Statisícové pokuty udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání provozovateli televize Nova, firmě CET 21 za odvysílání násilných scén před 22. hodinou. ČTK o tom informovala předsedkyně rady Kateřina Kalistová.
Rada pro vysílání udělila Nově pokutu 150 tisíc Kč v souvislosti s americkým seriálem Kriminálka New York IV, jehož 15. díl odvysílala Nova 2. února pět minut po půl šesté. Pořad podle RRTV obsahoval naturalistické záběry obětí násilí, které mohly způsobit zejména dětským divákům psychický otřes.
Televize tak podle rady porušila povinnost nezařazovat v době od 6 do 22 hodin pořady a upoutávky, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých.
Z téhož důvodu rada uložila CET 21 pokutu 100 tisíc Kč za odvysílání dílu seriálu Hranice na Nova Cinema loni v prosinci kolem čtvrté odpoledne. Pořad podle rady obsahoval naturalistické záběry násilí v podobě detailních výjevů surového bití a vyhrožování a bezcitně provedenou vraždu spoutané ženy.
Udělení pokut televize Nova odmítla komentovat. „Zatím jsme neobdrželi oficiální rozhodnutí, v tuto chvíli se k tomu tedy nemůžeme vyjádřit,“ řekla ČTK mluvčí televize Marie Fianová.
CET 21 v souvislosti s nevhodným vysíláním letos čelí čtyřem pokutám. V květnu jí rada udělila pokutu 300 tisíc Kč kvůli násilným scénám v seriálu Novy Expozitura. Pokutu 400 tisíc Kč obdržela televize za erotické scény v thrilleru Hlava v oblacích, který běžel na Nova Cinema.
PODROBNÉ VYSVĚTLENÍ RADY PRO VYSÍLÁNÍ, PROČ POKUTY UDĚLILA
Kriminálka New York IV (15)
Pořad obsahuje naturalistické explicitní záběry obětí násilí a zvláštního zacházení s nimi, pocházející z kriminalistického vyšetřování a vymykající se svým charakterem situacím, jejichž sledování neprofesionály je obecně akceptováno, které byly vytržené z kontextu tím, že divákům byl prezentován jen statický výsledek násilí odtržený od zrůdného průběhu násilí a utrpení obětí. Záběry proto mohly způsobit zejména dětským divákům psychický otřes, a zejména u dětí nízkého věku přispět ke snížení jejich citlivosti při vnímání násilí, negativně ovlivnit jejich psychiku nebo povzbudit jejich vlastní agresi. Závadný charakter měl zejména vizuální obsah scén v časech počítaných od začátku pořadu: (3:45-3:58) Mrtvá byla zavražděna velkým nožem, který trčel z temene hlavy mrtvoly. Kromě polocelkových záběrů je hlava mrtvé ukázána zblízka na sérii statických snímků evokujících kriminalistické fotografování oběti a jejího ohledávání v pitevně (13:20-13:56) Policejní patolog v pitevně zkoumá na mrtvole ženy, jak vypadala před plastickými operacemi. Scéna je zpracována s využitím střihu, který práci policejního patologa posouvá po skocích vpřed. Patolog nejprve vyměřuje na obličeji mrtvé ženy místa pro budoucí řezy. Dva krátké záběry pak ve zkratce ukazují dvě fáze oddělování a odrolovávání měkkých tkání hlavy od temene přes čelo, aby se odhalila lebka pod nimi. Další střih posouvá scénu do fáze, kdy mrtvola leží s obnaženou částí lebky na pitevním stole a patolog ji zkoumá pohledem, po dalších střizích cosi na lebce měří, pak vyjímá z obličejové části lebky implantáty. (5:32-6:05), kdy je vidět velký nůž trčící z temene hlavy oběti, a scéna nálezu mrtvoly muže (30:04-30:41) momenty scény nálezu mrtvoly plastického chirurga, kterého vražedkyně zlikvidovala, když ho už nepotřebovala, a mrtvole místo oka naaranžovala malou kameru, aby mohla sledovat policii, až mrtvolu objeví. Kriminalista pak kameru z hlavy vytáhne a přeruší přívodní kabel. Popsané scény mohou ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých, a to následujícím způsobem: Dětský divák je konfrontován s pohledy, které jsou v reálném životě určeny jen očím kriminalistů, tedy odborníků speciálně trénovaných na vyšetřování zločinu, a zcela se vymykají možné životní zkušenosti dětí. Záběry obětí jsou inscenované, avšak v rovině obrazového vjemu je v tomto případě rozdíl mezi realitou a fikcí zcela setřen, neboť obsah záběrů působí hyperrealisticky. Vnímání rozdílu mezi realitou a fikcí je u dětí oslabeno, protože jim chybí životní zkušenost a odstup dospělých. Daný typ záběrů, které byly zaznamenány v posuzovaném pořadu, patří k základním ozvláštňujícím znakům seriálu v kontextu produkce kriminálních seriálů. Záběry na těla obětí evokují pátravý pohled kriminalisty nebo kriminalistickou dokumentární fotografii, a překonávají tak zjevně a programově hranici voyeurismu. Co je u kriminalisty součástí profese, může být u neodborníka projevem abnormality. Dětští diváci si na rozdíl od dospělých teprve vytvářejí etická a hodnotová měřítka a mohou je mít pod dojmy takovýchto obsahů, kterým jsou na televizní obrazovce vystaveni, posunutá nežádoucím směrem. Tato měřítka se nevytvářejí pouze na základě reality, ale nepochybně se na nich podílí i virtuální realita prezentovaná médii, a je znovu nutné zdůraznit, že z vizuálního hlediska v daném případě nebylo rozdílu mezi zaznamenanými záběry ve hraném pořadu, a případnými reálnými záběry podobného obsahu. Dítě může vnímat typ záběrů, které byly výše popsány, daleko více než dospělí jako etalon toho, co je přiměřené pozorovat, co není tabuizované apod. a tuto zkušenost si ve svém vědomí odnést do dalšího života. Vystavení dítěte popsaným záběrům tak mohlo přispět k jeho rezistentnosti k pohledu na mrtvá těla a zvláštní nakládání s nimi, což není schopnost, která by mohla být u dětí považována za normální. Zatímco pro kriminalistu je z profesionálního hlediska nepodstatné působení výjevů, se kterými se při své práci setká, stejné výjevy na neprofesionála mohou působit hrůzně – právě tuto schopnost měly vzhledem ke svému zpracování rozebírané výjevy v posuzovaném pořadu. Prohlížení mrtvých zblízka a zasahování do mrtvých těl, které předmětný pořad prezentovalo, je mimo profesionální sféru společenským tabu, které pořad programově porušoval. V citlivých divácích mohou výše popisované výjevy vyvolávat hrůzu a úzkost a způsobit jim psychický otřes. Děti mohly být tedy hyperrealistickými záběry mrtvol, nerozlišitelnými od reality, a zvláštního nakládání s nimi nejen bezprostředně psychicky otřeseny, ale tyto záběry u nich mohly také přispět ke snížení jejich citlivosti při vnímání násilí, a tím k poškození jejich mravního a psychického vývoje.
Hranice (2)
Pořad obsahoval naturalistické záběry násilí – detailní výjevy surového bití a vyhrožování a konečně zcela chladnokrevnou, bezcitně provedenou vraždu spoutané ženy. Jednalo se o zcela zbytečný, surový akt, mající jediný význam – demonstrovat sílu a zastrašit protivníka. Závadný charakter měl zejména vizuální obsah scén v časech počítaných od začátku pořadu (00:17:00 od začátku záznamu I. souboru): (00:57:47 – 00:59:19 Agent je prozrazen – je mu k hlavě přiložena pistole a je odzbrojen. Muž na něj míří pistolí a s křikem ho vyzývá, aby řekl, kdo je. Agenta udeří – je slyšet tvrdý úder a agentovo zasténání, je sražen k zemi. Muž se obrací k ženě: „Ty jedna svině, za to zaplatíš!“ Po rychlém střihu je agent tvrdě udeřen do obličeje, je slyšet sten. Je udeřen opět, nyní je zřejmé, že agent i žena jsou připoutáni k židlím. V místnosti lze tušit ještě dalšího muže. Detail na plačící ženu. Muž zvedá agentovu zkrvavenou hlavu pistolí se slovy: „Jseš policajt.“ Je slyšet steny zraněného agenta (z nosu mu teče krev). Muž se zasměje. Vyděšená tvář ženy. Muž má pistoli přitisknutou k agentovým zádům, táže se teď ženy. Ta pláče a říká, že agent je z imigračního. Agent oponuje: „Nevím, o čem mluví.“ Muž reaguje slovy: „Tak já jsem tady pro legraci?“ Detail na agentův zkrvavený obličej a obličej plačící ženy. Muž zvedá pistoli k ženině hlavě, je slyšet natahování kohoutku. Muž vystřelí – zabírán je obličej agenta, křičícího „ne!“. Agent sebou škube – obličej a bílou košili má pokrytou krví (svojí či ženinou) – vše působí velmi naturalisticky. Po zatmívačce muž otírá pistoli, žena bezvládně sedí, muž se obrací k agentovi a neurvale mu cloumá s hlavou. Detail na agentovu zkrvavenou tvář – krev z nosu mu pokrývá ústa a stéká mu i po obou tvářích. Jedno oko má napuchlé. Muž říká: „Zavřeme mu hubu navěky. Zastřel ho.“ Odchází. Záběr na agenta – límec bílé košile mu pokrývá krev, stříkance krve má i na hrudi. Muž na něj zamíří pistoli, ozve se výstřel, muž se kácí k zemi – do místnosti vpadli agentovi kolegové. Spoutaný a zkrvavený agent křičí: „Zastřelte tu svini! Oddělejte ho!“ Detail na agentovu zkrvavenou tvář. 00:03:40 od začátku záznamu II. souboru – Agenti vnikají do domu, v němž sídlí dealeři drog a kam se infiltrovala i agentka z USA, spolupracující se svými kanadskými kolegy. V přepadovém komandu je i onen zbitý agent. Když ho uvidí muž, který jej předtím bil a zastřelil ženu, pokouší se utéci, agent jej však strhává k zemi. Poté jej bije do obličeje – je vidět nápřah a pak tvář muže s bolestnou grimasou a rozbitým rtem, slyšet je sten. Agent muže udeří cca pětkrát, pak je kolegy odtržen. Zmítá se, volá, aby jej pustili, a říká: „Zabil byste ho.“ Cizí agentka chladně říká: „Americká justice to udělá za vás.“ Scénu charakterizuje dramatická hudba, nervní kamera a rychlý střih, což celý dojem jenom umocňuje. Útok agenta je legitimizován jako pomsta, což naplňuje parametr nebezpečného násilí. Popsané scény mohou ohrozit psychický vývoj dětí a mladistvých, a to následujícím způsobem: scény (viz výše) obsahující brutální bití agenta a vraždu spoutané ženy, působí výrazně brutálním dojmem. Jedná se o samoúčelnou agresi, která je pro agresora běžnou strategií chování. Záběry mohly způsobit zejména dětským divákům psychický otřes, a zejména u dětí nízkého věku přispět ke snížení jejich citlivosti vůči násilí a negativně ovlivnit jejich psychiku.
Zdroj: tisková zpráva RRTV