Milan Šmíd

Upřesním některé argumenty, kterými se zájmové skupiny snaží ovlivnit veřejnost.

Každá výjimka v českém prostředí je cestou do pekel, nahrávající spekulacím a chytračení.

Není náhodou, že Kaddáfí označil Al-Džazíru – vedle bin-Ládina, cizinců a údajně zfetované mládeže – za největšího nepřítele země.

Rozhodování o „objektivnosti“ zprávy, reportáže či komentáře nebo dokonce celého programu v sobě ukrývá nebezpečí potlačování plurality názorů ve prospěch těch, kteří o „objektivitě“ mohou rozhodovat z mocenských pozic.

Roku 1999 vydavatelé vystrašení novelou 33 let starého tiskového zákona slíbili vytvořit tiskový kodex a ustavit samoregulační radu. Restrikce zmizely, kodex ani rada ale dodnes nefungují.

"Padákoví" žurnalisté stálého zpravodaje nahradit nemohou.

Jestliže by Česká televize měla z vysílání reklam téměř všechno odvádět do státních kulturních fondů, vnucuje se otázka, zda si stát spravování těchto fondů příliš neulehčuje.

Když neprojde senátní novela o ponechání reklamy v České televizi, zůstane na suchu kulturní fond a kinematografický fond přijde o desítky milionů.

Stejně jako v Maďarsku se i na Slovensku pod heslem zkvalitnění a modernizace práce médií přijaly takové zákony a organizační změny, které umožňují vládě a stranám operativně nasadit do médií své lidi.

Chronologický přehled odkazů, dokumentující průběh nasazování vládních opratí, který umožní nahlédnout do detailů maďarské mediální legislativy a jejích hrozeb pro svobodná média.