Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Banka boháčů umí napsat dva řádky, ze kterých padnete na záda, vypadne vám slina z úst a tak dále

Ono se řekne banka. Ale tahle banka, ať už je to cokoliv, dokáže napsat nejlepší dva řádky. Asi vědí, co chtějí říci. Vzácný jev. Ještě vzácnější jev je, že mají odvahu. A za další, to dělají opakovaně.

Cestou ke klientovi jsem se v budově klienta, kousek od kanceláře jednoho z nejvyšších představitelů organizace, ve výtahu, cestou do druhého patra pohádal úplně do krve se svým kamarádem, s nímž jsem šel na brief. Šli jsme do sebe, hrozilo, že mi tenhle dvoumetrovej stodvacetikilovej chlap jak hora jednu pleskne. Třeba by to zabralo, říkají si teď mí haters a možná i mí lovers.

Cítil jsem zvláštní příval adroše, takže jsem hrotil furt pryč. Všechno za poslední dva měsíce, co jsem mu chtěl říci, jsem řekl. Museli jsme přepínat výtah, abychom náhodou nevyjeli do druhého patra a neslyšel naši malou výměnu. Ve výtahu se v době nečinnosti kabiny zhasínalo, takže to bylo jak z filmu.

Od té doby prodlévám ve zvláštním stavu jako na obláčku. To tedy i díky dalším věcem, které do tohoto sloupku nepatří. No a v tomto stavu se pokouším dát sloupek, který bude jako obvykle o tom, jak se pokouším dát sloupek. Jelikož je to sofistikovaný text s prvky emo, tak nebude mít nějaký zvláštní share a píšu si ho vlastně pro sebe. Jako takový deníček dnešního dne.

Hledal jsem českou kampaň, která by mě oslovila, a vyfotil jsem si firemní periodikum J&T Banky Magnus. Nádherné. Spousta lidí mi řekla o téhle bance spoustu divných věcí, ale firemní časopis je špičkový. V něm je samozřejmě jeden z geniálních vizuálů, doplněný dvěma větami, které jako vždy jsou to absolutně nejlepší copywritingu v časovém období dejme tomu rok, když vezmu věci, co se mi dostaly do ruky.

Tématem inzerátu je vždy bohatství. Úvahy o bohatství a pozice tohoto jevu v hodnotovém systému Čechů i mediálním prostoru České republiky jsou natolik nejisté a nezvyklé, že každé přiznání se k bohatství jako kvalitě, případně něčemu, čím se můžeme chlubit, se zarývá u každého z nás hluboko do našeho denního vědomí. Sdělení vizuálu tak přirozeně polarizuje a tím pádem je virální, když jej hodnotí nebo vnímá více lidí naráz, nebo mimořádně účinné, pokud jej vnímá jedinec.

Pokud bych někdy vytvořil něco takto kvalitního, prosím, upozorněte mne, ale myslím, že na to můžete klidně zapomenout. Takhle dobrej, myslím, nikdy nebudu.