Americká témata nezakrývají jen Česko, ale celý svět

Konzervativec Michael Durčák, centrista Matěj Hollan a levičák Michal Zlatkovský nedávno našli vzácnou shodu: během pár dní všichni zkritizovali přenášení amerických kulturních válek do české debaty. Máme vlastní problémy, debaty nad zámořskými kauzami od nich akorát odvádí pozornost, píšou shodně. Když neřeším jednotlivé argumenty, se sdělením v zásadě souhlasím. S přílišným zájmem o dění ve Spojených státech mám ale ještě jeden problém. Americká témata totiž ještě víc než tuzemské dění zakrývají to celosvětové. Vedle lokální perspektivy potřebujeme v době antropocénu taky planetární. Tu ale média takřka nepěstují, a to ani ta světová.

Důvody stojící za uhranutím Amerikou jsou dobře známé a týkají se většiny světa. Nejpozději s koncem studené války se Amerika stala globálním hegemonem, který svůj vliv úspěšně šířil i kulturně. A nejde pouze o filmy a hry, jak poznamenává Durčák, ale i uznání angličtiny jako celosvětového jazyka. To určuje i podobu zdejšího zpravodajství: většina novinářů umí právě anglicky. Když se proto pustí do psaní článků tolik prosperujících v dnešní mediální krajině – těch, co mají čtenáře zejména naštvat, a tak vybudit k reakcím na sítích –, nejčastěji přepíšou něco původně anglicky psaného. A ve Spojených státech se vždy najde něco, pro co bude mít našinec pramálo pochopení.

Neputují ale pouze vyloženě štěpná témata. Sám trpím ameriko-centrismem. Když hledám statistiky o platformách, nejdostupnější bývají ty americké, a tak je použiju. Když v téhle rubrice čenichám bizarní internetové kauzy, často popisuju něco ze Spojených států, protože zkrátka trávím čas na anglicky mluvícím internetu. Podobným problémem, byť v různých zájmových nikách, trpí nemálo novinářů.

Přesto nemyslím, že největší problém představuje vytlačování místních témat. Když totiž chci, kvalitních pojednání o tuzemsku zpravidla nacházím dostatek. Knihy, články, podcasty – cokoliv. Palčivější problém představuje hledání něčeho, co pojednává o světě. Čistě lokální zaměření nedává smysl. Žijeme v globalizované společnosti, v níž se viry, memy i dopady klimatické změny šíří bez ohledu na národní hranice. Potýkáme se s planetárními krizemi, potřebujeme proto planetární perspektivu. Máme však pouze americkou.

Získáváme ji třemi způsoby. První: média referují přímo o americkém dění. Druhý: důležitosti nabývají záležitosti, pokud se aspoň nepřímo týkají Států. Třetí: může jít o něco na Americe nezávislého, stále to však bude popsané z amerického pohledu. Dává to do velké míry smysl: Spojené státy stále mají největší politickou, ekonomickou a kulturní moc, a tak se nejvíc podílí na vytváření světa. Pořád ale nepředstavují celý svět.

Tohle není problém pouze tuzemských médií. V jejich ekonomické kondici po nich těžko chtít původní reportování z Jižní Ameriky či střední Asie, jakkoliv bychom si i tady mohli uvědomit, že není pouze Evropa a pár velmocí. Skutečně světové médium ale zatím neexistuje nikde. Velké agentury jako AP, Reuters nebo Bloomberg stejně jako stále globálnější deníky jako New York Times a Washington Post pokrývají sice celosvětově dění, stále ale pěstují různé varianty americké perspektivy. Existují Spojené státy, a pak zbytek světa. Dává to smysl, mají sídla ve Spojených státech. Taky to ale otevírá prostor pro skutečně globální médium.

Minimálně tak soudí někdejší šéfredaktor BuzzFeedu a odcházející mediální sloupkař Timesů Ben Smith a končící šéf Bloomberg Media Justin Smith. Zakládají proto společný podnik. Na světě existuje 200 milionů anglicky mluvících, vzdělaných lidí, které ale nikdo nepojímá jako publikum, postulují v dokumentu nadepsaném slovy „proč zakládáme novou globální zpravodajskou společnost“. Má jít o první skutečně globální žurnalistiku, slibují zatím docela neurčitě.

Podaří se jim ale být ne-americkými? Anita Zielina, mediální manažerka původem z Rakouska působící v New Yorku, má pochyby. Pokud totiž svět trpí ameriko-centrismem, pro samotné Spojené státy to platí dvojnásob, vyhodnocuje svou dosavadní zkušenost. Nabízí proto několik rad, jak by skutečně světové médium mělo vypadat (a přidává zajímavý typ na portál Rest of World sledující dopady technologií „za hranicemi západní bubliny“).

Světové médium by mělo být řízené z různých částí světa, nemělo by pouze platit zahraniční dopisovatele a pobočky. Mělo by mít skutečně mezinárodní vedení: myslet i na Afriku, východní Evropu, globální Jih. Nemělo by automaticky kopírovat americké pracovní principy. Mělo by mít cílovou skupinu popsanou pečlivěji než „vysokoškolsky vzdělaní mimo USA“, protože regiony a tamní publika se liší. Zaměřovat by se mělo na skutečně globální problémy, které nepostihne běžné zpravodajství. Pocit mezinárodní sounáležitosti, klimatická krize, budoucnost práce, vyjmenovává Zielina.

Snad si Smithové myslí na něco takového. Přinejmenším ale máme pro podobné projekty konečně technologické podmínky. Stejně jako se díky všeobecné digitalizaci šíří po světě mediální odpad (a kulturní války), může se šířit i novodobé zpravodajství o celé planetě. Třeba z něj budou opisovat i místní média.