Odstartoval lifestylový web Ženy.cz, se sloganem Hýbeme světem, kromě vlastních materiálů bude přinášet obsah časopisů Moje psychologie, Dieta, OK! Magazine a F.O.O.D. téhož vydavatele CN Invest. „Nechceme kopírovat stávající weby pro ženy. Vidím velký potenciál v tom, přinášet více obsahu z reálného života,“ uvádí šéfka projektu Dita Křížová, jež do března dělala v digitálním týmu Českého rozhlasu. Projekt chce za rok získat půl milionu reálných uživatelů měsíčně.

Vytunelovaný tendr na bezvýznamnou maličkost – identitu České republiky

CzechTourism znovu zadal zrušený tendr za odměnu sníženou skoro o sto procent. Nakupujte chytře – šetřete čas i peníze.

Do toho tendru jsem se chtěl přihlásit! Fakt. I když tendry nedělám. Ale žili tím všichni kolem mě. Nová destinační značka České republiky. Pravidla a zadání totiž vypadala fajn. Odměna skoro jeden milion korun je fair. Odměny pro další zúčastněné včetně skicovného jsou slušné. CzechTourism se překonal. Pokud si vybavujete nějakou z destinačních značek Česka, můžete je hned zapomenout – o ty dnes nepůjde.

Takže tendr, sláva. Pro představu, udělat takový tendr je práce minimálně na týden až dva pro dva až tři lidi a pak spoustu práce a řekněme slušně dřiny na různých detailech, vizuálech, takže ty peníze zhruba odpovídají. Milion za identitu, no proč ne. Pro komerční subjekt by to bylo víc, ale pro státní instituci je to tak zhruba – plus minus – baj vočko – přibližně v cajku. Když zrovna nemáme prachy. Když zrovna je krize. Když zrovna jeden má dobrou vůli nedřít chudáka stát z kůže, protože zprávy o tom, jak ho sedřeli jiní, jsou tak častým trhákem zpravodajských médií, že už je nevnímáme.

Do tendru jsem nešel. Protože jsem střídavě líný a přepracovaný, tak jsem to vypustil. V tom jsem, myslím, nejlepší na světě. (Pokud někdy budete chtít vsuvku, jak to udělat, abyste věci vypouštěli, zeptejte se mě. Mám pocit, že bych na to mohl postavit i placený kurz.)

Jiní tvůrci nelenili a přihlásili se. Výzva jak kráva, asi si říkali. Podle mě je větší výzva věc, kterou lidi masově kupují, ale mít v portfoliu Českou republiku taky hezky zahraje. Prostě win:win. Pokud tedy vyhrajete.

No, nebudu vás napínat, nevyhráli. Ani dobří, ani méně dobří. Nevyhrál nikdo. Tendr byl, přátelé, zrušen. Asi byl špatně postavený, to se v Česku stává. Byla o tom popsána kvanta článků a blogů a také mně se onehdá povedl úspěšný text. Byl to trhák, děti moje: Soutěží o logo ministerstvo školství zabilo grafický design. Takže píšu další, protože cítím krev (knižní obrat, je přece jen už pozdní hodina).

Tendr byl tedy zrušen, dobrý, zřejmě to neumějí, ono těžko splnit v logu několik podmínek současně a pak se shodnout, jestli jsou splněné. Shodu si představuju jako nemožnou, pokud si hrajeme s abstraktními pojmy, které si každý vykládá po svém.

Mělo být:

  • čitelné (Na tom se shodnout dá.)
  • jednoznačné, komunikující jednoduše a zřetelně (OK.)
  • plné energie a fantazie (Problematický bod, fantazie vs. jednoznačnost, jednoduchost?)
  • vyvolávat pozitivní asociace (Věc názoru – taky se o to jsem schopný pohádat.)
  • schopné inovace (Každá věc je schopná inovace, OK.)
  • působit na emoce (To je snad samozřejmé, ale samozřejmě také diskutabilní – „Se mnou to nic nedělá.“ / „Se mnou jo“.)
  • jedinečné, tudíž znemožnit imitaci/záměnu s již stávajícími logy jiných destinací (OK.)
  • jednoduše reprodukovatelné černobíle i barevně (OK, to se předpokládá u každého loga.)

Pokud se nad tímto sejde parta odborníků, nemusí se shodnout. Komplikované zadání je věc, která plodí průměrné věci – víc aspektů nahlíženo očima více lidí totiž dílo zprůměrují vždy.

Členů komise bylo celkem patnáct, lidí, kteří jsou s to posoudit kvalitu identity, tam byli podle mého názoru tři plus tři z náhradníků. „Podle mého názoru“ znamená, že ty dobré lidi znám. Osobně, nebo z jejich práce. Oficiální dokument tvrdí, že 384 návrhů mělo nízkou kvalitu. Já si to vykládám tak, že buď se neshodli, nebo byly návrhy opravdu hnusné jak noc. Jestli se neshodli, tomu se nedivím. Tendr byl špatně připravený. Jestli nikdo neposlal nic dobrého, tomu se taky nedivím, důvod by mohl být tentýž – tendr byl špatně připravený.

Vsuvka: do dobře připraveného tendru si zvete lidi, o kterých víte, že dají kvalitní návrh. Do veřejného se vám hlásí všichni, krom těch, kteří vědí své. Není těžké vědět své. Blbé je, že pokud se někdo rozhodne vyhlásit další tendr bez jednoho důvěryhodného garanta, který bude mít právo proces řídit, neposuneme se ani o milimetr. Grafičtí designéři teď už nade vší pochybnost vědí, že tendr pro státní instituci je sebevražda.

No nic, pojďme dál. Někdo v CzechTourism dostal (podruhé?) dobrý nápad. Že by si to logo možná mohl střihnout nějaký snaživý student. Mají hluboko do kapsy, studentskej život, to jsou samý pařby, techno, že, tohleto, támhleto, prachy lítaj, viďte, kolegové, taky to znáte, máte doma studenta, ha ha ha, takže ti nám urvou ruce, to vám povídám!

K dodání návrhů CzechTourism vybídl posluchače vybraných fakult a ústavů vysokých škol (Fakulta umění a designu, Ústav umění a designuFakulta výtvarných umění v Brně a VŠUP v Praze – dobrý výběr, musím říct), ale rozhodli se, že jim nedají ten milion, nýbrž že jim dají, slovy, pozor!, patnáct tisíc korun za tutéž práci.

Dopis ze dne 12. 12. 2011 adresovaný doc. ak. mal. Karlu Míškovi, Ph.D.

Dopis ze dne 12. 12. 2011 adresovaný doc. ak. mal. Karlu Míškovi, Ph.D.

Studenti a pedagozi se trošku naštvali. Poslali nám dopis, kde si stěžují.

V průvodním e-mailu Jiří Toman píše: Takovéto snížení nejen výrazně dehonestuje akademickou půdu (přestože právě na vysokých školách často vznikají progresivní práce, které jako jedny z mála snesou srovnání se špičkovou zahraniční tvorbou), ale zároveň vybízí ke znepokojující úvaze, zda je transparentně nakládáno s finančními prostředky, které pro IOP „Rebranding a marketingová podpora příjezdového cestovního ruchu“ agentura CzechTourism z evropských zdrojů čerpá. S ohledem na zrušení původní soutěže a neochotu upřesnit podobu následného autorskoprávního vypořádání s vítězným autorem – studentem vše vybízí k zamyšlení, zda ušetřených 985 000 (či i více?) nebylo dopředu zamýšleno jako odměna pro jakousi třetí stranu (agenturu), která by vizuální identitu „dopracovala“ místo autora samotného loga. Soutěž vyhlášená pro studenty vybraných VŠ by se tak stala pouhým krytím pro méně transparentní nakládání s většinou částky, která byla pro výběr nového loga v rámci IOP vyčleněna.

Jiří Toman z Mančaftu blíž vysvětluje, proč se ozval

Do původní soutěže se přihlásilo hned několik posluchačů od nás z ateliéru. I my s kolegou Kukačkou jsme ostatně jeden návrh přiložili, nebylo důvodu se slibně vypadající soutěže nezúčastnit. Společně s doslova hromadami návrhů, které zaměstnankyně CzechTourism odnášela kamsi do útrob budovy, mi bylo jasné, že konkurence bude veliká. A to je vždy dobře! Jsem přesvědčen, že právě z otevřených anonymních soutěží, které dávají stejnou šanci na úspěch profesionálům, studentům, ale i autodidaktům, vycházejí ty opravdu nejlepší vizuální identity, nepolehčované silou „jména“.

Anonymní otevřená soutěž je ale jen základní podmínkou. Bez kvalitního zadání, odborné a sečtělé hodnotící komise, adekvátního honoráře a perfektně připraveného autorskoprávního vypořádání však nemůže vzniknout nic. A právě v prvním bodě vidím především problém. Soutěžní podmínky byly zmatečné, nekompletní, postupně doplňované množstvím dodatků a upřesnění. Domnívám se, že právě proto se hodnotící komise rozhodla nevybrat žádný z návrhů — neboť ze vzájemného nepochopení mezi autory a vyhlašovatelem soutěže těžko vzejde vizuální identita, která by zcela naplňovala představy a potřeby CzechTourism.

Jako logický krok se tak jevilo vyhlášení soutěže nové, s obdobnými, ale lépe definovanými soutěžními podmínkami. Dopis adresovaný doc. Míškovi, vedoucímu Katedry vizuální komunikace FUD UJEP a vedoucímu ateliéru Grafický design 1 tamtéž, nás tak mírně řečeno zaskočil. Pomineme-li jeho dataci dva dny před oficiálním zrušením soutěže, zarážející bylo především snížení autorské odměny pro vítěze na 1,5 % původní částky.

Společně s několika kolegy a kolegyněmi jsme se rozhodli, že však v tomto případě již nebudeme mlčet. Několikrát jsme nad podobnými lapáliemi pouze mávli rukou s pocitem hraničící s jistotou, že toto nemá cenu řešit. A buďme upřímní — ani nyní nepředpokládáme, že by nás čekal happyend v podobě nově vyhlášené soutěže či snad radikální změny chování státních institucí. Ale to není podstatné. Nicméně pokud vám někdo kálí na hlavu, je myslím dobré se občas ozvat. Doufejme, že další vyhlašovatelé soutěží si pro příště uvědomí, že doba držení huby a kroku je již za námi — a mezi studenty zvláště.

Představme si, že stejnou kompetenci v zadávání zakázky by ministerstvo nebo CzechTourism osvědčilo v otázce nákupu třeba služebních automobilů. Tam se to určitě stát nemůže, viďte. Přece nekoupí za jedno procento ceny něco tak důležitého, jako je auto. Jasně, design je komodita, tam to není tak exaktní. Třeba někde je génius grafický i sociální, který pochopí, že rozpočet resortu je na huntě, a dá ten návrh zdarma. Ne skoro zdarma, ale zcela zdarma – těch 15 tisíc je tak skicovné.

Ale pak se vtírá otázka, za co se utratil ten zhruba milion, který zbyl v integrovaném operačním programu. Podle mě je ostuda udělat něco špatného, ale daleko horší, a trapné, je nechat se chytit. Možná mám jen blbou průpravu z kvant detektivek, které do omrzení čtu, ale takhle to vidím. Asi by nám pan generální ředitel CzechTourismu měl něco říct.