Konečně je to tady. V prvním zářijovém týdnu pořádáme hvězdně obsazenou debatu o studii Marka Cichoně o vztahu agentur s marketéry ve velkých firmách. Zajistěte si lístky včas.

Vánoční příběh na téma média a politika

Aktuální mediálně-politický skandál v Británii by se dal přirovnat k tomu, kdyby se v Česku kdosi vetřel do přízně ministra Bárty, a následně publikoval rozhovor, v němž by Bárta kritizoval koaliční partnery a zároveň se chlubil, že s jeho osobou a stranou stojí a padá koaliční vláda.

„Mohu být k vám upřímný a neočekávám, že to budete někde citovat,“ řekl při rozhovoru se dvěma mladými voličkami svého volebního obvodu v poslaneckých úředních hodinách britský ministr obchodu Vince Cable.

Vince Cable v Telegraphu (repro: telegraph.co.uk)

Vince Cable v Telegraphu (repro: telegraph.co.uk)

O tom, jak se šeredně zmýlil, poznal velice záhy, když britský deník The Daily Telegraph 20. prosince zveřejnil nahrávku konverzace, kterou Vince vedl nikoli s dvěma mladými pohlednými naivkami, ale s protřelou novinářkou Holly Wattovou (28 let), která se letos dostala mezi kandidáty na výroční cenu British Press Awards v kategorii Mladý žurnalista roku 2010, a s její kolegyní Laurou Robertsovou (29 let).

Ministrovy výroky se týkaly hlavně britské politiky a poměrů ve vládní koalici většinových Konzervativců s menšinovými Liberálními demokraty, které Vince Cable ve vládě zastupuje. Skandál, který jejich zveřejněním vznikl, by se dal přirovnat k hypotetické situaci v Česku, při níž by se kdosi vetřel do přízně ministra za stranu Věci veřejné Víta Bárty, a následně publikoval rozhovor, v němž by Bárta kritizoval své koaliční partnery a zároveň se chlubil svoji politickou mocí a tím, jak s jeho osobou a jeho stranou stojí a padá koaliční vláda.

Aféra, o které kdesi na okraji informovala i česká média (pouze ČTK, HN a E15 – co je nám do konfliktů britské vládní koalice), měla však některé mediální zápletky, které stojí za zaznamenání.

Tak především se tady opět objevil starý známý problém legitimity využívání tajně pořízených nahrávek pro novinářskou práci. Britské, ale i jiné kodexy je připouštějí, ovšem pouze tehdy, když se prokáže, že se tajné nahrávání použilo ve veřejném zájmu, a požadované informace nebylo možné získat jiným standardním způsobem. Tento konkrétní případ však nastolil vícero otázek typu „Cui bono?“, v jejichž odpovědích lze nalézt nejen širokou veřejnost, ale také možný politický zájem listu fandícího konzervativcům.

Britská Press Complaints Commission, což je samoregulační instituce britských médií, dostala ke Štědrému dni přes 30 stížností na chování mladých novinářek, které vystupovaly s falešnou identitou jako dvě mladé matky z ministrova volebního obvodu. Samotní Liberální demokraté se zatím na PCC neobrátili. Zda k vytrestání médií použijí také soudy, to se teprve uvidí. Možnosti by tu byly, alespoň podle právního rozboru, který pro The Guardian napsal poslanec za Liberální demokraty David Howarth.

Letmý pohled na komentáře a internetové diskuse ukazuje, že britská veřejnost je v názoru na chování The Daily Telegraph stejně rozpolcená jako v případu Julia Assangeho a jeho Wikileaks. Také proto bude velice zajímavé sledovat, jak se k případu Press Complaints Commission postaví. Nemůže sice bezprostředně potrestat, ale její sankce (výzva k opravě, omluvě, odstranění článku, veřejné oznámení prohřešku) mají svůj morální význam, který nelze podceňovat.

Další mediální zápletku způsobila redakční politika Telegraphu, která z tajné nahrávky odstranila pasáž, v níž Vince Cable prohlásil: „Vyhlásil jsem válku panu Murdochovi a myslím, že vyhrajeme.“ Nicméně během několika hodin se k vyřazeným částem rozhovoru „od neznámého whistleblowera“ dostal redaktor BBC Robert Peston, který je okamžitě zveřejnil na webu BBC. The Daily Telegraph během tří hodin příkladu BBC následoval a vyřazené úryvky urychleně umístil na web, což ho ovšem nezbavilo podezření, že na jedné straně získává nestandardním způsobem informace, ale pak z nich zveřejní jenom to, co se mu hodí.

Vývoj britské satelitní televize (pramen: WIkipedia)

Vývoj britské satelitní televize (pramen: Wikipedia)

O co v tomto případě šlo? Murdochova společnost News Corp. se rozhodla získat většinový podíl ve společnosti BSkyB, která provozuje v Británii satelitní televizi Sky Digital. BSkyB vznikla před dvaceti lety sloučením dvou satelitních projektů, z nichž jeden byl britský, BSB, vysílající v údajně kvalitnějším, ale neperspektivním standardu D2MAC, a druhý byl Murdochův Sky, který vysílal v PALu. Spojením do BSkyB se BSB v roce 1990 zachránila před bankrotem a Sky získala chybějící reklamní příjmy. I když Murdoch od té doby efektivně řídil provoz BSkyB, stále byl jen menšinovým akcionářem, který se nyní rozhodl odkoupit zbývajících 60,9 procent akcií.

Tím se posílí mediální moc Murdochova impéria v Británii, která kromě podílu v Sky Digital zahrnuje čtyři vlivná tisková média (nejčtenější tabloid The Sun, nejčtenější víkendový list The Sunday Times, respektovaný The Times a bulvární News of the World). Je jasné, že britští vydavatelé novin nejsou z toho nijak nadšeni, obávají se novinově-televizně-internetové synergie zvláště u deníku The Sun a nedělníku The Sunday Times. Mezi odpůrce plného převzetí BSkyB Murdochem patří i vydavatelé konzervativního deníku The Daily Telegraph, jenž výbušné vyjádření ministra obchodu o válce s Murdochem do původní zprávy z taktických důvodů nezařadil, přestože jeho šéfredaktor později tvrdil něco jiného.

Stalo se však to, čeho se editoři Telegraphu zřejmě obávali. Věta o válce s Murdochem se dostala na veřejnost, ministr Cable byl shledán předpojatým, a proto mu premiér odebral část úřadu a kompetence k případu se ve vládě vyjadřovat. Jak napsal komentátor Observeru Henry Porter „Ministrovo idiotství vydalo Británii Murdochovi na pospas“. Přestože o případu bude ještě rozhodovat komunikační regulátor Ofcom a britská vláda, k plnému ovládnutí BSkyB Murdochovi zřejmě už nic nestojí v cestě, zvláště poté, co Evropská komise 21. prosince sdělila, že proti plánované fúzi nic nemá.

Portréty pohledných novinářek, které rozvázaly jazyk stárnoucímu seladonovi, a které tak stály u počátku toho všeho, jsou copyrightované. Čtenář si je však může prohlédnout v bulvárním deníku The Sun, který svůj článek doplnil fotografií z vánočního speciálu pořadu BBC Strictly Come Dancing. což jest předchůdce našeho StarDance. Vince Cable (67) zde spolu s dalšími celebritami předvedl své taneční umění, přestože mu to jeho stranický šéf Nick Clegg rozmlouval. Marně. Příležitost zviditelnit se před voliči v médiích byla asi silnější. Asi podobně jako potřeba vychloubat se před mladými voličkami, z nichž se nakonec vyklubaly novinářky.