Úvodník šéfredaktora Pavla Šafra z aktuálního čísla Reflexu vyvolal popuzenou reakci podnikatele a politika Andreje Babiše, čerstvého majitele mediálního domu Mafra. Šafr v editorialu kritizuje rozpor v titulku a obsahu článku Pravice i ČSSD ztrácí dech, Babišovo ANO posiluje, ukázal výzkum od autora Jana Wirnitzera, který vyšel na iDnes.cz.
„Proč musí jaksi předčasně a s větší vervou, než je nutné, lézt tak hluboko tam, kde to páchne mrvou?“ kárá Šafr novináře z Mafry, že titulkem fandí Babišovu politickému hnutí. „Ten smrad mrvy, o kterém pan Šafr v souvislosti s novináři Mafry píše, ale spíš cítím z toho, co za tímto univerzálním šéfredaktorem zůstává,“ opáčil Babiš, který zároveň vytahuje detaily ze své údajné neveřejné konverzace s Šafrem.
Autor článku na iDnes.cz následně v redakčním blogu argumentoval, že kritizovaný titulek je pravdivý. „Na řečnickou otázku Pavla Šafra, co by se mi stalo, kdybych ‚k uvedené zprávě STEM dal titulek, jenž by odpovídal podstatě informace‘, lze říct jen to, že přesně to jsem udělal,“ prohlásil.
ÚVODNÍK PAVLA ŠAFRA
Návod, jak zničit novinářskou čest
V pondělí vyšel průzkum volebních preferencí agentury STEM.
U této agentury, na rozdíl od některých jiných firem, které šetří veřejné mínění, znalci poměrů předpokládají věrohodnost.
Když má třeba hnutí ANO Andreje Babiše u jiné společnosti vítězoslavných 12 procent a u STEM něco málo přes pět procent, je téměř jisté, že jeden z těch průzkumů je cinknutý. A vy si, milí čtenáři, snadno dosadíte, který to je.
Poslední výzkum STEM tedy ukázal, že favoritem voleb je stále ČSSD (22 procent) a že obě strany pravice mají pod deset procent. U všech tří tradičních stran výzkumníci ze STEM zaznamenali mírný pokles proti předchozímu šetření. Pětiprocentní ANO má v tabulce poznámku „dříve bez dat“, takže nelze říci, zda aktuálně stoupá. Tedy zda posiluje, či oslabuje. Při uváděné statistické chybě tři procenta pak nelze s jistotou říci ani to, že se ANO dostane do sněmovny.
Nu a co se s tím průzkumem hned nestalo? Zpravodajský server Andreje Babiše iDNES přinesl v pondělí v poledne hlavní zprávu s tímto titulkem:
Pravice i ČSSD ztrácí dech, Babišovo ANO posiluje, ukázal výzkum.
Pod tímto titulkem je dále sice celkem seriózní zpráva o průzkumu STEM, která má však tu zvláštní vadu, že odporuje významu titulku. Velká část lidí ovšem nečte celé zprávy. Pročítáme často jen titulky. A tak nám titulek dává tu hlavní informaci. A ta zní: ANO posiluje.
Ono totiž ANO Andreje Babiše neposiluje v MF DNES a na stránkách iDNES zdaleka poprvé. Podle těchto redakcí posílilo ANO nedávno třeba o sympatizanta Jaromíra Jágra. A byla to sláva.
Skutečnost, že Jágr na svém Facebooku dementoval, že by byl Babišovým sympatizantem, tu pak dostaneme spíše v cudné verzi.
Andrej Babiš je nejnebezpečnější úkaz české politiky za celou dobu polistopadového vývoje. Mnohem nebezpečnější než komunistická strana či všelijací praštění extremisté. I Věci veřejné jsou jen slabým odvarem. Andrej Babiš je tady prvním člověkem, jenž si za své peníze pořídil politickou stranu a následně si koupil dva hlavní české politické deníky, aby se mu nepletly do cesty. Tím poškodil jak férovou politickou soutěž, tak tím cynicky pošlapal i základní étos novinářské práce, tedy veřejnou kontrolu politické moci. Babiš demontuje základní stavební kameny demokratické společnosti přímo před našima očima. Jestliže při tom říká, že chce stát řídit jako firmu, tak to sedí. Ve firmě totiž není žádná demokracie. A on ani žádnou nechce.
Andrej Babiš je člověk zvláštního ražení.
Ve svém životopisu tvrdí, že tu byly před Listopadem dvě různé StB a on že pracoval pro tu hodnou, nikoli pro tu zlou. Asi i ta komunistická strana, v níž působil, byla hodná. Je to prostě mistr amorálního překrucování skutečnosti.
Opravdu bych nechtěl hrát smutnou roli Babišova novináře. Všichni víme, že to znamená ocitnout se v pasti. A lidé z MF DNES i Lidových novin to sami často přiznávají. Řekněme ale rovnou, že jen malá část z postižených si vyložila tuto svoji roli tak, že musí Babišovi aktivně sloužit. O to jsou bohužel více vidět.
Co by se jim stalo, kdyby k uvedené zprávě STEM dali titulek, jenž by odpovídal podstatě informace? Co by se jim stalo, kdyby tu neověřenou zprávu o Jágrovi prostě netiskli? Proč musí jaksi předčasně a s větší vervou, než je nutné, lézt tak hluboko tam, kde to páchne mrvou?
Milí kolegové novináři, váš pán chce jistě naši zemi oplodnit, ale ještě předtím ji musí řádně pohnojit. Vybudoval k tomu hned dvě firmy: Agrofert a ANOfert.
Slovní základ „fert“ totiž odkazuje jak na plodnost, tak i na živočišné hnojivo.
A tak někteří z vás získáváte novou odbornost: Oplodňování země novými politickými postupy. A obsluha hnojiva.
Pavel Šafr
REAKCE ANDREJE BABIŠE
Čestný univerzální šéfredaktor
Je velice dojemné, jak Pavel Šafr v úvodním slově posledního Reflexu hájí novinářskou čest. Zřejmě tak ještě stále oslavuje, že jsme v červnu nekoupili český Ringier, ale Mafru. Nevím, jestli čtenáři Reflexu panu Šafrovi obhajobu „novinářského stavu“ věří. Já nikoli. Jako spolumajitel komunikační agentury v 90. letech pomáhal pravicovým politikům, za odměnu se pak stal šéfredaktorem několika pravicových deníků, kde obhajoval Klausovu ODS, až se dostal jako šéfredaktor do Blesku, kde se jeho „novinářská čest“ ukázala v plném rozsahu.
Myslím, že se špínou bulváru, který pan Šafr vedl, má negativní zkušenost plno lidí, včetně mě. S Bleskem, který o mně napsal loni za úřadování pana Šafra řadu lží, se soudím a soudit budu. Ne každý má ale sílu a prostředky, aby se proti svinstvům čestného šéfredaktora mohl bránit.
Protože se panu Šafrovi v Blesku nedařilo (náklad padal i přes zveřejňované lži dolů), byl tento univerzální šéfredaktor dvakrát převelen do Reflexu, aby bulvarizací pomáhal zvyšovat náklad alespoň tam. Útěky redaktorů, kteří zřejmě nějakou novinářskou čest měli a nechtěli pod jeho stranickým velením pracovat, pan Šafr zřejmě nezaznamenal.
Hysterie pana šéfredaktora, který se snaží zachraňovat svět, a přitom napadá své kolegy, musí být poněkud podezřelá už i čtenářům tohoto dříve kvalitního týdeníku. Nebudu zde zveřejňovat naši soukromou konverzaci po SMS, kde pan Šafr žádá o podporu výstavy své přítelkyně, kde mě několikrát žádá o schůzky, aby mi vysvětlil, jak mám zacházet s Ringierem, až ho koupím, kde žádá o zlepšení našich vztahů a slibuje, že v Reflexu už nebudou psát nesmysly.
No, Ringier jsem nekoupil a pan Šafr píše nesmysly dál. Komu čest, tomu čest. Je samozřejmě jasné, že Reflex je jediný týdeník, který píše pravdu, podobně, jako ji psal za pana Šafra Blesk. Je také jasné, že si reportér Respektu Jan Macháček vymýšlel, když na svém blogu letos v červnu na adresu pana čestného šéfredaktora napsal: „Krátce poté, co jsem nastoupil, strčil hlavu do dveří šéfredaktor Pavel Šafr a pravil: Ukliďte si stoly, Němci se jdou podívat, co tady máte za nábytek. Jak byl člověk naivní, když si myslel, že by komentátory mohli vlastníkům představit. Z MF Dnes jsem byl po roce Šafrem vyhozen, předtím jeho podřízenými několikrát varován, „abych nepsal proti Klausovi, že to Šafra hrozně s….“ Nyní má tentýž Šafr starost o nezávislost Lidových novin a MF Dnes - on, který z těchto novin udělal Klausovu tribunu.“ Omlouvám se Janu Macháčkovi, že jsem jej takhle zatáhl do chorobné nenávisti pana Šafra vůči mé osobě a vůči všemu, co dělám. Není to ovšem jen pan Macháček, od koho vím, jakým způsobem pan Šafr noviny, které kdy vedl, ovlivňoval. Své by mohla vyprávět třeba Sabina Slonková a další novináři, kterých si lze na rozdíl od univerzálního šéfredaktora skutečně vážit.
Nemám potřebu hájit novináře, kteří pracují pro MF Dnes nebo Lidové noviny. Ten smrad mrvy, o kterém pan Šafr v souvislosti s novináři Mafry píše, ale spíš cítím z toho, co za tímto univerzálním šéfredaktorem zůstává. O novinářské cti jen těžko může psát někdo, kdo přechází z novin do novin podle toho, kde mu zrovna co nabídnou. Proč o ní vlastně nepsal, když šéfoval Blesku? Že by ji tehdy ještě neměl?
Andrej Babiš