Milan Šmíd

Tuzemská mediální legislativa upravující činnost médií bohužel nereflektuje současný vývoj, který se od obsahové regulace přesouvá směrem k samoregulaci. Ta v zájmu zachování plurality médií klade místo obsahu důraz na regulaci hospodářské soutěže.

Jednobarevná vláda strany Právo a spravedlnost v Polsku novými zákony pacifikuje veřejnoprávní televizi i rozhlas. Proč to dělá a co k tomu vedlo?

Plus se stane čtvrtou celostátní stanicí Českého rozhlasu. "Bylo by dobré, kdyby se neomezil na proudové zpravodajství a řetězení rozhovorů," přeje si analytik Milan Šmíd.

Podotek k Zemanově inauguračnímu projevu

Vládní krize nevznikla tím, že MF Dnes urychleně zpracovala vlastní materiál k problémům Věcí veřejných, který měl doplnit a přebít předchozí odhalení týdeníku Respekt.

Inzerenti vyzkoušeli trpělivost rady i diváků a rozhodli se části seriálů přeměnit v neskrývaný teleshopping. To se ale podařilo omezit, zákon přinesl hlavně nové úřadování.

Byl bych opatrnější při prognózách, jak dalece existence nových médií promění svět masové komunikace.

Přehánění, k němuž mají sklon i nebulvární média, skrývá nebezpečí vyvolávání planých poplachů a bezdůvodných panik. A ztráty důvěryhodnosti.

Jak to, že v případu zavražděné Anny Janatkové byli bulvární reportéři rychlejší než tříčlenné zatýkací komando? A že fotografie podezřelého se na webu objevila už 16. ledna?