Už příští pondělí proběhne soutěžní přehlídka mobilních aplikací AppParade. Vyhrajte Apple Watch.

„Čermák kupuje zpět Médiář!“

I takhle může vypadat zrod novinářské kachny. Mediálního jevu bez reálných základů, který umí vystrašit, finančně poškodit i „zabít“.

Poplašná zpráva o smrti amerického prezidenta Baracka Obamy, která byla vyvolána 4. července falešnými „posty“ na Twitteru stanice Fox News, připomněla, že prázdninová okurková sezóna je tady a s ní i zvýšené riziko výskytu novinářských kachen na české i světové obloze.

Kachna vznikne buď nechtěně špatným ověřením informací, nebo podobně jako tento článek. Účelově vymyslíme něco překvapivého či šokujícího a vypustíme to do éteru. O rychlou distribuci se pak s pomocí internetu postarají někteří senzacechtiví novináři či samotní čtenáři.

Zatímco však v tomto textu dojde k vyzrazení hned v podtitulku a zmate tak málokoho, některé kachny jsou v utajení i desítky let a umí vyvolat nejen naprostou mystifikaci, ale i ekonomicky někoho poškodit nebo vás třeba „pohřbít“ zaživa.

Kachna na historický způsob

Na úvod je třeba napsat, že novinářská kachna není výdobytek moderní civilizace či internetu, kdy k rozšíření nějaké právy do celého světa stačí skutečně vteřiny. Slavné případy fiktivních zpráv se objevují už více než sto let.

Například už v roce 1835 vyšel v novinách The New York Sun fiktivní šestidílný článek o nových objevech na Měsíci, kde byl podle autora zjištěn život prapodivných stvoření. O tom, že jde o smyšlený text, se čtenáři dozvěděli až po několika týdnech. Navýšenou čtenost deníku to však neohrozilo.

Velmi slavnou kachnou se stala ještě o dva roky starší fotografie příšery z jezera Loch Ness, která se dodnes používá jako doprovodný obrazový prvek řady článků o této záhadě. Jde také o možná jednu z nejdéle trvajících. K vykonstruování obrázku se jeden ze spoluautorů přiznal až po dlouhých šedesáti letech.

Senzační kachna

Mnoha novinářským kachnám jde jen o vyvolání senzace. Příkladem může být případ časopisu National Geographic, který od roku 2002 rozrušoval celý svět fotografií v Indii nalezené kostry obrovitánského člověka. Časopis se za fotomontáž, která kolovala médii několik let, později omluvil.

Neméně senzační byla tisková zpráva o akvizici Římskokatolické církve americkým Microsoftem, která v roce 1994 obletěla díky agentuře Associated Press celý svět. Zpráva, která například informovala o povýšení papeže Jana Pavla II. do role vice-prezidenta, vzbuzovala už na první pohled podezření. Přesto jí musela firma kvůli velkému počtu dotazů nakonec oficiálně dementovat.

Kachna s finanční nádivkou

Některé novinářské kachny mohou kromě vyvolání senzace také ekonomicky ublížit. Například v roce 2004 odvysílala BBC reportáž o 20. výročí chemického neštěstí firmy Dow Chemical v indickém Bhopálu. Až zpětně vyšlo najevo, že pozvaný zástupce firmy, který v reportáži přiznal její plnou vinu a slíbil vyplatit 12miliardové odškodné, se za zaměstnance jen vydával. Společnosti po odvysílání rychle spadly akcie.

Kachna s černou omáčkou

Velmi častým terčem falešných poplachů se stávají také životy známých osobností. Před nedávno „zesnulým“ Barackem Obamou se podobného osudu dočkal také například severokorejský předák Kim Čong Il. Toho média „usmrtila“ v roce 2008 poté, co se nezúčastnil oslav výročí založení KLDR. Mediální spekulace však byly následně vyvráceny.

Mezi nejčastěji „předčasně zemřelé“ však patří a patřily hlavně celebrity, ať už jde o zpěváka Paul McCartneyho, který v šedesátých letech „zemřel“ při automobilové nehodě, rappera Eminema nebo herce Adama Sandlera či Charlieho Sheena.

O některých skutečně zesnulých se naopak občas šíří konspirační teorie o jejich utajených životech mimo objektivy fotografů a zraky fanoušků.

Kachna po česku

Řada novinářských kachen se upeče také v Česku, ať už jde o napadení e-mailových účtů Seznamu hackery nebo informaci, která v roce 2007 vyděsila některé milovníky kaprů: server iDnes.cz totiž přinesl informaci o tom, že si vánočního kapra budou muset doma sami zabít, protože podle vyhlášky to za ně neodborný prodejce udělat nemůže. To se však nakonec nepotvrdilo.

Na závěr pak určitě stojí za zmínku i velmi kuriózní reportáž ruské zpravodajské televize Vjesti, která na konci roku 2007 obyvatele Ruska informovala, že „radar americké protiraketové obrany už v Česku stojí“. Spletla si jej však se zařízením armád NATO na jižní Moravě.

Tuhle kachnu považuji za obzvlášť vydařenou. Může mi však někdo zaručit, že sama informace o reportáži není novinářskou kachnou?