„Buď vláda, nebo média,“ má podle Šafra a spol. říct Sobotka Babišovi

Dopis premiérovi České republiky

Předseda vlády České republiky
Mgr. Bohuslav Sobotka
Úřad vlády České republiky

Vážený pane premiére, v příloze Vám posíláme přehlednou analýzu významné změny publikačního stylu deníků MF Dnes a Lidové noviny v období před majetkovým vstupem Andreje Babiše do vydavatelství Mafra a po jeho vstupu. Naše sdružení konstatuje, že změna ve stylu informování a hodnocení je v obou titulech zcela zřetelná a jednoznačná a má nepřímý vliv i na ostatní klíčová média v České republice.

Viditelným důsledkem vlastnictví vicepremiéra Andreje Babiše v obou listech je prudký vzestup článků, které jeho aktivity vykreslují pozitivně. Také množství neutrálních informací podporujících jeho viditelnost na politické scéně, se zvýšilo způsobem, který nemá u jiného politika v české společnosti obdobu. Kritické informace o panu vicepremiérovi byly naopak po jeho vstupu do vydavatelství - a zejména po jeho vstupu do vlády - postupně omezeny.

Pane premiére, taková situace, kdy místopředseda vlády a předseda vládního politického hnutí vlastní klíčová média se zjevným úmyslem ovlivnit svůj mediální obraz, je hluboce neetická. Jedná se o popření základních pravidel svobodné společnosti, neboť požívá výhody, které ostatní účastníci politické soutěže nemají a mít nemohou. Kumulace politické, ekonomické a mediální moci v rukou Andreje Babiše se úzce dotýká samotné podstaty demokratického státu.

Věříme, že budete této informaci a přiložené analýze věnovat pozornost a zasadíte se na úrovni české vlády i Poslanecké sněmovny o obranu prostředí svobodných médií.

S pozdravem
Pavel Šafr, předseda Free Czech Media

V Praze dne 10. února 2015

Co také zaznělo při představení Svobodného fóra 

Klvaňa: „Dříve všechna důležitá česká vydavatelství byla v rukou profesionálních zahraničních vlastníků, kteří neměli politické cíle, neměli politické názory, které by chtěli prostřednictvím médií do společnosti dostat. To se bohužel v posledních několika letech změnilo, profesionální zahraniční vydavatelství odešla a česká média - aspoň zásadní deníky - se dostala do vlastnictví několika českých podnikatelů, z nichž jeden má velmi výrazné politické cíle, je ostatně místopředsedou vlády a ministrem financí, a ostatní mají minimálně podnikatelské cíle a záměry, které jsou významně ovlivňovány politikou. Tím pádem se nám celá situace proměňuje. Dochází najednou k nahlodávání jasné nezávislosti. Proto jsem se ke sdružení připojil.“

Šafr: „Každé zhoršení v oblasti svobody slova v naší zemi vždycky bylo postupné, nikdy nebylo okamžité. Když si namátkou vzpomenu na naše předchozí normalizace, kupříkladu léta 38 a 39, 47 a 48, 68, 69 a 70, všechna ta období mají jednu věc patrnou - že na začátku to vypadá, jako že se nic neděje. Můj velice blízký přítel a náš spolupracovník Bohumil Doležal tomu říká ‚jako by se nechumelilo‘. Ta atmosféra se dá také tudíž nazvat nechumelismus. Ono se vlastně pořád nic neděje, až najednou je všechno v háji. Nemyslím, že dnešní situaci lze zcela srovnávat s těmito tragickými lety, to ne, my žijeme v jakési éře softnormalizace. Ale některé prvky jsou společné. Je to předstírání, že se vlastně nic neděje, vytváření dojmu, že je to ještě zcela v pořádku. A přitom ve skutečnosti, když si vezmeme tvrdá fakta, zjišťujeme, že velká média už nehrají roli, kterou hrála, že jejich obsah se mění způsobem, jaký se někomu hodí, a ten někdo je shodou okolností zrovna u moci.“

Dokládá to analýzou textů v Mladé frontě Dnes a Lidových novinách 19 měsíců před (od listopadu 2011, kdy vzniká hnutí ANO, do května 2013) a 19 měsíců po vstupu Andreje Babiše do vydavatelství Mafra (od června 2013, kdy Babiš Mafru koupil, do prosince 2014): „Tuto chvíli osobně označuju za změnu situace v naší zemi z hlediska svobody médií, je to chvíle, kdy se Andrej Babiš definitivně etabloval a kdy ho začala kupříkladu pražská společenská elita i novinářská elita brát vážně. Od té doby se postupně mění způsob, jakým o něm klíčová média - především jeho vlastní noviny - referovaly.“

„Normální situace by byla taková, že by média o něm začala psát kriticky, protože přece má moc. To je totiž normální ve svobodné společnosti, že když někdo dosáhne moci, v tu chvíli ho novináři pečlivě sledují. A jak je to v Mladé frontě Dnes? Zatímco dřív o něm vyšlo nula oslavných článků, najednou o něm vyšly dva oslavné články. Musím říct, že jsou to takové články, kde je zarážející, že je někdo vůbec je schopen zplodit.“

„Když se někdo dostane k moci v necivilizované zemi, média o něm začnou psát hezky. Když se někdo v civilizované zemi dostane k moci, civilizovaná média o něm začínají psát kriticky. Když to ten někdo udělá způsobem, že se přímo vláme do klíčového vydavatelství a aniž by cokoli řekl přímo veřejně, změní absolutně charakter informování o své vlastní osobě, u nás je prosím pěkně skoro ticho a když na to někdo upozorní, tak je vlastně exot. Pro mě je výsledek této analýzy naprosto jasný.“

Lidové noviny podle Šafra tiskly pozitivní článek o Babišovi skoro každý den: „Normálně člověka, který pracuje v té redakci, by měla hanba fackovat. U nás tomu tak bohužel úplně není, protože máme určitou novinářskou solidaritu. I nárůst neutrálních článků je pro politika skvělý, z 90 na 549. Kritických článků minimum.“

„Mně tady nejde nijak zásadně o pana Babiše. Mně tady jde o manipulaci, o zdání, určitou technikou, určitými postupy, které jsou mocenské, ktero jsou zákulisní, dokáže člověk, který je velmi mocný a velmi bohatý, změnit mediální obraz. Přímočaře tím, že vstoupí majetkově do vydavatelství. A následně se změní informování o něm i v ostatních médiích. Nechci jim předhazovat, že přímo podléhají Babišovi. Podléhají atmosféře. MF Dnes a Lidové noviny, v obou jsem mnoho let dělal šéfredaktora, určovaly agendu zpravodajství v této zemi. Když jsme v Mladé frontě Dnes odhalili informace o luxusním bytu předsedy vlády Stanislava Grosse, hned večer to měly hlavní zpravodajské relace ve všech našich televizích. Dneska tam investigativní žurnalistika vůbec žádná nevychází, pouze pakliže se týká minulé vlády a jejích prohřešků, nikoli současné vlády. A když současné vlády, tak naposledy někdy před rokem, týkalo se to předsedy Sobotky. To si skutečně myslíte, že tato vláda nemá žádné problémy? Ne, má problémy, jenom se o nich nepíše. Investigativní redakce už prakticky neexistují. Kupříkladu namátkou Jarda Kmenta, kterého jsem dovedl do Mladé fronty Dnes, autor Kmotra, měl před dvěma lety milionové publikum, jaké má dneska v Reportéru? Třicet tisíc, padesát tisíc? Je to pět procent publika, které měl předtím. Jarda Kmenta řekl Babišovi do očí, že je kmotr. Proto dneska nemá milionové publikum. Situace je velmi vážná.“

„Andrej Babiš pro cílovou skupinu Blesku, na které mu opravdu velmi záleží, je milující manžel a dobrý hospodář. Takhle vypadala média v padesátých letech. Když byl někdo u moci, tak byl milující manžel a dobrý hospodář. Ve svobodném prostředí je to úplně absurdní, a to i u bulvárního titulu. Před dvěma lety jsem chtěl, aby se Blesk změnil v médium, které umí komunikovat s obyčejnými lidmi, i o politickém dění. Aby to nebyly jen noviny, které se zabývají pouze absurditami kolem Ivety Bartošové. Proto jsem se snažil, aby tam byly informace o Andreji Babišovi. Dneska tam jsou informace o Andreji Babišovi. Kupříkladu když koupí prsten své ženě.“

„Problém extrémního vlivu oligarchy na média je třeba vidět v hlubším, v širším kontextu jako určité poruštění poměrů. Zruštění poměrů. Nejde tady o jednoho Babiše. Jde o trend, který nastolil Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu, kdy prohlásil, že média jsou vlastně asociální skupinou obyvatelstva. Nastolil tím trend, kdy prestiž novinářské práce prudce upadá, novináři si to nechávají líbit a postupně se konformizují s novou situací. Děje se to, co pan prezident chtěl. Třebaže dneska média mohou kritizovat pana prezidenta, protože to prostě Babišovým médiím nevadí.“

Klvaňa: „Nejde o Andreje Babiše, jde o fakt, že média jsou skutečně vlastněna lidmi, kteří mají politické cíle, nebo cíle, které politika výrazně ovlivňuje. To není o tom, že by říkali novinářům, co by měli psát, není to primárně o tom, co v médiích je. Hlavní problém dnes v mediálním prostředí začíná být, co v novinách není. Chybí tam investigativní žurnalistika, jak tam dříve byla, chybí tam důrazný rozbor například konfliktů zájmů Andreje Babiše. Bojíme se, že tento trend nás posunuje někam na východ, že dochází ke zruštění našeho mediálního prostředí. Bojíme se, že tito lidé, kteří dnes vlastní v České republice klíčová média, se buď zcela jasně mezi sebou dohodnou, nebo mezi nimi vznikne srozumění, že jejich média nebudou jeden druhého vzájemně důsledně napadat jasnou investigativní žurnalistikou. Když se dnes podíváte do klíčových médií, ať už jsou to média Babišova, Bakalova, Soukupova nebo Křetínského, mizí z nich jasné kritické investigativní články o těch druhých mocných. Pokud se skutečně toto prostředí u nás takto zavede, posune nás to směrem k Rusku, posune nás to dál od vlády zákona k vládě práva silnějšího. A nebude tady záležet na tom, kdo přijde na politickou scénu s jakými myšlenkami v demokratické soutěži. Nebude to o síle myšlenek, bude to o síle bankovního konta. To není společnost, za kterou jsme tady v roce 1989 stáli na náměstích.“

Šafr: „Nechceme paušálně en bloc plivat na všechna média. Velmi vítám, když čtu třeba Petra Honzejka v Hospodářských novinách, teď měl excelentní článek o Babišovi. A stane se, že třeba v týdnu pana Soukupa vyjde kritický článek. Nechci, abychom tady způsobili paušální poplivání všech médií. V podrobné analýze, jak konkrétně pracuje každý konkrétní novinář v Mladé frontě Dnes a v Lidových novinách, je třeba zřetelné, že při informování o rozpočtu se dotyčná redaktorka, která téma zpracovávala, absolutně snažila, aby byla úplně korektní. Prosím vás, každý v médiích se s tím vyrovnává po svém, jenom malá část lidí aktivně tvoří babišovskou ideologii. Je ovšem bohužel problém to, co dělají. Nebudu jmenovat, nechceme se zabývat osobními výpady. Chceme monitorovat systémově situaci.“

Klvaňa: „Toto není o osobě Babiše, toto není o osobě Bakaly, toto není o osobě Soukupa, to není o nikom osobně. To je strukturální problém české žurnalistiky. Neříkám, že třeba Lidové noviny nepíší kriticky o svém majiteli. Normální kritický komentář samozřejmě každý normální člověk snese, tady jde o tvrdou investigativní žurnalistiku. Nečekám, že Lidové noviny nebo Mladá fronta Dnes budou dělat tvrdou investigativní žurnalistiku o Babišovi, nečekám, že Hospodářské noviny budou dělat tvrdou investigativní žurnalistiku o Bakalovi, ale čekám, že se budou kontrolovat navzájem. A pokud ne, pak nastane problém.“

Šafr k metodice: „Když v databázi Newton, kterou používáme na bázi standardní obchodní spolupráce, zadáte klíčové slovo, vyjede vám počet článků. Snažili jsme se dělat analýzy i pro strany, ale to je problém, na dotaz ANO či ODS vám vyjede neskutečný počet článků, články o členech z regionálního sdružení se počítají stejně jako texty o někom ve vedení. Tyto analýzy jsme nakonec nepublikovali. Zatímco když zadáte Andrej Babiš, vyjede vždy to, co se týká Andreje Babiše, a řeknu rovnou, že když zadáte Andrej Babiš, máte velkou pravděpodobnost, že v článku Andrej Babiš skutečně hraje hlavní roli. On málokdy hraje roli vedlejší.“

„K rozdělení na pětibodové škále jsme došli tak, že třeba článek, kde se hovoří o tom, že dejme tomu Andrej Babiš otevřel zoologickou zahradu a řekl něco hezkého o zvířatech, je pozitivní, ale není tak oslavný, bereme ho jako pozitivní. Ostře kritický článek jsme si definovali expresivně tak, že chování dotyčného politika je v rozporu dejme tomu s nějakými zásadami. Drtivá většina článků je neutrálních. A řekněme si rovnou, že neutrální články jsou pro politika požehnání, protože jsou základem jeho vizibility.“

„Můžeme si představit, jaká by byla situace v médiích, kdyby Andrej Babiš nevlastnil MF Dnes a LN. Jakožto dlouholetý šéfredaktor MF Dnes vám především musím říci, že by neustále a dokola vycházely články, které by až na kořen věci rozpitvávaly začátky jeho podnikání. Takhle byl systém naší práce nastavený. Kde se vzaly ty peníze? by byl základní motiv naší práce. A vy si můžete povšimnout, že tento motiv zcela zmizel.“

„Dělali jsme to s Honzou Jandourkem, s naším kolegou Vilémem Besserem, dva studenti nám při tom pomáhali, my jsme kontrolovali jejich výstupy, byla to měsíční práce v šesti lidech.“

Klvaňa: „Dopis posíláme panu premiéru Sobotkovi především proto, že jsme přesvědčeni, že fakt, že má Andreje Babiše ve vládě, způsobuje, že je za tento stav spoluodpovědný. Za to, že tu dochází ke zrušťování mediálního prostředí, je spoluodpovědný premiér české vlády. Tento fakt považujeme za neetický a myslíme si, že by se nad ním měl minimálně zamyslet. Minimálně by si o tom měl popovídat se svým místopředsedou vlády Andrejem Babišem a zeptat se, jestli je něco, co pro to může Babiš udělat. Otázka je samozřejmě, jestli to udělá, nicméně myslím si, že už jen proto, že je spoluodpovědný, by se tím měl zabývat a měl by si analýzu minimálně přečíst.“

Šafr: „Chceme se bránit tomu, abychom žili v rusifikovaném prostředí, kde mají vliv oligarchové. Chceme žít v prostředí, kde je silná občanská společnost a kde novináři mají hrdost a bojujou za svoje práva, za svoji svobodu. Za právo informovat veřejnost o všem, co je nutné, aby se veřejnost mohla rozhodovat. Jestliže dneska vycházejí průzkumy veřejného mínění, že 75 % lidí si myslí, že ministr financí pracuje nejlépe z celé vlády, je to úplně absurdní. Vzhledem k tomu, že v médiích neexistuje kritická diskuse o tom, jak pracuje, lidé říkají v průzkumech, že pracuje skvěle. To znamená, že už se máme líp? To je systémové opatření, jak dosáhnout takzvané stabilizace společnosti, jak o tom hovořil Miloš Zeman po návštěvě Čínské lidové republiky. Toto je stabilizovaná společnost. Neexistuje kritická diskuse. Třeba když vyjde v Reportérech Marka Wollnera kritický materiál o konfliktu zájmů Andreje Babiše, nenásleduje kritická diskuse v dalších médiích. Když jsme za našich svobodných časů publikovali o nějakém politikovi kritické informace, následovala čtrnáctidenní, měsíční kritická diskuse. Dneska není nic, doslova vůbec nic. A proto mají občané pocit, že už se mají líp.“

Tachecí: „Jsme jediná evropská demokratická země, která má aktivního politika ve vládě, který vlastní média, jinde je to absolutně nemyslitelné, buď mimo zákon, anebo mimo etické normy. Nám to vůbec nevadí. Berlusconi si pořídil svou první televizi devatenáct let předtím, než vstoupil do politiky. Nejdřív si vybudoval impérium, teprve pak vstoupil do politiky. My to tu máme trochu jinak, my tu máme politika, který si koupil noviny, aby o něm psaly pravdu. To je nepřijatelné.“