Chcete mít na internetu vliv? Sdílejte to, co ostatní, a občas přitvrďte

Výzkumník se ponořil hluboko do radikálních online skupin a přináší cenné poznání.

Memy generace Z

Memy generace Z

Všichni chtějí dělat mediální seriály, nikdo je ale nikdy nedodělá. Tuhle pravdu jsem slyšel v redakci Médiáře tolikrát, že na série článků ani nepomýšlím. O to větší obdiv ale chovám k Otevřeným hlavám Ondřeje Trhoně, sérii rozhovorů se světovými intelektuály a umělci, které pro Radio Wave natáčí už pátým rokem. V každé sezóně vyzpovídá někoho – aspoň oborově – slavného, někoho nádherně podivného a zpravidla taky někoho, kdo je tisíc let napřed. Témata rozhovorů nemusí být právě srozumitelná, to ale vůbec nevadí: člověk aspoň nakoukne, co všechno lidé dělají.

V nejnovější epizodě Trhoň hovoří s Joshuou Citarellou, memovým výzkumníkem, který se zabývá radikálními internetovými skupinami. Citarella ve svých knihách archivuje tamní dění a pořizuje rozhovory s mladými rozhněvanými tvůrci, o mladistvé online radikalitě taky píše komentáře, vydává podcasty a vede i původní portál Do Not Research. Na něm nedávno zaznamenal svůj několikaměsíční experiment, kdy chtěl skrze vlastní memy změnit nihilistické naladění mladých a navést je k trochu konstruktivnějším pozicím. To se mu podle svých slov relativně podařilo, i když to vyžadovalo skoro rok tvrdé insiderské práce.

Tady je několik poznámek, které mě napadly díky rozhovoru na Wavu a pročítání původních prací Citarelly.

Na velkých platformách radikály nenajdeme. Zatímco ještě před americkými volbami v roce 2016 kvetly radikální memy na mainstreamových platformách, jako jsou Reddit či Twitter, dnes se komunity sdružují ve stinných, polosoukromých prostorech. Velké platformy začaly radikály mazat, ti se proto přesunuli do skupinových konverzací a na zaheslované discordové servery. Citarella mluví o kaskádě: když jedna sociální síť zpřísní svá pravidla, hned se otevírá prostor pro další. Komunity přitom nemizí, pouze nejsou vidět. To nejspíš platí i pro Česko. Ironicko-fašistická Memekolora po svém facebookovém vrcholu a následném zablokování zmizela mně neznámo kam. Nepochybuju však, že členové zůstávají aktivní, pouze nejsou tak dobře dohledatelní. Člověk musí někoho znát, aby se k nim mohl přiblížit, což ale platilo pro radikální skupiny vždy. Průhlednost velkých sítí, která pár let panovala, můžeme brát spíš za anomálii.

Internet je skutečně nejprchavější médium. To o internetu říká Luboš Svoboda, který pracuje pro tuzemský Webarchiv, a memový výzkumník ze Spojených států na dálku přikyvuje. Většina memů a komentářů už nebude nikdy dohledatelná, zůstávají pouze otištěné v jeho knize, popisuje v rozhovoru. Paradoxní je, že pro záznam memového výzkumu zvolil právě nejarchaičtější médium papírové knihy. Dává to ale smysl: otiskuje v ní příspěvky, které by mu mainstreamové sítě včetně Patreonu, který jej živí, smazaly. Citarella jmenuje třeba návod na výrobu bomby, který koloval mezi čtrnáctiletými. Nechtěl ho pouze popisovat, ale publikovat i snímek obrazovky. Chvályhodná práce, jako ostatně každá archivářská práce.

Trpělivost vítězí na originalitou. Výzkum radikálních memerů připomíná něco, co můžeme sledovat i na českém Twitteru a v posledku asi ve všech lidských uskupeních. Kdo chce získat důvěru některé skupiny a později i vliv na její směřování, neměl by příliš vyčuhovat, ale spíš pomalu opakovat zažité. Výjimečnost působí podezřele. „Efektivní komunikace spočívá v pomalém osvojování si nových myšlenek v průběhu času. Politický vliv nelze získat okamžitě,“ píše výzkumník, podle něhož bývají okrajové myšlenky odmítány, když se dostanou mezi širší publikum. Pokud ale už člověk prokáže obeznámenost s místním kódem, získá důvěru a může pomalu začít šířit i heretické myšlenky nebo různě přitvrzovat. Citarella v jednom ze svých článků popisuje, jak účinné může být přimíchávání radikálních zpráv mezi běžnou agendu třeba i na Instagramu (o tom mluvila v rozhovoru pro Médiář i antropoložka Marie Heřmanová). „Klíčem ke všemu je trpělivost a opakování. Vydržte v přispívání,“ shrnuje Citarella svou zkušenost.

Kdo chce pozornost, ať zapomene na své zásady. Jak už padlo, vše závisí na získání důvěry. Tahle fáze je zapeklitá, protože vyžaduje přizvukování a sdílení myšlenek, které člověk nutně nechová. Vyjadřovat je ale musí, aby dal najevo svou obeznámenost s místní gramatikou. „Jestli máte etický problém se sdílením X, Y nebo Z, v tomto oboru neuspějete,“ popisuje Citarella zásadu, která nejspíš platí pro veškerou politiku. To z politického či memetického počínání nedělá nic špatného, pouze to upomíná na jeho performativní rovinu. Na ní je přitom krásné, že nakonec může vést ke změnám, jakkoliv malým, jako bylo v případě Citarelly navedení k méně temným knihám.

Člověk pouze musí neustále myslet na delikátní vztah mezi opakováním a nabízením nového. To skvěle shrnuje politická teoretička Aletta Norval. Ve své Averzivní demokracii píše: „Pokud budeme postrádat to, co je nové, zůstaneme navždy v pasti tradice; pokud nám naopak zcela chybí tradice, nové bude nesrozumitelné. To poukazuje na potřebu pojetí změny, která se vyhýbá oběma těmto extrémům.“ Tak na to mysleme a buďme trpěliví. Bez toho ani mediální seriály nevznikají. 

Vybírám z internetu

Úvodní obrázek vytvořila umělá inteligence DALL-E, respektive online přístupné demo. To jsem líně požádal, aby zachytilo radikalitu memů generace Z. Co všechno digitální kreslíř umí, obsáhle popsal na Seznam Zprávách Pavel Kasík. Do článku vložil i řadu ukázek. Kdo by ale raději něco zvrhlejšího, něco, pro co definitivně zlomí hůl nad lidstvem, už vznikají příslušné twitterové účty

*

Reportérka Gaby Khazalová a architekt Jakub Nakládal byli součástí mezinárodního týmu, který teď dostal Evropskou novinářskou cenu. Texty ze série Města v pronájmu v Česku vycházely v Deníku Referendum, který je teď hezky uspořádal na jednu stránku. Muselo to dát strašné práce, skvělé!   

*

Válka na Ukrajině stále přináší debaty o postojích Německa. Pro českou perspektivu ji dobře v rozhovoru pro Demokratický střed překládá výzkumník Jakub Eberle. Kritikou Německa naopak nešetří politolog Jan-Werner Müller, který se v London Review of Books zaměřuje na byznysové motivace Němců a jejich vztahu k Rusku.  

*

Forbes podruhé vydal skutečně užitečný žebříček: nejlepší chleba v Praze. A chleba je zásadní i pro nápoj letošního léta, kterým je podle blogu Jídlo a radost chlebový kvas.

Prospero

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperity