Milan Šmíd

Propad reklamních příjmů, povolený product placement, zánik jednoho z operátorů vysílací sítě digitální televize - to vše loni zahýbalo pořádky na tuzemském mediálním trhu.

Aktuální mediálně-politický skandál v Británii by se dal přirovnat k tomu, kdyby se v Česku kdosi vetřel do přízně ministra Bárty, a následně publikoval rozhovor, v němž by Bárta kritizoval koaliční partnery a zároveň se chlubil, že s jeho osobou a stranou stojí a padá koaliční vláda.

Ani Rada ČT jmenovaná z více nezávislých míst, očištěná od politických vlivů a složená z odborníků není ještě řešením. Problém „accountability“ České televize je totiž problémem systémovým.

Televizní krize 2000-2001 se začala rozhořívat politickými manévry v souvislosti s volbou nového ředitele ČT. Vzplanutí krize ovšem začalo spíš samospádem, souběhem událostí, aniž by za nimi stál jednotící hybatel.

Okamžiků, které poznamenaly žurnalistiku a česká média v uplynulém roce 2010? Přináším prvních deset návrhů s nadějí, že veřejná debata doplní další desítku, případně vyřadí některé mé návrhy jako bezvýznamné.

Postoj americké vlády, podle něhož se „se zloději o kradených věcech nevyjednává“, není tak zcela upřímný - vyjednávalo se prostřednictvím médií, když korespondence s WikiLeaks uvízla na mrtvém bodě.

Ve Francii politici přijímají zákon, kterým chtějí přenést pravidla prodeje tištěných knih do světa digitálních médií. Největší francouzský nakladatel však na tuto podporu nespoléhá a raději se s Googlem dohodl.

Podle německého soudu placení poplatků částečně zasahuje do ústavních práv, ale je oprávněné. Že by poplatek zrušili ve Velké Británii, také ani vidu ani slechu. A obě země vybírají "licence" i za počítače.

Nová slovenská vláda chce spojit rozhlas s televizí a změnit jejich financování. V Polsku dostala reforma řízení a kontroly veřejnoprávních médií přednost před řešením financí. A v Česku jde o outsourcing výběru poplatků.