Jako každý rok: newsletter, o který si tolik píšete, budeme v červenci a v srpnu posílat jen v pondělí.

Český rozhlas vysílá napříč všemi stanicemi minutové hry

Během října uvádí Český rozhlas na celkem patnácti svých stanicích - třech celoplošných, jedenácti regionálních a Radiu Wave - každý den jednu premiérovou rozhlasovou hru ve stopáži minutu až dvě. V rámci projektu, jehož autorkou je dramaturgyně Kateřina Rathouská, rozhlas natočil miniatur už přes sto. Od listopadu se přesunou na Český rozhlas 3 – Vltava.

„Minutové hry jsou prostorem pro vyzkoušení všeho možného, co rozhlas nabízí. Do jedné až dvou minut se dá vtěsnat příběh ze života, komediální či hororová situace nebo zvukový experiment,“ podotkla Rathouská. Hry namluvili známí herci včetně Jiřiny Jiráskové, Oldřicha Kaisera, Hany Maciuchové, Ondřeje Vetchého, Davida Novotného nebo Jany Strykové.

Rozhlasové miniatury pro rozhlas napsali třeba komentátor a analytik Hospodářských novin Jindřich Šídlo či filmový scenárista a režisér Robert Sedláček, dál pak tvořili dramatik a režisér David Drábek, dramatička Daniela Fischerová či spisovatel Miloš Urban.

UKÁZKA MINUTOVÉ HRY

Jindřich Šídlo: Motivační pohovor

Zatímco dcera (11) odpovídá po celou dobu vcelku nevzrušeně, ale ještě ne pubertálně otráveně, na otci (40) je vidět/slyšet vzrůstající neklid.

Otec: Co děláš, Majdo?
Dcera: Učím se, tati. Na přijímačky.
Otec: A jak ti to jde? Hlavně ta matika, viď…
Dcera: Snad to pude.
Otec: Hele, Majdo, já vim, že jsi asi nervózní, protože je strašně důležitý, jestli se na ten gympl teď dostaneš, nebo ne, ale víš co – nebuď. Nikdo se nebude zlobit, když tě nevezmou.
Dcera: Já vim, tati.
Otec: Ono by tě to teda asi hrozně mrzelo, kdyby to nevyšlo, ale to se prostě nedá nic dělat.
Dcera: Já vim.
Otec: Ona to taky není žádná legrace, že jo, protože když se nedostaneš, zůstaneš ve škole s hloupějšíma dětma, který tě budou zdržovat.
Dcera: Hm.
Otec: Nechápu, proč se tváříš, jako kdyby ti to bylo jedno. Je to prostě důležitý.
Dcera: Já vim.
Otec: No zjevně nevíš. Protože to by ses netvářila takhle otráveně, úplně bez zájmu a něco bys pro to dělala, třeba se učila.
Dcera: Já se učim, tati.
Otec: Hlavně se nenech znervóznit, to bys mohla dělat chyby. Víš, že máš jen jeden pokus.
Dcera: Já vim, tati.
Otec: Tak jo. Hlavně nebuď nervózní.