Čím víc emoji máme, tím víc jich potřebujeme

Podobně jako dokážeme identifikovat známého člověka pomocí jeho gest nebo intonace jeho hlasu, na internetu se osobnost projevuje i tím, jak nakládá s emoji. Před svým zmizením ze sociálních sítí používal komentátor David Klimeš s oblibou emoji opičky zakrývající si oči 🙈 vždy, kdykoli poukazoval na nějakou absurditu české veřejné debaty. Publicista Petr Fischer v podobných chvílích sahá po mrkvi 🥕, odborník na Spojené státy Matěj Schneider se zhlédl v obyčejném smajlíku, ironicky však postaveném na hlavu🙃.

Někdo emoji nepoužívá vůbec, jiný je věrný tradičním emotikonům, s jejichž vyťukáváním do klávesnice musí stále více bojovat, když je některé platformy automaticky převádějí do ilustrované verze. Ostatní rádi sáhnou právě pro emoji, které tak nějak vyjadřují, jak se cítí. Co se postupně zrodilo na začátku 80. let v bulletin board systému a v Japonsku posléze dostalo svou současnější podobu, dnes tvoří důležitou součást milionů a miliard zpráv, které si na internetu denně vyměníme.

Na první pohled jsou emoji banální sbírkou obrázků, jde nicméně o poměrně komplexní systém, ke kterému se váže nemálo problémů a oblastí hodných výzkumu. Než můžeme jakékoli nové emoji, kterých je nyní okolo dvou tisíc, posílat do všech konverzací, musí být zahrnuto do normy Unicode, která upravuje znakové digitální sady. Spravuje jí konsorcium, do něhož patří hardwarové i softwarové firmy. Každé emoji je tak výsledkem dlouhého vyjednávání nejen o tom, co do sady zařadit, ale i jak danou věc ztvárnit (má být knedlíček spíš gyozo, wonton nebo snad z naší středoevropské perspektivy játrový, houskový nebo bramborový?).

O všudypřítomnosti emoji svědčí i jejich stále častější výskyt na oficiální účtech politiků. Pionýrem je v tomto ohledu u nás samozřejmě Andrej Babiš, postupně jeho „rétoriku obrazu“ převzali i další představitelé hnutí ANO a nakonec i dlouholetí antibabišovci jako Ivan Bartoš (na profilu premiéra Fialy se naopak emoji vyskytují zřídka, zřejmě by to narušilo image distingovaného profesora).

Zapojení emoji do psaného projevu vnáší nádech neformálnosti a snad i vzpomínek na dětské koláže slov a obrázků. Podle studie z roku 2019 emoji použité v reklamních sdělení zvyšují pozitivní dojem ze značky i přemýšlení o případné koupi. Intenzivněji se to projevovalo u produktů, kterou trojice výzkumníků nazývá jako hedonistické, typicky třeba fast foody. Zdali se toto poznání dá přenést do sféry politického marketingu, a případně jak, nechám na čtenáři.

Paleta emoji se bude pravděpodobně nadále rozšiřovat, jejich používání tak bude stále komplexnější. Už teď lze identifikovat několik způsobů, jakými se začleňují do komunikace a co z mluvené přenášejí do digitální. Někdy nahrazují gestikulaci, jindy zase připomínají svébytnou formu pantomimy nebo dodávají ironický tón uštěpačné poznámky.

„V jistém smyslu nám emoji dávají něco, co už máme v mluveném/znakovém jazyku. Při komunikaci tváří v tvář používáme kromě slov také tón a výšku hlasu, mimiku, gesta rukou, řeč těla –⁠ a dokonce i fyzické prostředí, ve kterém se rozhovor odehrává,“ shrnuje výzkumník Benjamin Weissman. Aby toho nebylo málo, jak chápeme a používáme emoji, souvisí i s naším genderem. Muži zpravidla svůj stud schovávají za zmíněný symbol opičky, ženy za obličej s pusou zapnutou na zip 🤐 nebo utrápeného smajlíka 😞. O obrázcích se sexuálním podtextem ani nemluvě.

Textové editory počítají jedno emoji jako jedno slovo. Není to, myslím, chyba. Nejde o znak, naopak obrázky už vyjadřují konkrétní myšlenku nebo věc z reálného světa. Jak se emoji stávají oproti původním dvanáctipixelovým obrazcům stále detailnější, mění se i to, jak předávají význam. Oproti obecnému teď sdělují konkrétní. Čím více emoji máme, tím více jich paradoxně potřebujeme. Učíme se je přitom používat za pochodu metodou pokus omyl. Do panelů s jednotlivými tematickými oblastmi jsme vrženi a nevěda konotací daného symbolu tak můžeme způsobit nejedno faux pas.

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperityt