Jak se na přelomu roku konkrétně změnilo vedení novin 5+2 dny?
V rámci restrukturalizace jsme se dohodli, že pozměníme strukturu a třeba pozice šéfů výroby či distribuce posuneme o patro níž. Dnes tedy vedení funguje ve složení generální ředitel, kterým je krizový manažer Agrofertu Štěpán Košík, o úroveň níž je finanční ředitel Michal Berka, taková pozice tu předtím nebyla, zřídili jsme také dvě pozice na obchod, ten na národní úrovni také do našeho příchodu neměl manažera, teď je jím Milan Kovanda, a regionální řídí Václav Veselý. To je nejužší vedení společnosti AGF Media, které víceméně od začátku roku funguje.
Pod námi jsou pak jednotliví další odborní vedoucí. Já mám pod sebou vedoucí distribuce a marketingu, kolega Košík pak výrobu, tiskárny, správu majetku. Zrušili jsme též pozici ředitelky redakcí, zastávala ji Alena Nová, jejich provoz mám nyní pod sebou já. Obecně jsme se snažili o to, aby vedení bylo co nejužší, aby firma byla co nejlépe řiditelná.
Představenstvo pak tvoří pan Babiš jako předseda, kolega Košík jako místopředseda a třetí členka Petra Procházková, finanční ředitelka Agrofertu.
Vy řídíte redakce i po stránce obsahové?
Máme samozřejmě krajské šéfy, na nichž je vlastní práce, má úloha je ideová. Víme, jak 5+2 vypadá, velmi obdivuji doktora Jungera, že tak rychle celorepublikovou síť postavil, ale vypadají a obsahově působí jako noviny z roku 1992. To chci změnit.
Jak?
Brzy nastartujeme novou podobu, jak grafickou, tak obsahovou. Chceme výrazně zkvalitnit obsah článků. Stylem jak jsou psány, jak vybírány, jak řazeny na stránky. Přicházíme s novou strukturou celostátního zpravodajství, protože tam vidíme velký potenciál pro budoucí klienty, inzerenty. Nebyl web. To je základní chyba. Od 1. května chceme rozjet nové stránky ve zkušebním provozu, od 15. května pak naostro.
Kdo mu šéfuje?
Projekt koordinuje Marek Hovorka, zároveň šéf pražské a středočeské redakce. Marek býval také jako já v minulosti šéfem centrální redakce Deníků, já jsem ji po něm přebírala, když odjížděl na dva roky do Japonska.
Na jaké adrese bude web fungovat?
Adresa bude kopírovat název titulu. Zatím bych to neupřesňovala, bavíme se i o případné změně názvu.
Ten jen upravíte, nebo vymyslíte nový?
Ve hře jsou všechny možnosti, dostali jsme volnou ruku. Uvidíme, máme koncem dubna představenstvo, předložíme jim víc návrhů. Hlavní cesty jsou dvě: buď právě název upravit, anebo vymyslet nový. Na případnou změnu názvu přitom logicky existují dva názory, totiž neměnit, neboť jsme krátce na trhu, anebo pokud měnit, tak teď, před spuštěním webu, protože změna názvu za dva tři roky, to by byla sebevražda.
Vy se přikláníte k čemu?
K úpravě stávajícího názvu, konkrétně vypuštění slova „dny“. Většina odborníků vám řekne, že „5+2 dny“ příliš dlouhé, třeba když citujete. S úplnou změnou názvu jsem si hrála sama, napsala jsem si asi dvacet variant, a dopadlo to katastrofálně.
Bude se měnit i logo?
Že stávající barva je barva Agrofertu, to není nutné dodržet, na druhou stranu, je to také barva Metra, to se mi nezamlouvá. Červená zase může lidem připomínat Sedmičku, když byla ještě regionálními novinami. Deník je modrý. Není to jednoduché rozhodování, každá barva evokuje něco. Možná zůstaneme u starého, ale to bych nerada, chci, aby noviny vypadaly opravdu moderně.
Co přesně se změní v obsahu?
Chceme, aby noviny byly pro lidi srozumitelnější, aby se v nich lépe orientovali – teď třeba chybí přehledná paginace. Aby zpráva, že se čápi vrátili na komín, jednou nebyla na straně 1 a podruhé na straně 5. V domácím zpravodajstvím chceme jít úplně jinou cestou – v týdeníku nemá smysl kopírovat všeobecné zpravodajství, aby si čtenář po týdnu musel číst, že odstoupil ministr, ale jít víc do analýz, hlouběji do témat, do publicistiky. Zároveň víc využívat vizualizací, infografik. Zavedeme také názorovou stranu, na celostátní úrovni, ta dosud chyběla.
Kdo na ni bude psát?
Vybrali jsme lifestylové tváře, každý kraj dodal svoje, ale jsou známé napříč republikou.
Jaký je nyní poměr způsobů distribuce?
V tuto chvíli máme 60 % ve stojanech, 8 až 10 % jsou kameloti, zbytek chodí přímo do schránek, a to za cenu 7 Kč, která jen pokryje balné a roznášení, z toho nic nemáme. Zasílání do schránek už nerotuje, aby každý měsíc nechodilo jinam, což lidi mátlo, a využíváme je hlavně pro odlehlá místa. Tam se budeme snažit dostat stojany, všude je obecní úřad, prodejna, dobře spolupracujeme se sítí Coop. A na velké akce chceme víc využívat kameloty, jako marketingový tah. Každý vám dnes na akcích v rámci mediálního partnerství nabízí uvedení loga, třeba na vstupenkách, to mi dnes nepřijde příliš zajímavé. Místo toho třeba na Colours of Ostrava, kde budeme mediální partner, budou chodit naši kameloti. Na velkých akcích a ve velkých městech.
Kolik lidí využívá zasílání do schránek?
Maximálně stovky lidí.
Jak měříte výkon svých produktů?
Vyjednávali jsme s Unií vydavatelů, jestli vstoupit do Media projektu. Vzhledem k tomu, že máme milionový tištěný náklad, je to velká investice a proto spíš počkáme do příštího roku. Teď vyhlašujeme výběrové řízení na dodavatele dat. Na konci roku jsme dostali dílčí data od společnosti Médea Research. Rozdáváme výtisky zdarma, proto tvrdit teď, že jeden si přečtou tři lidé, by byla jen hra s čísly.
Jaké je rozložení inzertních příjmů?
Protože jsme v minulosti vůbec neprodávali národní, celostátní reklamu, většinu tvoří příjmy z regionů. Co se týče jednotlivých inzerentů, velkou část našich příjmů tvoří firmy ze skupiny [Agrofert].
Jak velkou část? Víc než polovinu?
To nebudu komentovat.
Řádově?
Opravdu se k tomu nechci vyjadřovat. Uvažujeme o tom, že letos to budou hlavně potravinářské firmy, pro něž to dává smysl. Pomoc z jejich strany je významná.
Téma regionálních potravin a kvality potravin vůbec je nyní i velkým tématem politickým, rozehrál ho proti Andreji Babišovi, svému zřejmě největšímu rivalovi před nadcházejícími volbami, Vít Bárta z Věcí veřejných. Jak koordinujete s majitelem toto téma, nejen inzertně?
Ale ono to není tak, že by zaměření našeho produktu mělo být na regionální potraviny. České potraviny jsou velké téma, které do novin – ať jsou to jakékoli noviny – patří a lidi zajímá. A vzhledem k tomu, že už neexistují třeba Zemské noviny, tak zemědělství jako takové je velmi opomíjenou oblastí. Ale nijak to nesouvisí s tím, že by nám to třeba někdo nařídil, tak to vůbec není.
V rámci změn, o nichž jsem mluvila, zavedu ekonomicko-zemědělskou stránku – někdy to bude ekonomika, někdy zemědělství –, protože odezva čtenářů na články o zemědělství je dobrá. Nikoli ale, že by zaměření celého produktu bylo na potraviny či zemědělství. Panu Babišovi prezentujeme změny, které chystáme, na představenstvech, ale on nám neříká, jak to musí být.
Ovšem živí vás převážně firmy ze skupiny, čili aktiva vydavatele, musíte tedy nutně uvažovat o tom, jak se trefit do jejich ranku.
To jsem vyřešila jinak. Loni vycházely různé přílohy v různých podobách, letos budeme pro skupinu [Agrofert] vydávat takové, které mají jednotnou grafickou podobu, novou, uvnitř jsou třeba recepty, jako příloha přílohy, a součástí těchto vkládaných sekcí bude inzerce. První vyšla 21. března. Inzerci firem ze skupiny, dosud rozprostřenou po celém vydání, jsme takto soustředili na jedno místo. Má to jednu PR redaktorku, která to má celé na starosti, obsah komunikuje s firmami ve skupině a kolegyněmi z marketingu Agrofertu, které mají na starost potraviny.
Pan Babiš bude mít v novinách svůj sloupek?
Sloupek pana Babiše vycházel na začátku roku, momentálně nevychází. Pokud se pan Babiš nerozhodne jinak, vycházet nebude.
Proč?
To je rozhodnutí pana Babiše. Rozhodl se, že už sloupek vydávat nechce.
Z jakého důvodu? Že to stačilo kolem prezidentských voleb? Co byl přelom?
Přelom byla esemeska, kdy mi pan Babiš napsal, že prosí pauzu.
A to bylo kolem prezidentských voleb.
Ano. Potěšilo mě, že v prvním, lednovém sloupku vyšlo, že jsme otevřeni všem politickým stranám a názorům bez rozdílu. Což si myslím, že je významný signál těm, kteří tvrdí, že jsme politické médium, názorové médium. Nejsme.
Ale zároveň se bavíme o tom, že kolem prezidentských voleb pan Babiš do novin psal. Nemám je tu před sebou všechny, nicméně myslíte, že před volbami příští rok se aktivita majitele novin coby publicisty vrátí?
To je shoda náhod, že sloupek vycházel kolem prezidentských voleb. Vycházel pravidelně od prvního lednového týdne, a nejenom k volbám. Myslela jsem si, že by to mohla být pěkná tradice, a byl to můj nápad, nebylo to tak, že by pan Babiš přišel s tím, že by chtěl mít sloupek. Po volbách sice skončil, ale nebylo to tak, že by cílil na volby. Začala v lednu, kdy jsem si myslela, že by se mohl jako jeden z mála českých majitelů novin vyjadřovat k dění nejenom politickému. Ale respektuji jeho rozhodnutí.
V souvislosti s loňskem jste vydávali údaje zhruba 200 milionů Kč nákladů a 75 milionů Kč ztráty. Jak plánujete hospodařit letos?
Loňská ztráta vycházela z nastavení minulého managementu. My jsme dokončili restrukturalizaci, struktura byla přebujelá, snížili jsme tedy počet zaměstnanců na 240 celkem, lidí redakčních profesí je mezi 160 a 170, ke konci roku jich bylo přes 200, dohromady před naším příchodem až 340. Až na výjimky jsme opustili kamenné redakce, krajské samozřejmě zůstaly, ale menších oblastech v některých redakcích skoro nikdy nikdo nebyl, teď redaktoři dělají většinou z domova. K hospodaření – letos bychom rádi ztrátu snížili na polovinu.
Ušetřili jste i uzavřením nového kontraktu na tisk, byť tisknete nadále v Mafraprintu.
Domluvili jsme se na lepších podmínkách, než jsme měli v minulosti.
Jak chcete konkurovat zavedeným Deníkům vydavatelství Vltava-Labe-Press, kde jste strávila předchozích skoro 20 let práce a odcházela jste z pozice šéfky centrální redakce?
Rozhodovala jsem se dlouho a těžce, protože firma Vltava-Labe-Press mě profesně vychovala, byla jsem tam šťastná, měla super tým. Odešla jsem proto, že mě pan Babiš přesvědčil, přesvědčoval mě asi měsíc. Vzala jsem to jako skok trochu výš, něco dalšího se naučit a něco dokázat – myslím, že „Pětplusdvojka“ má potenciál zlepšit se. A oba vámi zmíněné produkty by přitom při troše snahy mohly hledat společné cesty, platformy.
Jak by to mohlo vypadat?
Poptávali jsme teď třeba vydavatelské domy, VLP, Bauer Media a další, za jakých podmínek bychom mohli vkládat týdenní televizní magazín. Dělat to nakonec nebudeme, je to drahé, nicméně uvažovala jsem , že by to mohlo přinést víc peněz z inzerce, než náš současný televizní program, který je součástí vydání, není samostatnou přílohou.
Výhoda týdeníku s regionálním je právě v periodicitě – jednou za týden do něj dostanete kvalitnější zprávy, než když je musíte třeba ve Strakonicích, prostě obecně v mladém městě, shánět takové zajímavé zprávy každý den.
Při úvahách o typu obsahu jsme si udělali pracovní model redakce a jejího fungování pro malé město – typu Strakonice –, velké okresní město a města krajská, přičemž Praha je logicky výjimka.