Sněmovna pátrá, kdo vynesl záznam z neveřejného říjnového semináře o České televizi, píšou Seznam Zprávy, v podezření jsou poslanci ANO. Záznam posléze ve dvou dílech na YouTube zveřejnil Luboš Xaver Veselý, externí moderátor Českého rozhlasu, zde první a zde druhý díl.

Buď budete dělat redaktora ČT, nebo politiku, upozorňuje Zaorálek

Ministr kultury volá po neutralitě vůči škále politických postojů, které se v zemi prezentují. Redaktoři České televize podle něj nemohou být „nositeli očividných politických postojů“.

Poslanci by s Českou televizí měli „udeřit, kde problém leží“, ne kritizovat její hospodaření, což je zástupná debata. Ve sněmovně to na pondělním semináři o médiích a roli státu v jejich kontrole řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), tři dny před dalším projednáváním výročních zpráv ČT za rok 2016. „Za tou debatou se skrývá něco jiného. Nejde o hospodaření televize. Ona se stává nástrojem jiné debaty, která je skryta a která by se měla odehrát a která by měla být vedena otevřeně,“ předeslal Zaorálek.

„Skutečný problém České televize spočívá v tom, že pokud máme takovouto instituci, je důležité, aby ti, kteří v ní působí, v pořadech - většinou je to publicistika nebo zpravodajství - nebyli nositeli očividných politických postojů. To, co se asi stává poslancům, kteří tady debatují, je, že když přijdou do televize, mají pocit, že dotyčný má předem vytvořený politický názor, který v debatě s nimi prosazuje.“

Mnoho poslanců má podle Zaorálka pocit, že jsou pro redaktory ČT „předem odepsaní“ a že se k nim televize nechová férově. Moderátoři zpravodajství a hlavně publicistiky by měli podle ministra kultury „zachovávat základní neutralitu vůči politickým postojům, které se tam prezentují“. „To se v televizi skutečně nedaří,“ míní Lubomír Zaorálek. „Člověk si musí rozmyslet - buď bude dělat redaktora České televize, anebo bude dělat politiku,“ je přesvědčen ministr za ČSSD.

„Pokud bude dělat redaktora veřejnoprávní instituce, politické názory si nechá pro sebe nebo je nebude deklarovat. A bude respektovat, že televize je fórum, kam musí názory pustit. Neznamená to, že musí být bez základních hranic, nemusí souhlasit s názory, které propagují násilí a podobně. Nejde o absolutní neutralitu, ale o neutralitu vůči škále politických postojů, které se v zemi prezentují.“

„To není jednoduché se naučit, ale myslím, že to je to, co zatím vadí. Tématem není televize jako celek a možná ani problémy s hospodařením, ale spíš tohle, to, co se odehrává v oblasti zpravodajství a publicistiky a kde vzniká pocit, jak jsem o tom s řadou poslanců mluvil, že základní korektnost vůči jiným politickým názorům jim v pořadech chybí.“

Ministr kultury soudí, že by měla představa zákonodárců otevřeně zaznít. „Přesně není definováno, co očekáváme. Na straně politiků je, aby se v debatách, které tady vedeme, řeklo, jaká je naše představa toho, co by se mělo respektovat vůči nám politikům, našim názorům. A televize by byla vytvářením prostoru pro názory,“ představuje si Zaorálek. Doplnil vlastní zkušenost, je přesvědčen, že takto nemohl v televizi vyložit, proč se rozhodl jet jako politik do Severní Koreje. Upozornil, že jako politik s mandátem od veřejnosti má právo na vlastní rozhodnutí a Česká televize by mu měla umožnit jeho rozhodnutí vysvětlit.

„Úroveň české veřejnoprávní televize je výrazně vyšší, než co vidím v Polsku nebo v Maďarsku. Proto mám pocit, že tady je něco, co bychom měli kultivovat a o čem bychom měli vést veřejnou debatu, abychom to, co tu máme v kondici lepší než v ostatních postkomunistických zemích, udrželi a začali odstraňovat to, co je zdrojem určité tenze a nespokojenosti, která evidentně ve sněmovně u řady poslanců existuje,“ uzavřel.

„Absence mediální politiky je zřejmá“

„Jestli to nebude pojmenované, žádnou slušnou mediální politiku neuděláme,“ zakončil svůj nepřipravený projev Zaorálek, který nepřímo navázal na slovo profesora Jana Jiráka z Katedry mediálních studií na Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Podle profesora Jiráka v Česku úplně chybí koncepční mediální politika státu. „Podíváme-li se zpětně na jednotlivé zásahy státu a legislativy do chodu médií, do ekologie mediálního systému, jedná se vesměs o nahodilé, někdy dokonce personálně motivované revanše, naschvály, pnutí. Nikoliv o prosazování dlouhodobé koncepce a strategie, která by třeba byla založená na cílené podpoře různorodosti či plurality mediálního obsahu,“ míní médiolog.

„Absence koncepční mediální politiky je zřejmá,“ podtrhnul Jan Jirák. „Obecně vzato trpíme tím, že politická sféra nedokázala dostatečně zřetelně vnímat média jako kulturní statek, jako politický faktor, jako společenskou instituci, to vše najednou.“

Kriticky vzhledem k politice státu mluvil i mediální analytik Filip Rožánek, toho času šéfredaktor webu Digizone. Zákonodárci podle něho postrádají komplexnější chápání nových médií. „Pouze čekáme, co přijde z Evropy. Neexistuje tady žádná vlastní strategie. To zadělává na problémy. Když nemáte jasnou linku a pravidla, každý si to vysvětlí po svém a způsobí to víc potíží než užitku,“ řekl Rožánek. 

S rozdílnou kritikou přišel mediální matador Michel Fleischmann, který od listopadu začíná novou éru jako český velvyslanec v Paříži. Podle dlouholetého šéfa rádiové skupiny Active (dřív Lagardere) je regulace obsahu vysílání v digitální době přežitým konceptem. Lidé budou uzavírat s médií smluvní vztahy typu předplatného a stát by měl vydavatelům důvěřovat.

Jako poslední záchvěv státní touhy po dohledu na vysíláním Fleischmann vnímá tlak na vznik systému pozemního digitálního vysílání. Ten navíc už dnes považuje za zastaralý. „DAB jde přes vysílače, které jsou spjaté s licencováním. Někdo musí licencovat - rada, tedy reprezentovat státu. Je to poslední možnost státu, jak mít dohled nad vysíláním. V onlinu na něj nemají dosah,“ řekl Fleischmann, podle něhož Česku chybí kromě důvěry silný novinářský syndikát. 

Právě „absenci autoregulačních mechanismů mezi novináři“ označil za „největší bolest současné scény“ také Josef Šlerka, výkonný ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a vedoucí Studií nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. „Když chybí autoregulace, někdo to chce suplovat zákony,“ předestřel.

Současnou podobu zákonů, zejména pojmy „objektivita“ a „vyváženost“, kritizoval mediální analytik Milan Šmíd, který píše zejména na svůj blog Louč. „Objektivita je právnicky neuchopitelná a bez normativního výklad lze jen velmi těžko přezkoumat,“ vysvětloval Šmíd, podle kterého jsou zákony o rozhlasovém a televizním vysíláním „relitky doby analogové se třemi televizními programy“.

Sám by rád viděl model, v němž „média respektují pouze právní normy trestního a občanského zákoníku a ve kterém funguje maximálně samoregulace“. Regulátor spravující společný statek frekvencí kmitočtového spektra by měl dohlížet pouze nad férovou hospodářskou soutěží.

Obsahová regulace by se měla podle Šmída týkat pouze veřejnoprávních médií. „Nikoliv ale jako objektivita a vyváženost, ale jako věcná přesností a nestrannosti, jako je tomu ve Velké Británii. Tyto kategorie se dají přinejmenším líp přezkoumat.“

Seminář inicioval čerstvý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov (zvolen za ANO) a zaštítila ho poslankyně Barbora Kořanová (ANO), která je jako členka volebního výboru zpravodajkou výroční zprávy o hospodaření ČT za rok 2016.

Poslanci by o ní měli hlasovat ve čtvrtek. Minulý týden jednání po několikáté přerušili. Sama bude hlasovat pro schválení zpráv. To na semináři prohlásil také Aleš Juchelka, další člen volebního výboru za ANO, podle kterého se sice „profesionalita ve veřejnoprávních médiích vytrácí na úkor aktivismu“, profesionalita ale stále převažuje.