Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Reklama přehání. Víc, než si myslíte

Já budu opět trpělivě volit malé strany a mediálně neznámé tváře, i když nás od toho média před volbami zrazují. To je součást promyšleného politického marketingu, protože známé tváře tváří v tvář realitě nezmůžou nic.

Omlouvám se za trochu delší text, ale politika je velmi inspirující, pokud ležíte po operaci kolene doma a díváte se na muže na radnici na ČT 24.

To, že reklama pracuje se zkratkou a s nadsázkou, je dnes již každému jasné. Divím se proto, že si své rozvinuté spotřebitelské zkušenosti lidé zatím nepřenesli i na politickou reklamu – rozumějte reklamní marketing se vším, co k tomu patří – PR, direct i on-line marketing, eventy, atd…(doplňuji jen pro případ, že by někteří s občanských aktivistů namítali, že je reklama v žádném případě nemůže ovlivnit).

Reklama nás má, obecně a opět ve zkratce, připravit o rozum. Tak, abychom se rozhodovali zkratkovitě a iracionálně. A o to jde samozřejmě i ve volebních kampaních.

Pomohu si malým, ale výstižným přirovnáním z telemarketingu. Každý ví, že když jste od pasu dolů ochrnutí, žádný cosmodisk – tedy kus plastu na provázku či co to je – vám nepomůže. Nicméně najatí herci-uživatelé vám to tvrdí do očí/do kamery. Stejné je to i nastrčenými figurkami v politických kampaních.

Naše politická scéna je zmrzačená. Je plná lidí, kteří nemají s politikou nic společného a najednou tvrdí, že vše vyřeší, vyčistí, ztransparentní a já nevím co ještě. A přitom jde o podnikatele, svazácké novináře/televizní moderátory, gynekology, sportovce, guvernéry bank…, které někdo jenom přemluvil k tomu, aby šli zničehonic do politiky, že na tom rozhodně neprodělají a jejich tvář bude pro voliče zárukou toho, že to s nimi lidé, kteří ve skutečnosti tahají za nitky, myslí upřímně.

Já nevím, jak vy, ale já osobně už nechci svým hlasem nikoho dostávat do politiky. Já chci volit politiky, kteří budou spravovat tuto zemi ku prospěchu většiny, která je zvolila a která si je přála. Politiky! Nikdy jsem nechtěl Johna ani Bártu a přesto se tito lidé učí (s vážnou tváří) na ministerských postech nést odpovědnost za své voliče a za tuto zemi. Je mi z toho, velmi mírně řečeno, nevolno.

A když nakonec TOP 09 vyhraje – nutno zdůraznit hlavně díky zdařilému politickému marketingu – volby v Praze a je jí to vlastně k ničemu, je to snad poslední varování pro občany, aby se konečně v příštích volbách poohlédli po jiném řešení.

Já budu opět trpělivě volit malé strany a mediálně neznámé tváře, i když nás od toho média před volbami zrazují. A vědí proč – je to součást promyšleného politického marketingu, protože známé tváře tváří v tvář realitě nezmůžou vůbec nic.

Správné je volit někoho, kdo se o politiku zajímá zcela nezištně prostě proto, že ho baví. Že chce něco dělat pro spoluobčany a stát, ve kterém žije. Zdá se vám, že přeháním? Určitě, jinak bych nepracoval v reklamě, ale takhle nějak kdysi začínala například Margaret Thatcherová – od rozdávání letáků na ulici až po politicky nejmocnější ženu světa. Nikdo ji nemusel přemlouvat, ať změní profesi, opustí naoko svůj byznys a dá se na politiku. A tak to má být.

Až mě zase chytnou záda, nekoupím si cosmodisk, ale půjdu k lékaři-specialistovi. Jen doufám, že nebude mít službu nějaký bývalý politik, který si chce, jen tak, zkusit něco jiného.

Příště budu opět stručnější, vracím se totiž naplno do práce, která mi jde nejlépe…