Česká televize začíná dnes vysílat lokální program z nového regionálního studia v Českých Budějovicích. Minulý týden startovalo nové studio v Hradci Králové. Oba regiony tak mohou víc vstupovat do proudu ČT24 i produkovat vlastní Týden v regionech. Vedoucím redaktorem „regionu Jihozápad“ je Aleš Hazuka, „regionu Severovýchod“ pak Michal Klokočník. Dlouho už ČT vysílá lokálně z Brna, Ostravy a Prahy.

Vošického zmatení pojmů: proč Hyundai není české auto

Jak může nepromyšlené použití přídavného jména „český“ ovlivnit chuť zákazníka k nákupu osobního vozu

Vozy Škoda v autosalonech korejské konkurence. Foto: Škoda Auto

Vozy Škoda v autosalonech korejské konkurence. Foto: Škoda Auto

Hyundai je typické české auto a nikdo o tom nebude diskutovat! Tohle není slovní automobilová mlha, ani nové babylonské zmatení technického jazyka, ale zvláštní marketingové uvažování Vladimíra Vošického, generálního ředitele Hyundai Motor Czech. Korejská automobilka totiž v masívní reklamní kampani tvrdí, že Hyundai je české auto. A to jen proto, že se některé modely vyrábějí v Česku. Podle stejné logiky je potom Audi TT rychlý maďarský sporťák, sousedy oslníte symbolem indického luxusu Jaguarem FX, Ford B-Max je bytelné rumunské auto, Hyundai i30 první konečně dobrý egyptský vůz a kdo z nás by nechtěl řídit íránskou Suzuki Grand Vitaru nebo vlastnit slovenský Volkswagen Touareg?

Hyundai se tímto svým tvrzením pustil tak na tenký led, že minimálně u části přemýšlivých zákazníků uklouzl a nabil si ústa, protože zneužíváním pojmu český se do pojmové pavučiny pořádně zamotal. Rozumně uvažující člověk samozřejmě ví, že Hyundai je korejské auto, Škodovka česká a Fiat italský vůz. A je úplně jedno, kde se vyrábí. Záleží na tom, kde má firma sídlo, mozek, kde je vývojové centrum, jaká je historie značky, prostě rozhodují desítky dalších atributů. Protože pokud by tomu tak nebylo, budeme Adidas považovat za značku pákistánskou, Apple za čínský mobil a Bible svatá v anglickém překladu patří jednoznačně do zlatého fondu české literatury, protože na počátku 90. let se jich několik desítek tisíc kusů vytisklo v pražské tiskárně Svoboda.

Pan Vošický by samozřejmě mohl argumentovat tím, že Hyundai se kromě Egypta, Koreje, Ruska vyrábí i v Česku, a proto může používat termín český vůz. To však nepředstavuje žádnou výraznou marketingovou hodnotu, protože ne každý český výrobek rovná se kvalitní výrobek, například kuřecí párky z kostního separátu.

Samotné místopisné určení také není správné, protože Nošovice, kde se Hyundai vyrábí, neleží v Čechách, dokonce ani na Moravě, ale ve Slezsku. Slezského patriota musí tedy spojení slov Hyundai a český urazit.

Je to tedy klasický příklad nepromyšleného parazitování na pojmu český. I když, vlastně proč ne? Díky panu Vošickému budeme nyní britsko-rakouskou spisovatelku Joy Adamsovou, autorku Příběhu lvice Elsy považovat za českou, protože se narodila ve slezské Opavě. A nacista Karl Hermann Frank, iniciátor vypálení Lidic a Ležáků, byl samozřejmě český zločinec, vždyť se narodil v Karlových Varech a byl popraven v Praze, což ulehčí německému historickému svědomí.

S pojmovou demagogií se totiž dá pracovat na obě strany. Mne proto zaráží, jak tvůrci kampaně a pan Vošický podceňují inteligenci některých svých potenciálních kupců. Mnoho z nás má k Hyundai ambivalentní vztah. Ostatně pojem ambivalentní se často vysvětluje pomocí automobilového podobenství: „Víte, co je ambivalentní? Když vaše stará tchyně padá do propasti ve vašem novém Mercedesu“. A protože tuším (přestože jsem auto-laik), že kvalita aut jednotlivých světových značek je vyrovnaná, nejen já bych se při nákupu auta rozhodoval podle jeho image.

A k image patří hrdost! Líbí se mi, že Britové Jaguar považují za britský, přestože se některé modely vyrábějí v Indii, že Peugeot je typický Francouz, přestože je smontován v polabském Kolíně. Věřím jim, protože se mi líbí, že v čase globalizace pořád usilují o svoji původní identitu.

Rád bych proto věděl, jak reagovali korejští nadřízení na nehrdou kampaň českého Hyundai. Vždyť Korejci jsou tak hrdý a vůči druhým extrémně vyprofilovaný národ. Trochu jsem je za svou novinářskou praxi poznal a mnohokrát mi vyprávěli o tom, jak mají rádi Česko, jak uznávají naši historii a tradici, ale v oblasti nových technologii nás příliš vážně neberou. Není tedy tvrzení, že Hyundai je český kombík, zneuctění jejich práce a hrdosti? Naprostá ztráta identity nebo přímo stud za korejský původ? Chce si někdo koupit auto, ze jehož původ se stydíte?

Pan Vošický však může ještě poukázat na to, že Hyundai je české, protože ho vyrábějí zlaté české ručičky. Jenže oni ho ve slezských Nošovicích vyrábějí i ručičky polské a ukrajinské. A na vývoji mladoboleslavské škodovky se podílejí kromě českých i německé mozky, tím pádem můžeme podle pana Vošického považovat škodovku za německý vůz. A německý vůz má ve světě pořád lepší zvuk než vůz z východní Evropy. Škoda tedy může pana Vošického považovat za svého tajného marketingového agenta.

Toto zmatení pojmů může mít i legrační konotace, tedy i druhou významovou složku. Když řeknu Rumunovi, že je Francouz Východu, je nadšený. Když řeknu Francouzovi, že je Rumun Západu, urazí se. Jak tedy vnímat rumunskou Dacii ve vlastnictví francouzského Renaultu? Nijak, nezdůrazňovat nacionální podtext. Dacia neudělala marketingovou chybu jako Hyundai. Netvrdí, že je francouzská, ani nezdůrazňuje rumunský původ. Zvýrazňuje ale jiné a pro kupce podstatnější vlastnosti, než je původ: cenu, jednoduchost, ojedinělost.

Čeští tvůrci kampaně Hyundai nepochopili jemný mechanismus marketingu a do médiích slovy pana Vošického křičí jak fanoušci fotbalu, že Hyundai je ve srovnání se škodovkou vítěz. Ovšem ve válce, kde jediným nepřítelem Hyundai je Hyundai sám, Škodovka na jejich srovnávací testy víceméně sebevědomě nereagovala.

A protože jsme v Česku, kde se nic neutají, poslal mi jeden z kamarádů, který pracuje v dealerství Hyundai, několik interních emailů z ředitelství Hyundai – v nich je na obchodnících požadováno, aby na předváděcí akce modelů Hyundai zajistili i škodovky, nejlépe model Rapid se zvláštním důrazem na nejzákladnější výbavu Fresh Active, neboť pak Hyundai vynikne nejlépe.

Doporučení pro srovnání nesrovnatelných výbav

Doporučení pro srovnání nesrovnatelných výbav

Dealerům pan Vošický za zajištění škodovky s nejhorší výbavou dá dokonce 40.000 Kč bez DPH.

Neuhasitelný fluidní hořák Hyundai oslovuje své obchodní partnery

Neuhasitelný fluidní hořák Hyundai oslovuje své obchodní partnery

Hyundai svým dealerům slibuje dotovat nákup konkurenčních vozů Škoda

Hyundai svým dealerům slibuje dotovat nákup konkurenčních vozů Škoda

Když tohle víte, přijde vám kampaň Hyundai podlézavá, lehce trapná, nedomyšlená, prostě česká. Potom je ale Hyundai skutečně „české“ auto.

Marketingová „národní“ schizofrenie je ještě navíc znásobena skutečností, že vedení automobilky nařídilo novou, správnou výslovnost, která více odpovídá korejskému původu značky. V médiích jsme tedy poučováni, že Hyundai není „Hjundaj“, ale že máme vyslovovat „Hjondé“. Zní to jako povel ke koním, vyslovený hanáckým alkoholikem, aby se hnuli kupředu. („Výslovnost názvu značky Hyundai je hjondé, používáme ji proto, abychom i zvukově dali najevo, jak moc se Hyundai vylepšil a jak hodně může nabídnout,“ vysvětluje ředitel Vošický na iHNed.cz.) Tak jak to sakra je? Je to český, slezský nebo korejský vůz? Zákazníkovi je to asi víceméně jedno, ale svědčí to o ideové impotenci a bezradnosti marketingového oddělení, které si neví vůbec rady, jakou image značce vtisknout.

Velký rakousko–britský myslitel, filozof Ludwig Wittgenstein napsal, že o čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet. Lze to vysvětlit i tak, že o čem se dá mluvit, o tom se má mluvit jasně a o čem mluvit nelze, o tom se má mlčet. A když Hyundai sám neví, zda je český, nebo korejský, měl by mlčet a zvýrazňovat jiné hodnoty.