Pro české barvy je letos v Cannes dobojováno. Podívejte, která agentura veze Lvy a kolik jich je.

Wollner: „stížnost Agrofertu je výhružkou ‚už toho nechte‘“

„Dobrá zpráva o Agrofertu je žádná zpráva o Agrofertu,“ shrnuje svou zkušenost s Andrejem Babišem šéfredaktor reportážní publicistiky České televize Marek Wollner.

Marek Wollner při čtvrteční rozpravě na pražské žurnalistice. Foto: Kateřina Písačková

Marek Wollner při čtvrteční rozpravě na pražské žurnalistice. Foto: Kateřina Písačková

Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš, zároveň vlastník rozsáhlého koncernu Agrofert včetně mediální skupiny Mafra s deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny, televizí Óčko a rádiem Impuls, vyvíjí pravidelný tlak na veřejnoprávní Českou televizí, aby se jeho obchodními i politickými aktivitami zabývala méně. Tvrdí to dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT, šéfredaktor reportážní publicistiky České televize Marek Wollner. Řekl to na půdě Fakulty sociálních věd pražské Univerzity Karlovy, během čtvrtečních Rozprav o českých médiích, tentokrát s podtitulem Politické public relations, a to na otázku, jak často se – oficiálně i neoficiálně – vyhrazují politici vůči práci novinářů.

Podle Wollnera se tak děje v podstatě pravidelně. „Skoro na každou reportáž, která se týká politiků, přijde stížnost. Stížnost je standardem mého fungování v televizi v pořadu, který dělám, celých deset let,“ předeslal. „A pak jsou stížnosti, které jsou zajímavé a zásadní, a to tahle byla, ta od Agrofertu. Protože ona sumarizovala čtyři předchozí stížnosti, po čtyřech reportážích, které jsme vysílali,“ řekl k dopisu, který tentokrát manažeři Agrofertu poslali Radě České televize.

„Na každou předchozí stížnost jsme odpověděli, žádná z nich neobsahovala věcnou faktickou poznámku, která by něco zpochybňovala. Na to všechno jsme odpověděli, ale aby toho nebylo málo, pak přišla souhrnná slohová práce z dílny Agrofertu a opět neobsahovala nic věcného, jenom poslední doušku, která by se dala myslím přeložit jako jemná výhružka ‚už toho nechte, už o nás neinformujte‘. Dobrá zpráva o Agrofertu je žádná zpráva o Agrofertu. Proto tato stížnost vzbudila větší ohlas. Myslel jsem, že takový ohlas vzbudí, proto jsem o ní informoval na svém Facebooku,“ připomněl reportér.

Tvrdí také, že stížnost Agrofertu, na níž veřejně upozornil, není jedinou aktivitou majitele koncernu směrem k televizi veřejné služby: „Zároveň pan Babiš pravidelně, mimo tyto oficiální zprávy, informuje vedení České televize, že děláme moc o Agrofertu nebo moc o něm samotném, o hnutí ANO. Že se jím stále zabýváme. Což opravdu není pravda. Na můj vkus děláme takových reportáží málo. Ale máme pomalejší, hlemýždí tempo, takže bych řekl, že frekvence je maximálně jedna reportáž za dva měsíce.“

Podle Wollnera není zmíněná souhrnná stížnost Agrofertu první svého druhu, podobné se Česká televize dočkala od Marka Dalíka, souputníka tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, v době, kdy jimi reprezentovaná ODS ještě měla srovnatelnou sílu – jak reportér řekl, samozřejmě nevlastnila sice Agrofert, ale měla v médiích spoustu „spontánních podporovatelů“ a „leccos si dokázala zařídit“. „Podobná stížnost v podobném duchu s podobným výhružným tónem přišla také od Marka Dalíka před x lety, myslím, že to bylo v roce 2008,“ řekl Marek Wollner.

Další z mediálních rozprav

Debata o politickém PR byla další z pravidelných rozpravy, které od října 2013 pořádá Institut komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, vždy zhruba jednou za měsíc. Médiář je mediálním partnerem diskusního cyklu.

Kromě Wollnera tentokrát přišli diskutovat Denisa Hejlová, odbornice na politické PR a image-making, Barbora Petrová, doktorka politologie a politická konzultantka týmu předsedy ODS Petra Fialy, Petr Kolář, politický reportér, od dubna zástupce šéfredaktora časopisu Týden, a Jindřich Šídlo, šéfredaktor politického zpravodajství a názorů Hospodářských novin. Moderovala Anna Matušková, odbornice na politický marketing.

Barbora Petrová podotkla, že vylepšování mediálního obrazu politiků bylo v českých zemích běžné už za první republiky: „Šéfem tiskového oddělení na vládě byl víc než deset let spisovatel Max Brod, pravidelně komunikoval s novináři a dělal to, co dnes chápeme jako politické PR. Masaryk, ještě než se stal prezidentem, potkal v USA slavného politického konzultanta, mimochodem synovce Sigmunda Freuda. Na jeho popud místo v neděli vyhlásil Washingtonskou deklaraci v pondělí. S trochou nadsázky tedy stálo politické PR už u zrodu samostatného Československu.“

Barbora Petrová (vlevo) a Denisa Hejlová

Barbora Petrová (vlevo) a Denisa Hejlová. Foto: Kateřina Písačková

 

Jindřich Šídlo

Jindřich Šídlo. Foto: Kateřina Písačková

 

Petr Kolář

Petr Kolář. Foto: Kateřina Písačková

 

Návštěvníci mediálních rozprav v učebně 215 na pražském Hollaru. Foto: Kateřina Písačková

Návštěvníci mediálních rozprav v učebně 215 na pražském Hollaru. Foto: Kateřina Písačková

Akci jsme přenášeli živě přes internet, vznikl videozáznam.