Neurolog Jan Payne a také Zdeněk Řeřicha, Josef Zemek a Milan Haluška zaslali Radě Českého rozhlasu otevřenou výzvu [PDF], aby se podívala na současné změny uvnitř veřejnoprávního rádia, které podle nich ukazují přinejmenším na „naprostou odbornou nezpůsobilost, a to jak v oblasti řízení programu, tak i v oblasti řízení finančního, vedoucí k programovému i ekonomickému propadu rozhlasu“.
„Současné vedení Českého rozhlasu řízené generálním ředitelem Peterem Duhanem zcela ničí to, co nejvíce odpovídá poslání Českého rozhlasu tak, jak jej určil zákonodárce. Zrušení stanic Česko, Šestka a Leonardo a jejich nahrazení podivnou programovou směsí, jež se v éteru prezentuje pod nenápaditým názvem Plus, svědčí o tom, že se vedení Českého rozhlasu hrubě prohřešuje proti poslání Českého rozhlasu,“ stojí v dopise mimo jiné.
Pisatelé kritizují konkrétně změny v pořadu Názory a argumenty související s jeho přesunem ze zrušené Šestky na Plus, dále jazykovou nekvalitu projevující se i v názvech pořadů (Zaostřeno na duši), rebranding celé instituce i jejích programových okruhů či také centralizaci výroby do center místo původních stanic.
„Provedená centralizace nejen vyprazdňuje ducha Českého rozhlasu. Připravuje stanice o jejich svébytný programový ráz a o určitou programovou konzistenci Jde tu i o útok na svobodu slova a svobodu tvůrčí. Zlikvidovala zbytky redakční nezávislost jednotlivých stanic Českého rozhlasu a vytvořila prostor pro nežádoucí zasahování do programu shora,“ prohlašují stěžovatelé.
Ti píší za své sdružení Slovo o slově, které se přetransformovalo z Klubu přátel Šestky. Payne a spol. uvádějí, že tento klub vznikl z iniciativy právě nynějšího generálního ředitele Duhana, ještě když byl šéfem Českého rozhlasu 6. Sdružení mu nyní vystavuje kruté vysvědčení, když jej z pohledu tvorby řadí mezi „podprůměr“, s tím, že jeho tvůrčí výkony „daly se nanejvýš přetrpět“. Jako manažer si ale podle pisatelů vedl dobře, ovšem jen do doby než se stal řádným šéfem rozhlasu a začal s výše zmíněnými změnami.
REAKCE KLUBU PŘÁTEL ŠESTKY
Slovo o slově (SOS) není transformovaný Klub přátel Šestky (KPŠ). Klub přátel Šestky stále existuje, neukončil existenci ani poté, když na konci loňského února ČRo 6 přestal vysílat. Na Klubových setkáních v březnu a květnu loňského roku, pořádaných mimo půdu rozhlasu, ve chvílích, kdy se klub stal zcela nezávislým na rozhlase, se přesto většina členů klubu dohodla na pokračování klubové existence a pokračování i jednoho z prvotních cílů Klubu, podporovat kvalitní rozhlasové analyticko publicistické pořady a jejich tvůrce z řad bývalých rozhlasových pracovníků ČRo 6. Pánové Payne, Řeřicha, Zemek a Haluška a několik málo dalších členů Klubu považovali dosavadní náplň, činnost a existenci klubu za nedostatečnou, proto se rozhodli založit o. s. Slovo o slově.
Klub přátel Šestky (KPŠ) je volné sdružení několika desítek rozhlasových posluchačů, kteří se setkávají a komunikují zcela dobrovolně a ve svém volném čase, bez jakýchkoliv finančních prostředků a nároků.
Roman Elner
koordinátor Klubu přátel Šestky
Doplněno 29. ledna:
REAKCE VEDENÍ ČESKÉHO ROZHLASU
Dne 14. ledna 2014 byl Radě Českého rozhlasu občanským sdružením Slovo o slově zaslán formou Otevřeného dopisu podnět k prošetření fungování ČRo. Tento dokument zpochybňuje veřejnoprávní službu ČRo, restrukturalizační změny, rušení stanic, programovou skladbu nové stanice Plus i ostatních stanic, organizační změny v instituci, personální politiku i hospodaření s finančními prostředky rozhlasu.
Tento Otevřený dopis je, více než konkrétně, psán emotivně s řadou osobních invektiv, vedených proti současnému generálnímu řediteli. Je pochopitelné, že v nás vzbuzuje pocit, že jde o podnět zcela účelový a související s očekávanou volbou nových radních Českého rozhlasu. I proto, z pozice vedení této veřejnoprávní instituce, nemůžeme nechat výše uvedený podnět k prošetření bez odezvy. Cítíme jako svou povinnost reagovat na zmíněné výtky, a to jak z hlediska profesního, tak z hlediska osobního.
Český rozhlas je na začátku roku 2014 plně stabilizovaným, sebevědomým, finančně zdravým, dynamickým a moderním médiem veřejné služby a v porovnání s rozhlasy veřejné služby ve vyspělých evropských demokraciích zcela obstojí. Na půdě Evropské vysílací unie je ČRo považován za silnou a úspěšnou členskou organizaci. Na domácí mediální scéně pak v posledních dvou letech postavení Českého rozhlasu jednoznačně posílilo. Nárůst podílu na trhu, výstupy z mappingových i evaluačních průzkumů, zpětná posluchačská vazba či celkové období „bez závažných kauz“ toto konstatování jen potvrzují. Za výše uvedenými fakty stojí bezesporu i úspěšně zvládnutá restrukturalizace, která byla Radou ČRo schválena a proběhla v letech 2012 a 2013. Po celou dobu restrukturalizačního procesu byla Rada ČRo průběžně informována a svými usneseními ho na svých zasedáních vzala na vědomí.
Negativní závěry o nepříznivém dopadu restrukturalizace, posluchačské nespokojenosti a finančních nesrovnalostech, na které Otevřený dopis poukazuje, jsou zcela nepravdivé a jsou v rozporu se současnými výsledky Českého rozhlasu. Netušíme, jak pisatelé Otevřeného dopisu došli k přesvědčení, že ČRo není funkční organizací. Rádi bychom proto tyto jejich jednotlivé domněnky uvedli na pravou míru.
Pisatelé kritizují současné vedení Českého rozhlasu v několika oblastech. Jednou z nich jsou programové změny a změny na úrovni rozhlasových stanic - zánik tří stanic (ČRo Leonardo, ČRo Radio Česko, ČRo 6) a jejich nahrazení stanicí mluveného slova ČRo Plus. Koncepce stanice mluveného slova byla Radě ČRo předložena vedením rozhlasu v říjnu 2012, na listopadové veřejné schůzi pak byla Radou schválena. Jednalo se o největší úpravu programové nabídky posledního desetiletí a je tak logické, že měla také své odpůrce. Z výsledků výzkumů ale bylo zřejmé, že vzhledem k dosud dominantní roli poslechu rádia v rámci analogového vysílání pociťovali posluchači čistě digitálních stanic jako výrazný handicap, že tyto programy nejsou takto dostupné. Výzkumy také ukazovaly na překryvy zájmů posluchačů obsahově náročnějších programů. Např. posluchače ČRo 6 zajímaly obecně kognitivně zaměřené programy, popularizace vědy apod., soustředěné na ČRo Leonardo. V září 2013 byla realizována první výzkumná sonda s posluchači ČRo Plus, která ukazovala, že zvláště mezi posluchači mladší střední generace je programový koncept ČRo Plus přijímán pozitivně – byť s připomínkami k některým částem programu, které se dosud ustalují ve formě i obsahu. U většiny ostatních stanic došlo k zpřesnění jejich charakteru a programových schémat tak, že se navzájem doplňují. Postupně byly odstraňovány programové překryvy a přežité či neúspěšné programové formáty. Cílem bylo a je vytvoření kvalitní programové nabídky pro co nejširší okruh posluchačů. To vše při samozřejmém respektování zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, Statutu ČRo, Kodexu ČRo a obecně veřejné služby, kterou ČRo naplňuje.
Veškeré podstatné změny v programu byly podloženy relevantními výzkumy, testováním hudby, analýzou vlastního vysílání jednotlivých stanic a mappingovými a evaluačními studiemi. Pro roky 2012 a 2013 byly nastaveny programové priority, které byly naplněny. Vývoj poslechovosti, který má stoupající trend, jasně ukazuje, že programové změny byly správné. Díky vzniku Centra zpravodajství je zajištěno efektivnější fungování zpravodajství. Odstraněny byly duplicity při pokrývání událostí, umožněno bylo důslednější plánování a důkladnější „vytěžení“ tématu pro všechny stanice ČRo. Kromě toho byly stanoveny jasné odpovědnosti u jednotlivých procesů a byla zavedena jasná pravidla a standardy práce žurnalistů. Vznikem Centra zpravodajství došlo k lepší koordinaci práce, možnosti výměny příspěvků a informací a k efektivnějšímu nastavení zpravodajské agendy. Zavedeny byly také jednotné technické standardy. V neposlední řadě musíme zmínit zvýšení efektivity při vynakládání finančních prostředků na zpravodajství a aktuální publicistiku.
Cílem změn v oblasti programu a vysílání bylo vytvoření tří programových center tak, aby došlo k oddělení vysílání od výroby. Bylo tím zajištěno zprůhlednění, zefektivnění a zjednodušení celého výrobně-vysílacího procesu. Zároveň tak bylo možné stanovit jasné odpovědnosti za jednotlivé procesy. Díky novému systému programových center se tak stanice mohou koncentrovat jen na to, co a jak svým posluchačům předkládají, a to bez zátěže produkčních, organizačních a dalších činností, které s výrobou pořadů souvisejí. Soustředění odborných redaktorů, dramaturgů a produkčních do jednotlivých specializovaných center umožnilo koncentraci sil, myšlenek, racionální výměnu zkušeností, vzájemné tvůrčí obohacování a ve svém důsledku lepší koordinaci činností a s ní související efektivnější využívaní finančních prostředků. Důrazně odmítáme tvrzení, že centralizací finančních prostředků došlo ke zrušení nebo oslabení programové nezávislosti jednotlivých stanic. Je to tvrzení nelogické. Můžeme se pouze domnívat, že za ním mohou stát lidé, jimž samostatné rozpočty vyhovovaly zdůvodu menší kontrolovatelnosti finančních toků, nikoliv však „řadoví posluchači“.
Co se týče kritiky personální situace v Českém rozhlase, ani zde nemůžeme souhlasit. Generální ředitel Peter Duhan již před zahájením restrukturalizace informoval, a to nejen Radu ČRo, ale také širokou veřejnost, o plánu snižování počtu zaměstnanců, a to právě z důvodu větší efektivity organizace jako takové. V Otevřeném dopise jsou účelově zmiňována jména bývalých zaměstnanců ČRo, kteří však z rozhlasu odešli zcela dobrovolně nebo jejich kvality na těžkou úlohu při přerodu ČRo nedosahovaly. V současné době má Český rozhlas stabilní a kvalitní tým zaměstnanců, kteří ochotně přispívají k přechodu od starého k novému.
Za nejvážnější pak z našeho pohledu považujeme očerňování vedení Českého rozhlasu a útoky na čestné jednání jeho členů. Ostře se ohrazujeme proti informacím o vyvádění financí z Českého rozhlasu, jeho „privatizování“ či tunelování. A to ať v souvislosti s jeho rebrandingem nebo provozem organizace.
Finanční prostředky, vynaložené na změnu loga Českého rozhlasu, byly alokovány nikoli z koncesionářských poplatků, jak kritici píší, ale pouze z příjmů za reklamu. Logo Českého rozhlasu bylo měněno po sedmnácti letech a jeho změna byla nevyhnutelná. Stejně, jako se změnil a posunul kupředu Český rozhlas, bylo nutné tuto změnu evokovat také v posluchačích. Výzkumy ukazovaly na potřebu rebrandingu vzhledem ke klesající znalosti toho, které stanice a s jakým zaměřením patří pod značku Český rozhlas a celkové nepřehlednosti používaných grafických prvků. Český rozhlas na základě výzkumu po několik let opakovaně ověřoval tyto faktory jak z hlediska pojmenování stanic, tak z hlediska jednotného loga. Současná podoba loga byla testována před zavedením a byla vybrána varianta, která byla posluchači hodnocena z různých aspektů nejlépe. Tyto finanční prostředky se Českému rozhlasu jednoznačně vrací ve vnímání posluchačů. Sjednocení logotypů jednotlivých stanic vysílá do společnosti signál o silné, jednotné a moderní instituci, která přináší moderní a kvalitní zpravodajství a programy.
Jak bylo výše uvedeno, díky restrukturalizaci se Českému rozhlasu daří snižovat provozní náklady.
V roce 2013 byla nově zřízena Oddělení controllingu a Oddělení centrálního nákupu, která přispívají ke kontrole a snižování nákladů ČRo. Současné vedení Českého rozhlasu tak dbá na efektivní nakládání s rozhlasovými poplatky. Ačkoli žijeme v demokratickém státě, kde každý má právo na svůj svobodný názor, nepodložená tvrzení občanského sdružení Slovo o slově musíme považovat za očerňující a protiprávní. Český rozhlas v tuto chvíli v reakci na takovou pomluvu zvažuje právní kroky.
Vedení Českého rozhlasu je připraveno nadále pokračovat se svými posluchači v plnohodnotné diskusi o fungování organizace a programových změnách, které vycházejí zvýzkumů a programových preferencí posluchačů tak, aby byli se službami ČRo co nejvíce spokojeni. Chápeme, že probíhající změny mohou někomu vadit, ať z důvodu osobních finančních či jiných zájmů či neochotě zvykat si na nové věci. I Český rozhlas, coby médium veřejné služby, však musí reagovat na společenský a kulturní vývoj a obstát ve složitém mediálním prostředí.
Z výše uvedeného je zřejmé, že cílem otevřeného dopisu občanského sdružení Slovo o slově je účelový a neopodstatněný útok na vedení instituce a snaha záměrně destabilizovat Český rozhlas.
V Praze 28. ledna 2014
Mgr. art. Peter Duhan, generální ředitel Českého rozhlasu
Mgr. René Zavoral, náměstek generálního ředitele pro program a vysílání
Bc. Jan Menger, náměstek generálního ředitele pro regionální vysílání
Ing. Michal Koliandr, náměstek generálního ředitele pro správu a provoz
Ing. Jiří Svoboda, náměstek generálního ředitele pro strategický rozvoj
Doplněno 7. února:
ODPOVĚĎ SLOVA O SLOVĚ
Vážení radní Českého rozhlasu,
na internetu se objevila odpověď vedení Českého rozhlasu na náš podnět. Je plná polopravd a manipulativních tvrzení. Byli bychom neradi, kdyby od nás zazněl podobný tón a my bychom jej museli uvádět na pravou míru. Proto vám raději teď v předstihu vysvětlíme, proč některá tvrzení pokládáme za nepravdivá, případně manipulativní.
- Vedení Českého rozhlasu se ohrazuje proti našemu tvrzení, že v důsledku likvidace tří stanic (Česka, Šestky a Leonarda) klesla poslechovost nově zřízené stanice Plus, jež měla podle původního tvrzení vedení Českého rozhlasu naopak dosáhnout synergického efektu, jejž předchozí tři stanice nebyly s to naplnit. Podle nezávislé statistiky Radioprojektu klesl zájem o stanici u těchto kmenových posluchačů zhruba o jednu třetinu. Signifikantní pro nás je důraz vedení Českého rozhlasu, že v průběhu minulého roku učinil sondu cestou mappingových a evaluačních průzkumů, které měly potvrdit oprávněnost uskutečněných programových změn. Nehodláme se pouštět do diskuse o tom, do jaké míry tyto průzkumy jsou vypovídající, anebo ne. Nás spíš udivuje, že vedení Českého rozhlasu se opírá sociologické průzkumy, aby zdůvodnilo programové změny (podle nás k horšímu ve srovnání s rušenými stanicemi) u nové stanice Plus. Kdyby vedení Rozhlasu zmíněnou argumentaci jako základní používalo v případě Radiožurnálu anebo Prahy, tedy stanic orientovaných na většinového posluchače, stanic, které do jisté míry musejí svojí programovou náplní vycházet vstříc jeho vkusu a potřebám, nepozvedli bychom hlásku. Stanici mluveného slova, jíž nepochybně stanice Plus má být, však považujeme za stanici normotvornou, za stanici, která navzdory některým projevům většinovému vkusu má naopak tento vkus formovat, modifikovat, případně rozšiřovat, rozhodně se mu nepodbízet (a to ani v případě, kdy k tomu navádějí mappingové a evaluační průzkumy). Jedním slovem taková stanice má být inovativní a samozřejmě má být připravena podstoupit i určitá „tržní“ rizika. Sotva pak mohou být rozhodujícím faktorem stávající představy posluchačů. Posluchači ve svém názoru vycházejí z nabídky, jak ji dosud znají, těžko však mohou posoudit nabídku, která je až výsledkem programové kreativity rozhlasových profesionálů. U stanice mluveného slova předpokládáme, že to bude stanice po výtce politická. Přitom zjišťujeme, že praktická politika je tu zatlačována (vyvažována) infotaimentovými tématy, snad aby se posluchač politikou neunavil. Pomalu tu mizí solidní zahraničně politické zpravodajství, hlavně však zahraničně politická publicistika. V oblasti domácí politiky se tu stále častěji setkáváme s jejím personifikovaným pojetím v duchu „zlí hoši a hodní hoši“, namísto toho aby byla líčena jako střet idejí. Už vůbec se tu, až na některé vzácné výjimky, nesetkáváme s politickým vzděláváním, objasňujícím obecný smysl politiky, řešícím otázky veřejného či národního zájmu, obecného dobra a podstatu a rizika zastupitelské demokracie. A to už nemluvíme o naprostém zmizení politické dokumentární tvorby, jíž byla Šestka průkopníkem. Zplošťováním politických témat Český rozhlas tak přispívá k obecnému trendu, který se usídlil v české žurnalistice, líčící politiku v obrazech, potvrzujících přesvědčení většinové společnosti o tom, že politika je nevábné řemeslo, jemuž se slušný člověk musí vyhnout. Tak Český rozhlas i na vlnách stanice, která takovému trendu má naopak čelit a být v této oblasti stanicí normotvornou, tedy nepodbízet většinovému vkusu a pokoušet se jej naopak modifikovat, tuto neblahou praxi jen podtrhuje. Argumentace sociologickými sondami v tomto případě nemůže mít takovou relevanci, jakou jí vedení Rozhlasu přisuzuje. Stanice takového typu musí být jednoduše inovativní, a to i za cenu určitého „tržního“ rizika. V tom tkví podstata veřejné služby, již má Český rozhlas poskytovat, nabízet, co zatím neznáme, a je obecně prospěšné, a co trh není s to vlastními silami vygenerovat. Skutečnost, že se redaktoři v provozních pokynech pro PLUS (jež vedení rozhlasu, přesvědčeno o své světovosti nazvalo „guidelines“), dočtou, že souvisle mluvené slovo nesmí ve vysílání překročit stopáž 4 minut, spíš svědčí o tom, že se vedení Rozhlasu i v tomto případě pokouší hrát si za peníze koncesionářů na soukromého rozhlasového provozovatele.
- V souvislosti s rušením zmíněných tří stanic zanikla i pracovní místa. Někteří z pracovníků byli převedeni do nově vznikajících „center“, zbývající z nich byli nátlakem donuceni, aby podepsali dohodu o rozvázání pracovního poměru. To je ta „dobrovolnost“, jíž se vedení Českého rozhlasu zaklíná. Dobrovolně odešel šéfredaktor stanice Česka. I to ale byla dobrovolnost podobná „dobrovolnému“ odchodu jiného vynikajícího rozhlasového tvůrce, Hany Hikelové. Lží má být tvrzení, že někteří z nich neměli dostatečné kvality. Byli jsme pilnými posluchači zmíněných stanic a byli jsme vždy mile překvapováni, že při současném stavu české žurnalistiky na těchto stanicích jsme svědky úrovně přinejmenším evropské. A tak máme za to, že důvodem pro odchod jediného redaktora, který se spolehlivě orientoval v politické a společenské problematice Jižní a Střední Ameriky a který tak představoval unikum nejen v Českém rozhlase, ale v české žurnalistice vůbec, byla jeho nadprůměrná kompetence. O to drzeji zní prohlášení generálního ředitele, že hodlá vytvořit post zpravodaje Českého rozhlasu z Jižní Ameriky. Tím to neskončilo. Na sklonku roku 2013 se odehrávala další vlna propouštění z Českého rozhlasu. Šlo o redaktory centra výroby. Tentokrát si vedení Českého rozhlasu nehrálo ani na dobrovolnost odchodů, ani na nekompetenci odcházejících. Důvodem byl věk, tedy důvod diskriminační. Dokladem toho je rozhovor ředitele centra výroby Jiřího Mejstříka pro rozhlasový časopis Vlnění, jejž poskytl přesně v době, kdy svým podřízeným sděloval onu radostnou novinu, že se ve vedení rozhlasu rozhodli zrušit jejich místa, protože jsou už moc staří. Zde výňatek z rozhovoru: „Otázka: Zmínil jste omlazení, co máte na mysli? Jak byste vysvětlil ten pojem “omladit rozhlas“? Odpověď: To je velmi prosté. Příklad: jestliže věkový průměr je například sedmdesát, a já si myslím, že optimálně by měl být třeba padesát, je třeba se postupně dostat na tento věkový průměr. Je zde spousta lidí, i vynikajících tvůrců, kteří jsou už hluboko v důchodovém věku, a zatím to nevypadá, že by odcházeli. Ale také ještě ani nemají vychované své nástupce. Čili mně jde o to, aby se obnovil proces, kdy se postupně zapracovávají mladí lidé, absolventi škol, do té specifické práce, kterou rozhlas představuje.“ Z podtextu lze jednoznačně vyčíst, že není důležité, zda člověk svoji práci dovede, zda odvádí kvalitní pořady, ale jeho věk. Když pomineme nezákonnost takového zdůvodnění, je to přinejmenším projev cynismu a nemravnosti. Nehledě k tomu, že to byla právě Šestka (a to už za jejího prvního šéfredaktora Pavla Pecháčka), která se ujala a dala příležitost celé řadě elévů, z nichž nakonec vychovala pro Český rozhlas vysoce kvalitní a mimořádně zdatné redaktory.
- Nepochybujeme o tom, že bezprostřední náklady na změnu loga, jak ukládají pravidla financování Českého rozhlasu, byly vynaloženy z příjmů na reklamu. Nám ale jde o náklady, které tato zcela zbytečná změna vyvolává (dalšími nakupovanými službami a produkty). Ty jsou již hrazeny z peněz koncesionářů. Svým rozsahem a rádoby vynuceností představují reálnou možnost finančních úniků. Navíc i peníze z reklamy jsou součástí hospodaření veřejnoprávní instituce. Mohly by nakonec snížit výšku koncesionářských poplatků.
- Vedení Českého rozhlasu tvrdí, že restrukturalizace instituce je reakcí na soudobý vývoj společenský a kulturní a že Rozhlas musí obstát v současném složitém mediálním prostředí. Rádi bychom připomněli, že na složité mediální prostředí se může odvolávat soukromý provozovatel rozhlasového vysílání. Český rozhlas má zákonem zaručenu existenci a její finanční krytí i v sebesložitějším mediálním prostředí. Jeho úkolem je plnit zadání media veřejné služby. Tomuto zadání je podle našeho soudu stále více a více dlužen. Ve skutečnosti restrukturalizace, kterou Rozhlas pod vedením Petera Duhana uskutečňuje, nevede k úspoře provozních nákladů, jak tvrdí vedení Českého rozhlasu. Rozsah vysílání se nijak nerozšířil. Jsou neustále kráceny výdaje na program, ať už formou výrazného omezování spolupráce s externími tvůrci, systematického nasazování repríz či rozšiřování pracovních úvazků redaktorů, aniž jim je na výplatě přidáno, svědčí o tom, že provozní náklady se nejen nesnižují, ale nekontrolovatelně bobtnají. Nadto restrukturalizace, jak už jsme zdůraznili v našem dopise, není nic jiného než skrytý návrat k systému, který se uplatnil v rozhlase v době normalizace a který umožňoval efektivní způsob vnitřní cenzury. Formální existence jednotlivých stanic bez jakékoli rozhodovací kompetence (ať už jde o náplň programovou, tak o finanční řízení) to jen podtrhuje.
- Připomínáme, že zavedení samostatných stanic s vlastním rozpočtem zaručujícím jim ekonomickou nezávislost i na vedení ČRo, a disponujících samostatností v programové tvorbě, bylo na počátku 90. let minulého století dílem generálního ředitele Vlastimila Ježka. Touto cestou vytvořil uvnitř Českého rozhlasu vhodné prostředí pro redakční a tvůrčí nezávislost, nezbytné to podmínky pro kvalitní fungování media veřejné služby.
- Podle generálního ředitele Petera Duhana měl Český rozhlas zrušením tří zmíněných stanic a nahrazením jich stanicí Plus ročně ušetřit zhruba 20 miliónů korun. Předpokládali jsme, že tuto částku Český rozhlas využije na zlepšení zpravodajství a uměleckou tvorbu tak, jak bylo Radou schváleno v předložené koncepci. Nebo že se použije na rozjezd čtyřhodinového ranního vysílání stanice Plus aniž by musel kdekoli své výdaje krátit. Tím by se dostal na úroveň výdajové hladiny v době, kdy existovaly zmíněné tři stanice a v sumě představovaly vysílání 13 až 14 hodin původního mluveného slova denně. O to větší je naše překvapení, že Český rozhlas nic neušetřil (rozpočty na roky 2013 a 2014 to dokazují) a že musel přistoupit k již zmíněnému plošnému rušení pracovních míst v centru výroby, aby získal prostředky ke zřízení obdobných pracovních míst v centru zpravodajství a pokryl tak ranní vysílání stanice Plus. Protože ani to nestačilo, osekal stávající program, zkrátil délku jednotlivých pořadů, samozřejmě na úkor jejich kvality. Systematicky nasazuje reprízy. Rozšířil pracovní náplně kmenových redaktorů, aniž jim přidal na výplatě. V očekávání, že dosavadní pracovní výkon navýší třeba i na dvanáct hodin denně. Je nabíledni, že takto vynucený nárůst intenzity práce se dál podepíše na kvalitě odváděných a odvysílaných pořadů.
- Vzdor tomuto stavu vedení Českého rozhlasu nic nebránilo, aby na sklonku roku 2013 nakoupilo nesmyslné množství kancelářského nábytku za 14 miliónů korun, ačkoli před několika málo lety v důsledku rekonstrukce budovy Českého rozhlasu došlo ke kompletní obměně nábytku. Tak se nyní nuceně z kanceláří stěhuje dosud kvalitní nábytek a likviduje se, jen aby bylo kam nastěhovat onu masu toho nově nakoupeného. Další milióny, obáváme se, že jde o desítky miliónů, se utratily na sklonku roku 2013 za flotilu nikomu nepotřebných osobních aut. To vše s odůvodněním, že v roce 2013 ČRo dosáhl značného přebytku a že by z něho musel platit daň z příjmu.
- Uvádíme zde tuto skutečnost, abychom demonstrovali neschopnost vedení Českého rozhlasu optimálně řídit finanční toky (ostatně již třetí ekonomický ředitel za dva roky svědčí o značné personální nekompetenci ředitele Petera Duhana s důsledky pro ekonomiku Rozhlasu). Vede k ořezávání výdajů spojených bezprostředně s programovou tvorbou a současně k plýtvání. I když si nemyslíme, že jde jen o „nevinné“ plýtvání. Tyto zdánlivě „žádoucí“ nákupy vytvářejí opět ohromný prostor pro korupci. Obáváme se, že tu již nejde jen o nezpůsobilost vedení Českého rozhlasu finančně tuto organizaci řídit, ale i o selhání Rady Českého rozhlasu. Zcela tu přehlíží uvedené a velice varovné signály.
Obáváme se, že vnitřní situace Rozhlasu je natolik kritická, že vyžaduje rázný zásah. Zejména pak v oblasti finančního řízení cestou podrobného auditu. Jsme přesvědčeni, že tu neselhává jen vedení Českého rozhlasu, ale že vy sami svou odevzdaností jste zcela rezignovali na obhajobu zájmů koncesionářů a jejich peněz. Doufáme, že přestanete pasivně přihlížet tomu, jak je pod vedením Petera Duhana doslova rozvraceno dílo, které po sobě zanechali ředitelé Vlastimil Ježek a Václav Kasík. Vyzýváme vás, abyste začali jednat přímo a nekopírovali pouze stanoviska vedení ČRo. Pomohlo by tomu např. uspořádání veřejné debaty za přítomnosti vedení ČRo a veřejnosti. Takový postup ostatně vychází i ze statutu Rady ČRo.
S pozdravem
Výbor spolku Slovo o slově:
Jan Payne jan.payne@volny.cz
Zdeněk Řeřicha kytka1907@post.cz
Josef Zemek zemkuv@seznam.cz
Milan Haluška Milan5652@seznam.cz
V Praze dne 6. února, 2014