Přesnou odpověď skutečně neznám. Asi i proto, že nejsem ani fotbalovým funkcionářem ani majitelem některého z klubů. Nicméně nějak se nemohu spokojit s vysvětlením, že hlavním důvodem je snaha zpřístupnit kvalitní kopanou co nejširšímu okruhu diváků.
Přenosy prvoligového fotbalu budou vysílat vedle České televize také Nova, Nova Sport a Sport 2. Všechny můžou vysílat zápasy na svých webech a všech 240 utkání nabídne i internetová televize na www.tipovani.cz.
Z každého kola se budou vysílat čtyři utkání. Uvedl to vlastník práv KPS Media.
- Dosud vysílala prvoligová utkání pouze Česká televize na programech ČT2 a ČT4, ale nové vysílací schéma má být výrazně bohatší.
- Sobotní a pondělní utkání se budou hrát před kamerami ČT. Každé ligové kolo začne však už v pátek. Přes léto se budou ligová utkání vysílat od 17.30 na Nově, od září přejdou na Nova Sport.
- V neděli od 17.00 se objeví jeden přenos na Sport 2.
Fotbalový svaz míní, že více přenosů na různých stanicích zlepší i prezentaci fotbalu. „Možná to pomůže vytvořit i lehce konkurenční prostředí a celý projekt podle mého posouvá náš fotbal o mílové kroky vpřed,“ uvedl místopředseda ČMFS Jindřich Rajchl.
Pramen: ČTK
V první řadě jde o peníze a čistě racionální úvahu, jak udržet i v následujících letech počet prvoligových klubů a zajistit jim alespoň nějaký stabilní příjem. Sto milionů korun, které údajně televize za práva zaplatily (a v dalších sezónách se platby ještě navýší) rozhodně není zanedbatelná částka. Jenže tato nesporná výhoda v sobě skrývá řadu pastí.
Způsob, jakým se televizní práva na první ligu rozdělily, je totiž poněkud nestandardní – což je dáno českým televizním trhem. V zahraničí (a teď si prosím alespoň na chvíli odmysleme kvalitu předváděného fotbalu) je zvykem, že práva na přímé přenosy kupuje jeden broadcaster – většinou provozovatel systému placené televize. Ten může v několika případech předat práva někomu jinému, ale většinou je to předem zakotvené ve smlouvě.
Příklad z Německa: práva na přímé přenosy má placená televize Sky, která dva zápasy (jeden z úvodního kola a jeden z prvního kola po zimní přestávce) přenechává veřejnoprávní ARD. Samozřejmě ale zápasy sama také přenáší, protože jedním z důležitých lákadel, jimiž Sky přitahuje nové abonenty, je právě možnost sledovat všechny zápasy Bundesligy živě.
Tam, kde fotbal hraje ve společnosti větší roli než u nás a zájem o něj je nepoměrně vyšší, se většinou práva rozdělují (a také prodávají do třech úrovní). První, nejdražší – přímé přenosy ze všech zápasů, druhá – právo odvysílání prvního sestřihu a několika zápasů živě, třetí – práva na druhý a následné sestřihy.
Opět se podívejme na Německo – živě vysílá Sky, první sestřih ARD, druhý ZDF a třetí komerční Sport1. První past tedy vidím v tom, že jedinou úvahou, kterou se fotbaloví manažeři při prodeji práv řídí, je získat co nejvíce peněz. Jestli budují nebo nebudují nějaký systém, je jim zřejmě jedno.
Kolik diváků má například k dispozici placený kanál Sport 2? A kolik si jej kvůli jednomu zápasu české ligy bude chtít předplatit? Nebylo by na místě spíše ty subjekty, které o práva projeví zájem vybavit větší exkluzivitou a přitom od nich žádat třeba i určitou systematičnost a vyšší kvalitu přenosů?
O čem mluvím? Samozřejmě že srovnání s fotbalově velkými zeměmi kulhá. Bundesliga (nebo Premier League, La Liga či Primera Division) je jiná kategorie. Nicméně něco společného přece jen mají. I v té nejkvalitnější soutěži najdeme řadu zápasů, které jsou nudné nebo nemají odpovídající kvalitu. Divák to samozřejmě pozná, ale pokud dostává přenos v kvalitě, na kterou je zvyklý (a u placené televize je vyšší než u volně vysílajících) podívá se i na takový zápas – třeba proto, že mu televize dokáže prostřednictvím technologií rozebrat herní situace, umožní mu sledovat jednotlivé hráče, ukáže zajímavé detaily a každý západ doplní kvalitní analýzou.
K tomu ovšem musejí být stadiony vybaveny potřebnou technikou – 16 kamer dokáže i z nudy uvařit docela zábavnou podívanou, a stanice musí najmout pokud možno co nejkvalitnější moderátory a odborníky.
Když se člověk podívá na přenosy z české ligy, zjistí, že úhel záběru kamer, snímajících dění na hřišti, je dost často tak malý, že se hra stává nepřehlednou. Hodnocení komentátorů a práci analytiků ponechávám na čtenářích, nejsem odborník.
Fotbalový svaz se pochlubil, že se mu podařilo prodat přenosy do Rumunska, Maďarska a na Slovensko. Mezi námi, není to nějaké zásadní vítězství a s úrovní naší ligy to má společného pramálo.
Obecně totiž práva na sportovní přenosy podražila a navíc ty nejatraktivnější skupují často právě placené televize. Sport je pořád jednou z nejvýznamnějších televizních komodit – i česká liga může být zajímavá, pokud potřebujete vysílat živě a naplnit programové schéma. Ostatně dnes se u nás vysílá třeba ruská liga – zápasy jsou zajímavé a hlavně, lze jimi alespoň částečně nahradit chybějící anglickou Premiere League.
I z tohoto důvodu je prezentace českého fotbalu na obrazovkách ve čtyřech dnech těžko pochopitelná. Ono i jinde se zápasy jednoho kola rozlézají do několika dnů, v tom problém není. Jiná věc ale je, že stále zůstává jakési jádro, jeden důležitý hrací den, kdy se ve stejnou dobu sehraje největší počet utkání.
Proč je to důležité? Protože se vytváří divácký návyk. Byl–li divák zvyklý na Premiere League vysílanou několik let vždy v sobotu odpoledne, mělo by pro televizi, která takový návyk vytvářela, smysl nahradit fotbal fotbalem. Je to podobné, jako kdyby se dlouhodobý seriál, na který si diváci zvykli v úterý a čtvrtek v osm hodin, najednou přesunul na pondělí a pátek od deseti. Šoupání začátků zápasů podle toho, jak si stanice umanou, je nebezpečné – i pro ně. Návyk si nevytvoří a výsledkem bude klesající sledovanost.
Předpokládám, že peníze jsou ale mnohem silnějším argumentem než tato pošetilá úvaha fotbalového diváka. O něj přece už tolik nejde. Můžeme se těšit – pokud se spojí česká a slovenská liga, přibudou další stanice, které o přenosy projeví zájem. A protože se jim vyjde vstříc, bude se liga hrát a vysílat brzy už sedm dnů v týdnu.
