Pro české barvy je letos v Cannes dobojováno. Podívejte, která agentura veze Lvy a kolik jich je.

Změnit fungování českých médií je potřeba, nejsou na to ale peníze

Kvalita a relevance by měla mít přednost před kvantitou a aktuálností, zaznělo v diskusi o dalším směřování českých médií.

Diskutéry tentokrát byli (zleva) Tomáš Trampota, Martina Vojtěchovská, Pavel Tomášek a Lenka Zlámalová. Foto: Kateřina Písačková

Debatovat přišli Tomáš Trampota, Martina Vojtěchovská, Pavel Tomášek a Lenka Zlámalová. Foto: Kateřina Písačková

Současná česká média procházejí složitými změnami jak ekonomické podstaty jejich fungování, politické ne/závislosti, jejich vnímání ze strany veřejnosti, tak způsobů a výsledků novinářské práce, obsahové kvality. V posledních letech frekventované slovo krize zaznívalo často i na lednových Rozpravách o českých médiích. O současných trendech v médiích diskutovali ve středu 29. ledna na pražském Hollaru s diváky Pavel Tomášek (Aktuálně.cz), Lenka Zlámalová (deník Echo24.cz a týdeník Echo), Martina Vojtěchovská (MediaGuru.cz, Metropolitní univerzita Praha) a Tomáš Trampota (Institut komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy).

Koncentrace vlastnictví a ztráta důvěryhodnosti

Mediální organizace fungují stejně jako jakýkoliv jiný ekonomický subjekt pod silným tlakem. U tištěných médií je přitom dlouhodobě pozorovatelný pokles prodaného nákladu. Jak ale zvyšovat zisky, když ubývají zákazníci?

Podle Tomáše Trampoty jsou média ve svízelné situaci, která připomíná spirálu. Čím méně mají čtenářů, tím méně mohou získat prostředků za inzerci a tím méně (ať už obsahu jako takového, či kvality tohoto obsahu) mohou následně nabídnout čtenářům. Na mediálním trhu se tak různé mediální organizace slučují, mění strategie, bojují o čtenáře, diváky a posluchače. Objevují se noví „mecenáši“, kteří kupují podíly v těchto organizacích, aby místní čtenáře „ochránili“ před vlivy zahraničních vlastníků.

Podle Martiny Vojtěchovské je jasným trendem současných médií zmenšování počtu vlastníků a prohlubující se koncentrace českých médií. Jinými slovy stále menší počet hráčů ovládá na poli českých médií stále větší množství médií. To může mít vliv na četnost i formu zpracování určitých témat. S tím souvisí i propojování politické, ekonomické a mediální sféry. Hosté se shodli, že například aktivity Andreje Babiše jsou znepokojivé. Podle Lenky Zlámalové je možné, že jediná média, která si nemůže koupit – veřejnoprávní televizi a rozhlas – začne ovlivňovat ze své pozice politika.

Snaha zefektivnit práci v redakci se odráží ve ztenčujícím se rozpočtu, který má redakce k dispozici. Znamená tedy spíše efektivnější propouštění redaktorů. Personální změny se však v roce 2013 objevovaly často i v souvislosti se změnou vlastnických poměrů v mediálních koncernech. Někteří novináři odcházeli zejména z Mladé fronty Dnes a Lidových novin „sami“ s odkazem na střet zájmů, který ve vstupu Andreje Babiše do politiky viděli, jiní byli vyměněni za kolegy z jiných redakcí.

Podle Zlámalové, která už v diskusi mluvila za nově vzniklé tituly Echo a Echo24, jsou Babišovy nákupy jasnou investicí do politiky. Zatím totiž není zodpovězená otázka, jak obrátit klesající křivku prodaného nákladu tištěných médií, koupě vydavatelství tudíž není ekonomicky výhodná.

Krizi, v jaké se média v současnosti ocitají, navíc podle Pavla Tomáška prohlubuje fakt, že média už nejsou pro lidi autoritou, ztrácejí důvěryhodnost. Ukazuje se, že minimálně část veřejnosti se obejde bez jejich služeb, hledá si informace sama, nebo další přísun negativních informací zkrátka odmítá.

Kudy dál, kam letos?

Diskutéři souhlasili, že snaha médií o aktuálnost a boj o to, kdo přinese zprávu jako první, tu bude nejspíš i nadále. Je ale možné změnit podobu zpráv, které jako první přinesou. Podle Pavla Tomáška by měly být kvalitně zpracované, ověřené a důvěryhodné. Podle něj je těžké najít rovnováhu mezi tím, aby byly informace zpracovány zajímavě a čtenáře zaujaly, a tím, aby zůstala zachována kvalita zpravodajství. Úspěšnost médií stojí na osvíceném vedení redakcí a kvalitní práci novinářů.

Lenka Zlámalová: úkolem žurnalistiky je informace nejen přinášet, ale hlavně protřídit. Foto: Kateřina Písačková

Lenka Zlámalová: úkolem žurnalistiky je informace nejen přinášet, ale hlavně protřídit. Foto: Kateřina Písačková

Lenka Zlámalová vyzdvihla relevanci přinášených informací. V současnosti, kdy jsou lidé zahlcení informacemi, není úkolem žurnalistiky jen informace dodávat, ale také je pro čtenáře protřídit. Jednoduše řečeno: kvalita a relevance by měla mít přednost před kvantitou a aktuálností. Klíčem je podle ní vybrat do redakce schopné redaktory se specializací na určitou oblast a vytvářet mediální obsah raději v menším počtu lidí s menším množstvím kvalitnějších výstupů. Tomáš Trampota k tomu dodal, že se často zapomíná na limity lidských možností vnímat a přijímat nové informace. Konstruktivní žurnalistika by mohla být podle hostů cesta, jak získat zpět zklamané čtenáře a udržet ty stávající. Shodli se ale i na tom, že na takové změny nejsou v redakcích peníze.

Novinářům neulehčuje jejich práci ani existence dalších informačních struktur, které si vytváří například uživatelé internetu na sociálních sítích. Podle jednoho z diváků je pro ně výzva být lepším odborníkem než čtenář. Pavel Tomášek v té souvislosti potvrdil, že internetová média se potýkají s úplně novými problémy, jako je třeba absence uzávěrky. Martina Vojtěchovská zase připomněla problematiku placeného obsahu na internetu. Podle ní nemá smysl rozdělovat obsah na placený a neplacený, protože dokud existují neplacené alternativy, pro diváky bude platba vždy představovat jistou překážku.

Mezi diskutujícími diváky byl Alex Röhrich, jazykový odborník a pedagog. Foto: Kateřina Písačková

Mezi diskutujícími diváky byl Alex Röhrich, jazykový odborník a pedagog. Foto: Kateřina Písačková

V letošním roce je pravděpodobné, že přijdou další personální změny a výměny, bude pokračovat koncentrace vlastnictví médií, vzniknou další nové tituly, které se budou chtít odlišit od stávající nabídky. Dočkat bychom se tak mohli dalšího rozdrobení mediální nabídky a ještě intenzivnějšího boje o čtenáře. Jak podotkla Martina Vojtěchovská: „Loňský rok ukázal, že se můžeme dočkat prakticky čehokoliv.“