Odstartoval lifestylový web Ženy.cz, se sloganem Hýbeme světem, kromě vlastních materiálů bude přinášet obsah časopisů Moje psychologie, Dieta, OK! Magazine a F.O.O.D. téhož vydavatele CN Invest. „Nechceme kopírovat stávající weby pro ženy. Vidím velký potenciál v tom, přinášet více obsahu z reálného života,“ uvádí šéfka projektu Dita Křížová, jež do března dělala v digitálním týmu Českého rozhlasu. Projekt chce za rok získat půl milionu reálných uživatelů měsíčně.

Václavek: do dvou let o nás musí stát Droga5

Někdejší zakladatel agentury Lemonade Petr Václavek se stal šéfem marketingu nové české online burzy s uměním Artstaq a má s ní globální plány.

Petr Václavek

Petr Václavek

Loni jste na mezinárodním festivalu Piaf oznamoval založení agentury Above & Below, jak tenhle plán nakonec dopadl?

Dobře a podle očekávání. Založili jsme ji zhruba před rokem a nyní tým agentury funguje v nějakém základním módu, což znamená, že teď nechodí do tendrů a nevyvíjí nějakou zvlášť viditelnou lokální činnost, ale má na starosti několik klientů a projektů odtud i ze zahraničí, především z Kuvajtu.

Dají se zmínit?

Ano, jednak děláme nějaké digitální projekty pro BBDO Kuvajt, kde mám přetrvávající osobní a profesionální vazby a na něčem začínáme pracovat pro KFH (Kuwait Finance House), největší islámskou banku v regionu, která právě prochází digitalizací. Pár projektů jsem taky „zdědil“, což znamená, že jsem slíbil, že na dálku pomůžu s jejich dokončením. Odsud ty projekty nejsou vidět, ale agentura jede velmi dobře v základním módu a já i můj společník Robert Janča se věnujeme novým příležitostem, protože věřím, že život je především o příležitostech, a když nějaká taková přijde, tak je fajn se jí věnovat a být pružný.

Teď jste se dal dohromady s online burzou umění, lze-li to tak nazvat.

V podstatě ano. Artstaq představuje dost velkou revoluci ve způsobu, jak se s uměním obchoduje a zejména v tom, jak se to má změnit a ztransparentnit. V současné době ten model existuje v podobě, kterou rád připodobňuji k tomu, jak dřív fungovala hudba, film a vůbec obecně média. Všechno bylo v takovém úzkém hrdle, kde někdo držel prst, a ten někdo rozhodoval o tom, co se kde bude hrát a promítat a kolik to bude stát. A digitální disrupcí postupně došlo k jakési demokratizaci. Abych uvedl nějaký příklad, dnes může libovolné médium začít takřka okamžitě provozovat každý. Stejně tak natočit a distribuovat film. Dostanete se k němu online ať už jako konzument, nebo ho můžete i začít sám vyrábět a distribuovat. Nepotřebujete k tomu tradiční kolosy, které tu dřív byly. Totéž proběhlo v hudebním průmyslu. Když přišel formát MP3, říkali šéfové hudebních vydavatelství: „ale my máme smlouvy, co nás může ohrozit?“ A dopadlo to, jak to dopadlo. Poslední odvětví, které této digitální disrupci vzdoruje, je právě umění. V něm existuje několik velkých hráčů a je až neuvěřitelné, jaké čachry se dějí v zákulisí a jakým způsobem se ovlivňují ceny.

Petr Václavek

Petr Václavek

Lze to něčím ilustrovat?

Řeknu vám to takhle: dnes se téměř vůbec neprodávají takzvaní emerging artists, formující se umělci, tedy tvůrci, kteří už jsou nějakou dobu na trhu, ale ještě nemají zavedené jméno. Naopak se kupují právě ta slavná, nebo lépe řečeno prověřená jména, tedy establish artists, nebo samotný vrchol, čili blue chip artists, jejichž díla stojí od milionu dolarů výš. A proto existuje umělý tlak na to, aby cena jejich děl stoupala, protože nabídka je pochopitelně omezená. Lidé, se bojí koupit díla emerging artists, protože jim chybí informace.  Nevyznají se na trhu a netroufají si odhadnout, kdo bude příští Picasso. Proto investují peníze raději do establish artists. Tím se jejich cena neuvěřitelně a uměle navyšuje, dílo je předražené a cena přitom neodpovídá realitě trhu a určuje ji primárně marketing. Kromě placených informací z jedné strany, kde se indexují umělci a jejich kariéry, neexistuje otevřený zdroj dat, který by vás informoval o tom, jak si ten či onen obraz a umělec skutečně stojí, jaká je jeho reálná cena. Nezávislý rating prostě chybí. Když půjdete do jakékoli dražební síně či galerie, dozvíte se cenu, ale nevíte, jestli je to bublina, nebo zda vystihuje skutečnou hodnotu obrazu. Dobře, establish artists už mají nějakou historii a prošli nějakým vývojem, jejich cenu je možné porovnat s jejich historickým vývojem, ale v případě nacenění emerging artists vůbec netušíte, jestli je cena obrazu opřená o nějakou realitu.

Z laického pohledu lze namítnout, že se dají porovnat různé ceny různých galerií, a dojdete tak k nějakému přehledu a srovnání.

Což pochopitelně platí u těch established, ale u emerging jde spíš o to, že galerista danému umělci věří a investuje do něj úsilí a čas, propaguje ho a marketuje ho. V tu chvíli se samozřejmě snaží jeho cenu vyhnat co nejvýš. Ale jeden galerista zastupuje jednoho konkrétního umělce, takže skutečně nezávislé srovnání prostě nemáte. Objektivní informace chybí. Systém, který vyvíjí Artstaq, využívá nezávislé expertizy víc nežpadesáti kurátorů a kunsthistoriků napříč celým světem. Ti zhodnotí na základě veškerých dostupných informací umělcovo dílo ještě předtím, než je dotyčný na burzu kotován. Umělec pak dostane určitý vstupní rating, k němuž se naváže řada big dat sesbíraných z celého trhu, která ukážou, jakou má dotyčný umělec tendenci růstu. Systém tak získá schopnost poskytnout nějakou základní informaci o tom, jak se daný člověk bude pravděpodobně vyvíjet. Kouzlo celé věci tkví v tom, že nejsme ani aukční portál, ani prodejní portál, ale primárně opravdu burza, na níž se uplatňují principy kapitálových trhů. Na burze se obchoduje buď s celkem, čili si můžete obraz koupit, nechat přivést a pověsit doma na zeď, nebo s investicí – takže obraz nemusíte nikdy v životě vidět, zůstane v depozitu, je váš, ale jeho správce jej může nadále propagovat a vozit na výstavy, čímž cena obrazu, a tím i cena vaší investice roste. Dokonce budete moci od příštího roku investovat i do podílu obrazu, takže si budete moci koupit třeba dvacet procent.

Zmiňujete atributy, které prodáváte jako výhodu, ale nejsem si jist, zda je taková výhoda zaplatit někde desetinu nějakého obrazu, který jsem nikdy v životě neviděl.

Tak přemýšlí milovník nebo sběratel umění, který se chce z obrazu těšit, touží ho fyzicky vlastnit a případně i ukazovat přátelům nebo veřejnosti. Ale pakliže jste investor, který má peníze rozinvestovány v různých portfoliích a sleduje současný světový měnový systém a jeho pohyb, pak právě tohle je oblast, kde by vám podle mě mělo zablikat červené světlo: „sakra, tohle je zajímavá diverzifikace“. Například v Anglii po Brexitu všechno padá, libra je na třicetiletém minimu, ale trh s uměním se buď drží nebo mírně stoupá, má hodně podobnou křivku se zlatem. A pokud se pak stane taková věc jako v roce 2008, kdy z trhu zmizelo naráz obrovské množství miliard, které se rozpustily v derivátech navázaných na americké hypotéky, co spustily světovou vlnu finanční krize, uvědomíte si, že je dobré mít ve svém investičním portfoliu něco stabilnějšího, co permanentně roste. Nás se ta krize z 2008 až tak osobně nedotkla, ale znám z Kuvajtu lidi, kteří v ní utopili miliardy. Podle nejnovější studie z Deloitte se celý trh s uměním přesouvá na internet, současní noví a budoucí investoři a sběratelé budou nakupovat výhradně online. Je tam tedy obrovský vzestup, obchod s uměním se zrychluje a stává se z něj, nechci říkat úplně slovo komodita, byť s komoditami se obchoduje na burze, ale model burzovního obchodování. Celý trh s uměním se tím mění a dostává nové možnosti.

Petr Václavek

Petr Václavek

Pojďme ale zpátky k vám. Není za vaším novým angažmá v Artstaq to, že Above & Below se nerozběhla tak, jak jste čekal, a že jste zjistil, že to není tak dobrý byznys?

Není, naopak, Můj první pracovní den po návratu z Kuvajtu začal 1. září a i během takto krátké doby se nám podařilo se etablovat, zúčastnit se jednoho významného tendru a chopit se příležitostí, které přišly ze zahraničí. Čili business flow funguje. Ale pro mě osobně začala být neúnosná představa, že bych měl chodit třeba do klasických reklamních tendrů. Daleko radši mám projekty, kde se mnou chce někdo spolupracovat na něčem od začátku. Když  jsem se po návratu z Kuvajtu rozhlížel, co budu v rámci Above & Below dělat, díval jsem se hodně po startupech, protože ty mě vždycky nejvíc bavily a lákaly. Nechtělo se mi začít stavět klasickou těžkou agenturu plnou lidí, která stojí obrovské množství energie, a pak to může ze dne na den skončit, protože vám odejdou dva nebo tři největší klienti.

To jste říkal už při jejím vzniku, ale tohle se jeví jako krok úplně stranou.

Není to tak. Záměr Above & Below, který od začátku naplňujeme, je stavět týmy kolem jednotlivých příležitostí, vytvořit z nich projekty a uvést je do světa s tím, že týmy se pak zase rozpadnou nebo přejdou plynule do dalších projektů. A tento záměr postupně naplňujeme. Jde o sérii spíše menších projektů, které ale v klidu uživí lidi, co na nich pracují. Nemusíme mít nikde žádné drahé kanceláře a provozovat nákladnou instituci k tomu, abychom mohli pracovat na skvělých projektech. Je to vždycky o lidech. Úzce například spolupracuji s Tomášem Pouchou z Marketingového institutu, kde máme k dispozici jeho nádherné prostory, plus já mám teď díky Artstaqu možnost využívat Impact Hub, takže používáme startupový přístup. Kreativu řeším s kluky z Kuvajtu, kde jsou neuvěřitelně schopní lidé se znalostí tamějšího lokálního trhu, a tady spolupracuji nejvíc s vývojáři, kteří dělají online exekuci. Primárně dělám s Danielem Hastíkem, který má za sebou projekt Futurelytics. [Jde o webovou platformu, která nabízí majitelům e-shopů odpovědi na otázky o zákaznících na základě automatizované analýzy jejich transakčních údajů. Platforma získala v roce 2012 ocenění pro začínající podnikatele Seedcamp – pozn. red.] Ten vede tým vývojářů a najímá lidi, co se pak podílejí na našich projektech. Zajímají mě příležitosti, které přicházejí. A když jsem se před nedávnem potkal se zakladatelem Artstaq Romanem Komárkem a on mi začal o tomhle projektu vyprávět, okamžitě jsem věděl, že nic na světě mě v tuhle chvíli nebude bavit víc než tohle dělat. Spojilo se mi tam úplně všechno: je to technologický startup, po čemž jsem vždycky toužil, jsou tam neuvěřitelně chytří a nadšení lidé s obrovskou zkušeností – vede to Josef Bárta, bývalý šéf UniCredit Bank na Slovensku, který řadu let vedl velké bankovní a telekomunikační korporace, jednou z velkých investorek je Petra Wendelová, která je výraznou osobností na finančním trhu. Komárkova vize i lidi za ní mě přesvědčili, že je to myšleno vážně, že to funguje a já si okamžitě řekl: „i kdybych dostal bůhvíjakého klienta do agentury, tohle si nenechám ujít”.

Jaká je vaše funkce a role?

Moje funkce se jmenuje vice prezident global marketing & communications a moje role moje role je v nastavit globální marketingovou strategii pro budoucí expanzi Artstaq. V tuto chvíli se zaměřuji na podporu fundliftové kampaně, která končí přibližně v polovině listopadu a usilujeme v ní o pět milionů Kč na rozjezd projektu a na jeho globální launch. Je to obrovská jízda, ta rychlost ve startupech je neuvěřitelná.

Petr Václavek

Petr Václavek

Dají se specifikovat jednotlivé kroky? 

Fundlift umožňuje investovat pouze českým občanům [Fundlift je investment-crowdfundingová platforma, která umožňuje investice do společností prostřednictvím koupě konvertibilních investičních certifikátů nebo minibondů. Investice probíhají prostřednictvím obchodníka s cennými papíry Roklen360, nad kterým vykonává dohled Česká národní banka – pozn. red.], proto se v tuto chvíli orientujeme na český trh, bavíme se s lidmi z oblasti rizikového kapitálu, s angel investory i s každým, kdo je ochoten do nás investovat. Hodně se to opírá o přímou komunikaci s investory, o mailing servis, o sociální média a o PR. Jakmile získáme dostatečný kapitál, začneme připravovat globální start.  Půjdeme do aktivit, jejichž předběžný plán jsem připravil, a tam se bavíme o 360° komunikaci na globální úrovni, včetně skvělé kreativy. Rozhodně jsou to velké plány. 

Stavíte si na to tým?

V tuto chvíli spolupracuji se startupovým týmem, který to celé rozjíždí, což jsou špičkoví experti pro jednotlivé oblasti rozvoje produktu. Postupem doby samozřejmě budu potřebovat marketingový tým a část lidí budu muset i outsourcovat. Můžu něco vymyslet, můžu vytvořit strategii, ale budu potřebovat odborníky na jednotlivé oblasti. Budeme najímat agentury i jednotlivce. Mám jednu bláznivou představu – do dvou let to chceme dotáhnout na takovou úroveň, aby o nás stála Droga5 [nezávislá americká reklamní agentura založená Davidem Drogou a považovaná za jednu z nejkreativnějších na světě, má za sebou práce například pro značky Puma, Microsoft, Newcastle Brown Ale a další. Získala řadu kreativních ocenění včetně Grand Prix z Cannes Lions – pozn. red.]. To je můj sen a moje osobní vize.

To zní ambiciózně, ale když si vezmu vaši kariéru v posledních letech, tak to byla agentura Lemonade, pak New Lemonade, potom Nové bohatství, pak kuvajtské angažmá, následovala Above & Below a teď Artstaq – není to trochu tak, že skáčete od jedné věci k druhé a ty projekty zůstávají nedotažené a nefungují dlouhodobě? Teď jste nadšený pro online burzu umění, ale mám pocit, že když s vámi mluvím s frekvencí zhruba jednou za dva roky, vždycky jste nadšený pro něco nového.

Ty projekty ale pořád existují. Lemonade jsem založil spolu s Michaelem Wagnerem v roce 2007 a ona dál funguje. Má své klienty, zabývá se především sociálně-mediální komunikací, zaměstnává poměrně dost lidí a pokračuje v činnosti. New Lemonade nebyla nová firma jako taková, byla to pořád původní Lemonade, jen jsme se vnitřně rebrandovali, spíš z pocitových důvodů. Lemonade jako společnost ale pořád pracuje, má klienty a jede dál. Já jsem v ní pobyl asi šest let, což není úplně málo. Pak jsem se přesunul do Kuvajtu, kde mě tříletá zkušenost znovu restartovala, protože jsem si předtím prošel určitým vnitřním vyhořením. Vlastně už jsem reklamu ani nechtěl dělat, dostávala se mimo mé zájmy, a proto také vzniklo Nové bohatství, což byla moje osobní platforma, která mi pomáhala redefinovat sebe jako člověka. Byl to web, kam jsem psal a mé psaní z nějakého důvodu zajímalo víc lidí. Bylo to fajn, ale v tuto chvíli čas tohoto projektu skončil, dál tam nepřispívám ani ho nijak nevytěžuji. A Above & Below funguje podle plánu jako zastřešující společnost pro naše společné projekty. Nechtěl jsem stavět další obrovskou agenturu a dobývat s ní trh, zajímaly mě příležitosti a možnost shromáždit kolem nich skvělé lidi. Ty dnes mám, pracujeme na zajímavých projektech, a to je úroveň, kterou chci zachovat.

Souhlasím ale, že svým vnitřním naturelem jsem nejšťastnější, když jsou věci na začátku, když startují, když má práce průkopnického ducha a dělám někde revoluci. Nejvíc skomírám v něčem, co rutinně funguje.

Petr Václavek

Petr Václavek

Na jak dlouho svou kariéru v Artstaq odhadujete? Skončíte, až se Artstaq stane klientem Droga5?

Jako správný startup i Artstaq své klíčové lidi motivuje tím, že mají nějakou opci na firemní podíl. Ale to není to nejdůležitější. Tou je víra v sílu vize, kterou Artstaq má, a touha změnit svět umění k lepšímu. V každém případě platí, že se svým naturelem jsem v současném období, kdy něco nového vzniká a rozjíždí se, jako ryba ve vodě.

Petr Václavek

Od roku 2002 do roku 2007 vedl BTL agenturu iLeo, později Arc Worldwide, která byla dceřinou společností Leo Burnett. V roce 2007 spoluzaložil agenturu Lemonade, v níž se stal velkým propagátorem nových marketingových trendů a pod další značkou Limeade představoval různé vlastní projekty. V roce 2013 se stal digital account directorem kuvajtské agentury Impact BBDO. V současnosti se vrátil do Česka.