‚zabetonování poměrů‘ a nemožnosti adekvátní reakce na případnou špatnou práci rady,“ upozorňuje Roškotová.

Cílem změny kompetencí vysílací rady a poslanecké sněmovny je podle navrhovatele zákona snížení politického tlaku na možné odvolání rady.

Informace o koncových vlastnících

Důležitou změnou, která z novely vyplývá, je možnost rady uložit vlastníkům médií povinnost informovat o svých koncových vlastnících. Díky přístupu do centrálního depozitáře cenných papírů bude moci získat také informace o akciích. To má radě pomoci při udělování licencí k analogovému rozhlasovému vysílání, kde je omezený rozsah kmitočtů, nebo při posuzování plurality v rozhlasovém a televizním vysílání.

„Cílem je zajištění transparentnějšího prostředí a tedy efektivnější vymahatelnosti regulace, s minimalizací rizika vzniku nebezpečného skrytého zneužití moci elektronických médií k partikulárním politickým, ekonomickým či jiným soukromým zájmům a zajištění plurality informací v mediálním prostředí,“ uvedlo ministerstvo v důvodové zprávě.

Labelling formou koregulace

Novela také počítá s označováním vhodnosti pořadů pro děti (labellingem) kvůli lepší orientaci rodičů. Toto označování by podle návrhu mohlo fungovat formou koregulace, kdy se na tvorbě pravidel bude podílet regulátor i samotní provozovatelé vysílání. ATO měla zájem řešit tuto problematiku formou samoregulace.

„Úprava labellingu je velmi sporná, ve velké většině zemí Evropské unie zákonem regulován z dobrých důvodů není. Bez potřebných analýz, znalosti mediálního prostředí, podkladů a bez rozmyslu novela zavádí do zákona věci, které je vhodné ponechat na samoregulaci,“ řekla Roškotová.

Některé části návrhu považuje ATO podle Roškotové přímo za absurdní. Konkrétně třeba ustanovení, které předepisuje provozovatelům vysílání označit všechny části seriálu stejnými klasifikátory, přestože se závadný prvek vyskytuje pouze v jednom díle. Televizím se nelíbí také to, že návrh ponechává na vysílací radě stanovení grafické podoby piktogramů pro označení pořadů včetně jejich barevnosti.

Zpřesněna má být také povinnost zpřístupnit vysílání pro zrakově a sluchově postižené. „Audiopopisy a titulky pro handicapované osoby mají být nyní počítány z celkového objemu vysílacího času a vykazovány čtvrtletně. Přinese to zvýšení nákladů na straně provozovatelů, aniž by ministerstvo mělo představu, kde tyto peníze vzít, ale efekt vůči divákům bude velice sporný,“ sdělila Roškotová.

Co (ne)bude politická reklama

Nově je v zákoně definována politická reklama jako „politické obchodní sdělení“, které nemůže být zařazeno do vysílání, pokud přímo nebo nepřímo propaguje politickou stranu, politické hnutí nebo politika, tudíž ovlivňuje diváky v jejich politickém rozhodování.

To je podle Roškotové další ze sporných bodů. „Jak lze v praxi posoudit, zda reklama nepřímo ovlivňuje motivaci občanů jako voličů. Novela se bohužel snaží novými formulacemi v některých otázkách eliminovat již ustálený výklad zákona, vyplývající z dlouhodobě stejné a rozumné judikatury soudů,“ upozorňuje zástupkyně televizní asociace.

Přísněji na přebíráné vysílání

Zákon také nově upravuje podmínky šíření převzatého vysílání po internetu, u kterého musí mít provozovatel písemný souhlas provozovatele vysílání s licencí, které chce poskytovat. Opakovat by se tak už neměly případy jako bylo zavedení streamovací služby TV4you, za kterou stál někdejší ředitel televize Óčko Jiří Balvín.

Víc časových pásem

V novele by se už neměl objevit zákaz vulgarit a nadávek, protože jeho kontrola byla vzhledem k neexistujícím sankcím problematická. Návrh rovněž obsahuje zavedení časového pásma od 6 do 20 hodin, kdy nebude možné zařazovat pořady nevhodné pro mládež do patnácti let. Vedle něj zůstane pásmo od 6 do 22 hodin pro pořady nevhodné pro mladistvé do osmnácti let. 

Připravovaná novela zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání je prvním ze zákonů pro oblast médií, které ministerstvo chystá. Pustit se chce také do novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu.