Zlatá devadesátá léta skončila v roce 2000. Ne tak jako šedesátá, která skončila podle legendárního výroku až v pozdních sedmdesátých. Ano, byli jsme mladí a teď někteří z nás mají již rodiny, některým to klape, jiným méně.
Bezstarostnost se vytratila už dávno, když někteří z nás pochopili, že je třeba něčím být, jinak nebudou ničím, což je ve věku 30+ nebezpečné jak pro muže, více ovšem pro ženy a může to vést k fatálním důsledkům. Tíha hypoték a povinností nám vyhradila na zábavu přesně vymezený čas, který končí přesně v pondělí, v devět hodin ráno, kdy je třeba být v kondici, tedy pokud vám o něco jde.
Z devadesátých let mám strašné množství vzpomínek a pár přátel, které jsem shodou okolností v poslední době náhodně potkal. Jednoho na koncertě Supercrooo, dalšího včera v prodejně Botas. Ty vztahy fungují přes sedmnáct let a jsou fantastické. A co se týče reklamy, jel samozřejmě Oliviero Toscani a jeho šokující billboardy pro Benetton. Jeho knihu Reklama je navoněná zdechlina jsem si koupil, je tomu pár let, ale už ve chvíli vydání byla out, protože existovalo něco, čemu se dnes nepřesně říká „nová média“. A taky, jak jsem už podotýkal minule, vytratila se alternativa.
O novou alternativu se pokusila společnost Klenoty Aurum, která nás, cílovku 30+, chce hodit zpět do devadesátek, kdy muži byli praví muži, ženy byly pravé ženy a malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri byla pravá malá chlupatá stvoření z Alfy Centauri, slovy klasika. Holky a kluci z Klenot se evidentně inspirovali Toscanim, který byl out už před deseti lety.
Na webu nabízejí kampaňový teaser v podobě vizuálu Jeptiška s klenoty.
Rád bych ho s vámi rozebral. Vidíme blonďatou jeptišku se sexy výrazem (znáte z filmu Zoolander) a s klenotem na krku. Fajn, to by šlo. Sdělení „Šperky nejsou hřích“ mi připadá jako vadné, protože vizuál nesugeruje, že šperky hřích jsou. Vizuál nesugeruje vůbec nic, jen pěknou paní. Celek by se dal vyložit jako negace hříchu jako fenoménu spojeného se šperky. OK, ale je to poněkud přitažené za vlasy. Snaha o kontroverzi ztrácí na wordingu, tedy headlinu, česky textu.
To ale nic není. Podívejte, co jsem nafotil ve městě (Praha je toho plná) - to společnost Klenoty na svém webu neukazuje.
Nejdřív malý teaser...
... a teď jdem do plnejch!
A jak asi tušíte, má otázka zní, proč má jeptiška roztažené nohy. Namátkou mě napadá nejasný motiv, prostě aby se o tom mluvilo, byli jsme velcí kreativci a vezli jsme se na vlně vzrušených rozhovorů lidí v jejich přirozeném prostředí, což je maximálním cílem každé komunikace značky.
Nicméně je třeba zvolit to, co lidi skutečně rozruší. Cílovka Klenotů si, myslím, devadesátky pamatuje velice živě. Například já bych mohl vyprávět o neskutečném létě jednoho roku, ze kterého jsem se vlastně nikdy nevzpamatoval, pro mne to vlastně nikdy neskončilo.
No a tohle všechno mě napadlo, když jsem viděl tenhle sexy vizuál. Na mne to nefunguje, protože to nemá vtip. Jako „nápad“ bych to nehodnotil, je to jen pokus zaujmout. Fotka je fajn, nicméně kampaň je průměr a je fakt škoda, že když už nekopírujem Toscaniho, nekopírujem ho v intencích a tématech roku 2011, která jsou někde jinde.
A slovo „hřích“ se v našem slovníku nevyskytuje již dobrých kolik? Dvacet, padesát let?
Kdy jste naposledy použili slovo „hřích“?
P. S. Jo a ten titulek je z knihy Nicka Kenta Těžkej nářez: kytarista skupiny Rolling Stones Keith Richards měl příšerný stisk ruky, při kterém se člověk zkroutil, což doprovázel větou „Už ‚seš starej, vole!“. Tak takhle si připadám, když koukám na Klenoty.