Čepický a Petroušková rozjíždějí agenturu I’m PR

Na trh českých agentur zaměřujících se na public relations vstupuje nová značka I’m PR. Spoluvytvářejí ji Miroslav Čepický a Aneta Petroušková. Dvoučlenný tým zatím nemá ambici se rozrůstat a staví na menším počtu klientů, s nimiž chce fungovat v dlouhodobých vztazích. Své plány přibližuje v rozhovoru s Médiářem.

Jak jste se dali dohromady?

Čepický: My jsme o sobě věděli. Dlouho. Ale když naše společná kamarádka zjistila, že se chystám fungovat sám, upozornila mě, že Aneta taky. Tak jsme se potkali a zjistili, že se dobře doplňujeme díky tomu, že jsme tak různí a z různých oborů.

Proč jste jako název zvolili I’m PR?

Čepický: Vystihuje, jak chceme tu práci dělat. Chceme ji dělat za sebe, osobně, nemáme žádné juniory ani další lidi, děláme ji opravdu jenom my dva. Proto i ten název. Navíc jsme chtěli, aby to bylo krátké.

Nedávno jste sdílel na svém facebookovém profilu text o tom, že korporace zabíjí osobnost. Měl jste takový pocit třeba ve Vodafonu?

Čepický: Nemusí to platit pro všechny korporace. Šlo o text Pavla Vosoby z poradenské společnosti M. C. Triton, který, myslím, má velké zkušenosti a umí řadu věcí správně pojmenovat. Určitě je pravda, že některé velké firmy dokážou osekat osobnost až do té míry, že se z ní stane zaměnitelný a snadno nahraditelný lidský zdroj. Už tam není taková svoboda dělat si svou práci po svém. 

Aneto, co vedlo vás k přechodu z tisku do PR?

Petroušková: Redaktorku v lifestylovém tisku jsem dělala deset let, mezitím jsem byla chvíli v PR agentuře a zhruba před dvěma lety jsem se začala cítit vyhořelá. Měla jsem pocit, že co dělám, už mě nebaví ani nenaplňuje a že potřebuji nějaký nový impuls, který mě znovu nakopne. Také jsem měla malé dítě, tak jsem si dala půl roku pauzu. Pak mi kamarádka domluvila jednoho menšího klienta, poté druhého, a tak jsem začala s PR. Z médií jsem měla bohaté zkušenosti, takže jsem začala dělat na sebe a teď už se zhruba rok a čtvrt věnuji PR na volné noze.

Zmínili jste se, jak chcete PR dělat. Máte ale nějaká pravidla i pro to, pro koho je chcete dělat?

Čepický: Ideální je pro nás vytvářet s klienty dlouhodobé vztahy. Chceme, aby šlo o oboustranný vklad. Aby klient chápal, že dobré PR vyžaduje dobrou spolupráci, aby nám dával informace včas, aby s námi spolupracoval a hledali jsme příběhy společně. Když se taková spolupráce vytvoří, představuje velkou šanci, že výsledek bude pro novináře zajímavý a že bude přínosný pro všechny. Není jednoduché takové klienty najít, ale některé už máme, s dalšími jsme v jednání a věříme, že je získáme. Určitě nechceme dělat PR tak, že budeme tlačit jenom informace a fungovat v krátkodobých vztazích. Věříme, že na trhu jsou firmy, které mají své silné příběhy, a přitom se o nich ještě třeba neví. I novináři za ně mohou být rádi, když je dostanou dobře zpracované.

Petroušková: Zároveň bychom rádi dělali pro klienty a značky, které nás baví, zajímají nás a vidíme u nich komunikační potenciál.

Čepický: Díky osmi letům v jedné firmě znám výborně jeden šuplíček. Teď se rozkoukávám a najednou zjišťuji, že existují další šuplíky, že je tu spousta firem, od kterých se toho lze hodně naučit a které dělají práci, o níž víte, že se s ní můžete ztotožnit. Ideální klienti jsou takoví, kteří nás inspirují.

Dejte příklad.

Čepický: Můžeme zmínit ty, které jsme získali ještě předtím, než jsme vlastně začali. Každý máme pár klientů. Získali jsme je na doporučení, neúčastníme se žádných tendrů. Mezi těmito klienty můžeme zmínit třeba digitální agenturu Bubble Lukáše Kořínka nebo eventovou agenturu M-ocean. To jsou klienti, které mám já. Aneta má zase své.

Petroušková: Brněnský institut reprodukční medicíny Unica, centrum laserové chirurgie Oftum a výrobce a dodavatele kancelářských potřeb Esselte.

Druhým klientům rozumím, ale na co agentura potřebuje agenturu?

Čepický: Ptáte-li se na digitální Bubble a eventový M-ocean, jsou to agentury, které velmi dobře ovládají svůj obor, tedy digitální marketing a eventy pro své klienty. Ale myslím, že jim může jednak trochu pomoci pohled zvenku, což je vždycky cenné, a potom i PR práce pro ně samotné, na kterou nemají tolik kapacit a ještě se jí tolik nevěnovali.

Petroušková: V jejich oboru je také velká konkurence a i oni potřebují, aby byli vidět.

Směřuju spíš k tomu, jestli pracujete jako subdodavatel jejich PR služeb, pokud mají klienta, který po nich i tyto služby vyžaduje, nebo zda děláte PR jim.

Petroušková: Primárně děláme pro Bubble a M-ocean coby agentury, tedy jejich PR, ale konkrétně Lukáš Kořínek z Bubble mě třeba doporučil Unice. Takže tohoto klienta jsem získala přes ně.

Čepický: Ona je to vlastně synergie. Děláme PR pro agentuy, ale tím, že komunikujeme jejich práci, informujeme současně vždy také o práci pro nějakého jejich klienta. Takže tvoříme synergicky PR pro agenturu a zároveň pro klienta.

Jaké je finanční zázemí vaší agentury? Počítáte jen s vlastním kapitálem? A jak máte rozděleny případné majetkové podíly?

Čepický: To je úplně jednoduché. Nemáme vůbec nic. Výhodou téhle práce je, že nám stačí počítač a telefon. Můžeme pracovat odkudkoli. Naším největším a nejdůležitějším vkladem jsou naše práce a zkušenosti.

Petroušková: Nepotřebujeme kancelář, stačí nám notebook. Každý pracujeme z domova, na pravidelné porady se scházíme po kavárnách, komunikujeme i přes Facebook.

Čepický: Navíc máme každý své klienty, do určité míry tedy fungujeme každý sám, ale výhoda spolupráce je v tom, že spolu můžeme různé věci konzultovat.

Petroušková: Vzájemně si vypomáháme, každý z nás pokrývá jiný obor. Já se třeba víc orientuji na lifestyle, Mirek na ekonomická a odborná média.

Čepický: A víme vzájemně o klientech toho druhého. Kdyby jeden z nás byl třeba v zahraničí, druhý ho může zastoupit. Je dobré mít někoho, s kým se můžete poradit. Když je člověk úplně sám, dostává se do izolace, která není zdravá. Takže vidíme spoustu výhod v tom být spolu.

Petroušková: Navzájem se koučujeme, Mirek ostatně koučink praktikuje.

Nebude to také jedna z vašich služeb? Na svém webu ho nabízíte.

Čepický: Nabízím, ale ne se záměrem se jím živit. Dělám ho pro radost. Baví mě to, absolvoval jsem koučovací výcvik s jedním z nejlepších koučů v Česku Radvanem Bahbouhem z QED Group, a už dřív jsem o tom uvažoval. Mám v tomto oboru pár klientů, ale beru ho jen jako doplněk mimo své hlavní zaměření. Je to další důvod, proč jsem se rozhodl pracovat samostatně: protože možnost dělat sám na sebe s sebou nese i tu výhodu, že mohu kombinovat různé aktivity.

Budete chtít držet agenturu trvale v tomto stavu?

Petroušková: Určitě neplánujeme vytvářet zaměstnanecké stupně typu account executive, account manažer, account director, abychom dělali velké šéfy a pod námi bylo x lidí, kteří na nás budou pracovat. Chceme si užít radost z té pravé PR práce, od vytvoření konceptu přes komunikaci s klientem až po napsání a umístění textů a komunikaci s novináři. To bychom rádi zachovali. Nevylučujeme, že se časem můžeme rozrůst o pár lidí, ale v tom případě by šlo o profesionály na naší úrovni, prověřené a se zkušenostmi, schopné vést samostatně klienta.

Čepický: Nechceme spolupracovat s lidmi, kteří do oboru teprve vstupují nebo mají relativně málo zkušeností. Optimální scénář vypadá tak, že budeme mít dostatek práce, ale nebude jí zase tolik, aby nás zavalila a my se jí už nemohli plně věnovat. Kvalita je pro nás nejdůležitější, kvantita je až druhá a není tak podstatná. Budeme-li mít pár klientů, s nimiž nás to bude bavit, tak jde o ideální stav. Nicméně, budou-li ti klienti opravdu zajímaví a budeme v nich cítit potenciál, jsou na trhu lidé, kteří mají zkušenosti a kteří by se k nám mohli přidat.

Budete si nějak nastavovat vztahy s profesními institucemi typu Asociace PR agentur?

Petroušková: Zatím to v plánu nemáme.

Čepický: Nepřemýšleli jsme o tom. Teď se snažíme být co nejefektivnější, tedy soustředit se především na práci. To je pro nás absolutní priorita. Nejen klienty získat, ale také jim doručit výsledky, aby viděli, že má smysl s námi spolupracovat. Potom možná začneme uvažovat o asociacích, ale teď to není prvořadá věc.

Zmínil jste, že budete hledat a nabízet příběhy klientů. Znamená to, že se z oblasti PR chcete soustředit zejména na psaní klientských textů pro média, nebo ta škála služeb bude širší? PR může zahrnovat také interní komunikaci, krizovou komunikaci a podobně...

Čepický: Záleží na klientovi, nebráníme se vůbec ničemu, ani těm nejjednodušším PR pracem. Ty nás naopak nejvíc baví, protože je u nich hned vidět výsledek, a to nám připadá smysluplné. Zároveň máme hodně zkušeností i s krizovou komunikací, takže jsme s ní určitě ochotni poradit, se sociálními médii také. Tři roky jsem vedl interní komunikaci ve Vodafonu, která je myslím na velmi dobré úrovni, takže i v tom mohu poradit. Primárně se chceme zaměřit na PR v celé šíři. Co budeme zvládat, co nás bude bavit, co bude dávat klientům smysl. Máme širokou škálu zkušeností, jsme schopni se doplňovat a dohromady poskytnout opravdu široký servis. Zároveň jsou ale naše kapacity omezené, proto hledáme klienty, se kterými budeme vyvářet dlouhodobé vztahy.

Za co a jak vám klient platí?

Čepický: Agenturu teprve vytváříme a zjistili jsme pro mě překvapivou věc, že klienti po nás většinou nechtějí timesheet [výkaz sloužící k přesnému zaznamenávání jednotlivých pracovních činností daného pracovníka - pozn. autora]. To je pro mě novinka, protože z Vodafonu jsem byl na tento způsob spolupráce s PR agenturami zvyklý. My jedeme na nějaké fíčko, a když se povede něco mimořádného, třeba umístění zajímavého rozhovoru, můžeme dostat success fee navíc. Timesheet téměř neděláme, klienti ho po nás ani nechtějí a my jsme za to rádi, byť se mu nebráníme.

Jaký je ve skutečnosti vlastně rozdíl mezi fee a timesheetem? V obou případech musíte vykázat nějakou dobu, jakou jste pro klienta pracovali...

Petroušková: V timesheetu vyplňujete, kolik hodin jste pro klienta odpracovali v daném měsíci. Pokud jste jich odpracovali víc, platí klient víc peněz.

Čepický: Zatímco my máme nějaký měsíční poplatek bez ohledu na počet hodin. Byť s nějakým odhadem času pracujeme také, protože zhruba víme, kolik času nám práce zabere. Snažíme se ale především dodat výsledky, a to je pro nás důležité.

Petroušková: Zaměřujeme se spíš na ně než na to, abychom kreativně vytvářeli timesheet. Prostě se chceme víc věnovat práci než papírování.

Čepický: On nás na to navedl jeden klient, konkrétně právě majitel oční laserové chirurgie Oftum, který řekl, že ho timesheet vlastně vůbec nezajímá, protože stejně můžeme sedět s nohama na stole a do dokumentu napsat cokoli. Že ho zajímá prostě určitý počet výstupů a to, jaký pocit z dlouhodobé spolupráce má. Začali jsme tedy u něj fungovat na počet mediálních výstupů. To je samozřejmě velmi ošemetné, ale když se to nastaví rozumně, je možné dodržet nějakou garanci za dlouhé období. Krátkodobě těžko, ale v delším období je možné doručit určitý počet článků, a to je ve finále to, co klienty zajímá. Bude-li s námi klient sedět na schůzce a my mu řekneme: „Opravdu jsme makali, snažili se jako blázni, ale bohužel nic nevyšlo“, tak s námi asi spokojen nebude. Je to ošemetné, je to náročné, ale když člověk odhadne správně zajímavost klientových informací pro média a odhadne počet výstupů rozumně, tak to jde. Zatím nám to funguje, ale na hodnocení je ještě brzy, protože jsme tu opravdu velmi krátce. Věřím ale, že je to dobrý způsob pro klienty i pro nás, protože nám pomáhá zaměřit se na to, co je opravdu předmětem naší práce, a ne si jen s klientem povídat nebo mu ukazovat hezké prezentace.

Téměř doslova jste citoval Filipa Doubka z Médey, která se také pustila do PR a také staví svou činnost na tom, že klientovi předem garantuje určitý počet výstupů. Dokonce se shodným zdůvodněním: „Přece nemůžeme klientovi říct, že sice nic nevyšlo, ale že jsme se snažili.“ Doubek tím ale vzbudil také dost kritiky, protože PR agentura může jen těžko počet mediálních výstupů předem garantovat.

Čepický: Garantovat úplně stoprocentně to opravdu nejde. Víme, že PR je disciplína, kde není jisté téměř nic. Odhadujeme, jaký je z našeho pohledu reálný počet výstupů zhruba za čtvrt a za půl roku, protože měsíc je na to opravdu příliš krátká doba, a podle toho navrhujeme částku, kterou za ně dostaneme. Pokud je počet výstupů menší, tak je i částka menší.

Máte nějaké externí spolupracovníky, nebo opravdu všechno děláte sami?

Petroušková: Opravdu všechno děláme sami.

Čepický: Jenom nám jeden kamarád pomáhá s webem. Je to výborné, protože se vlastně učím. Když člověk odejde z velké firmy, jde z prostředí, kde má na všechno specialisty. A tady je najednou na všechno sám, respektive tady jsme dva. Ale je to skvělé, protože se cítím najednou jako hozený do džungle.

Petroušková: Z každého výstupu máte radost a děláte na sebe, nemáte se za koho schovat. Buď to zvládnete, nebo nezvládnete, celé PR klienta stojí a padá s vámi. Je to dobrodružství, hodně nás to baví, zároveň to zavazuje a je to fajn.

Čepický: Je to velké riziko, člověk pociťuje velký tlak, ale zároveň je to i moc příjemné, protože opravdu všechno závisí na vás a každý měsíc je jiný. Proti relativní stabilitě, kterou člověk má, když pracuje v přední velké firmě, to je sice vratší, ale zároveň ho to hodně nakopne.

Máte právní subjektivitu, nebo je jméno agentury jen značka, pod kterou pracujete?

Čepický: Je to značka. Každý máme svůj živnostenský list a své klienty a značka nás spojuje.

O založení firmy s právní subjektivitou neuvažujete?

Petroušková: Zatím ne. Uvidíme, jak to půjde.

Čepický: Jsme optimisté. Když se to bude vyvíjet dobře, tak třeba ano, ale říkali jsme si, že teď je klíčová opravdu práce, nastavení vztahů s klienty a výsledky. Klientům je jedno, jak to máme mezi sebou uspořádáno, a pro nás je tento vztah nejméně zavazující a nese v sobě nejmenší riziko. Půjde-li to dobře a uvidíme-li v založení například eseróčka nějakou výhodu, tak do něj půjdeme. Teď je to tak, že mezi sebou barterujeme svoje know-how, pomáháme si navzájem, já přemýšlím, jak dostat Anetiny klienty do ekonomických médií, ona mně zase pomáhá s lifestylovými tituly a je to oboustranné. Ale fakturujeme klientům každý sám za sebe.

Petroušková: Popřípadě, pokud má nějaký klient zájem jak o ekonomická, tak lifestylová média, můžeme na něm pracovat společně.

Čepický: Teď zrovna jednáme s jedním větším klientem, a pokud to dopadne, určitě by mu dávalo smysl pokrýt jak lifestylovou, tak ekonomickou a odbornou škálu. Pro něj bychom pracovali určitě oba.

Je to tendr?

Čepický: Není. Máme zatím štěstí, že nás oslovují různí lidé, ptají se, za jakých podmínek bychom mohli spolupracovat a jestli jim můžeme nabídnout něco, co teď nemají.

Máte každý nějakou oficiální funkci?

Čepický: Osobně jsem si funkcí užil až až a myslím, že pro klienty nejsou vůbec podstatné. Důležité je, jakou práci odvedeme.

Co máte na vizitkách?

Čepický: Nemáme vizitky.

Sdílejte