Web Slevomat.cz přestane od tohoto pátku přes své sklady distribuovat módu a módní zboží. Služba Rohlík.cz posiluje v těchto dnech významně své marketingové oddělení a chystá nové aktivity. A logistický systém, který byl vytvořen pro služby Dámejídlo.cz, Slevomat.cz a Rohlík.cz, se možná stane vývozním artiklem. V moderované diskusi Eshopista to uvedl zakladatel všech zmíněných služeb Tomáš Čupr. Cyklus těchto diskusí pořádá společnost Acomware, jejíž zástupci hned na místě rychlost Čuprova Rohlíku vyzkoušeli.
Přivézt zboží co nejdřív
„S Lukášem Uhlem, aktuálním ředitelem Dámejídlo, jsme v jedné debatě dospěli před časem k tomu, že úroveň lidí třeba v Británii není vyšší než v Česku. Konkurence tam je větší, ale to je dáno spíš velikostí trhu. Česko je tak pro zkoušení různých služeb vlastně dobrá laboratoř, protože tu jsou fantastičtí lidé technického charakteru, ale i úžasných kreativních schopností. Vytvořit si tu lidskou bázi a podnikat s ní třeba v Británii není vůbec špatný nápad. Se Slevomatem nebo Dámejídlo už je pro expanzi na Západ pozdě, ale v případě Rohlíku to myslím může být jinak,“ uvedl v diskusi Tomáš Čupr (Uhl nastupoval do Dámejídlo v polovině roku 2013 jako provozní šéf, loni v červnu se stal ředitelem poté, co mu zakladatel služby Čupr předal vedení a stáhl se z exekutivy; letos v lednu pak Čupr prodal firmu Dámejídlo německé objednávkové službě Delivery Hero).
Podle Tomáše Čupra je v oblasti rozvozových služeb značně rostoucím segmentem tzv. just-in-time ekonomika, tedy doručení komodity v nejkratším možném čase. Jako jednu z největších hodnot služeb Dámejídlo a Rohlík proto označil jejich vlastní logistický systém. Právě logistika podle něj představuje trendy byznys, který má v sobě exportní potenciál, a navíc by podle něj mohl přispět k větší akceleraci celého trhu online rozvozů.
Tentýž systém pro Prahu i Mnichov
„Pořád říkám, že bychom měli dokázat, aby online prodej potravin dělal deset procent celkového trhu s potravinami. V horizontu šesti nebo sedmi let bychom to měli zvládnout. Ano, známe už zkušenost z Británie, kde se online rozvoz relativně dlouho dostával na sedm procent. Ale takzvané next day delivery, dovoz do příštího dne, který tam byl nabízen a kterou u nás poskytuje Tesco, nebyl službou, kterou lidi skutečně chtějí. Proto se tam trh přibrzdil. Náš systém vede lidi k tomu objednávat častěji, a tím pomáhá růstu celého trhu,“ tvrdil Čupr.
Nejdůležitější know-how tak podle něj nepředstavují samotné služby, ale právě logistický systém, který je provází. „Pro Dámejídlo jsme vytvořili vlastní matematický model, protože u externích dodavatelů jsme nenašli nic, co by bylo dostatečně flexibilní a efektivní, jak jsme potřebovali. Například jde o to, že náš software neustále vyhodnocuje dopravní situaci a na základě toho rozhoduje, který kurýr zakázku poveze. Což není úplně jednoduché naprogramovat. A právě tento logistický engine představuje naše know-how, které se dá využít pro další byznys. Byť ten systém dnes vlastní německá společnost Delivery Hero, která ho od nás spolu s Dámejídlo odkoupila, my už víme, jak má vypadat. A naprogramovat ho znovu není složité. Takový výkonný ekonomický model pak můžete aplikovat na každé město a on vám v něm začne řídit logistiku. A nevidíme důvod, proč nebýt třeba v Mnichově nebo v jiných městech už za rok,“ poznamenal Čupr.
Pětapadesát aut a známí řidiči
První sortiment pro rozvoz potravin Rohlík pocházel z diskontního řetězce Makro, který je dodnes hlavním dodavatelem služby. Původní záměr prý dokonce počítal podle Čupra s tím, že se rozvoz obejde bez meziskladu. „Když jste si objednali tatranku, dojel vám náš kurýr do Makra pro tatranku. Jenže tam vám jich prodají v nejmenším možném množství čtyřiadvacet. Takže jednu dovezl a dalších dvacet tři dovezl na mezisklad. Tím jsme zjistili, že bez skladu to přece jen nepůjde,“ popisoval v nadsázce.
„Dnes sice máme sklad, ale je malý, představuje jen zhruba tisíc metrů čtverečních. Jsme schopni v něm mít kolem pěti tisíc druhů zboží. A proč je malý? Protože naši zaměstnanci ho potřebují oběhnout co nejrychleji, abychom dokázali zavážet do devadesáti minut. Abyste mohli mít malý a přitom rentabilní sklad, potřebujete rychlou obrátku. Proto potřebujeme dodavatele schopné zavážet nás denně nebo třikrát čtyřikrát týdně. S tím se pak dá spojit slib zavážky do devadesáti minut, protože objednávku vybavím do deseti minut, i když je v ní třicet nebo čtyřicet položek. Dnes máme celkem čtyři dodavatele včetně Makra a na základě dat umíme přesně predikovat, co kdy potřebujeme. A protože chci mít nad procesem totální kontrolu, děláme si dovážku sami. Nechci, aby naše zboží zaváželi taxikáři, o kterých nic nevím. Všechny naše kurýry známe, hodně jsme je při výběru protřídili, a ti, kteří zůstali, tvoří super jádro, na které máme skvělou zpětnou vazbu,“ říkal Čupr.
Aut, která v Praze zavážejí pro Dámejídlo i pro Rohlík, je podle něj pětapadesát, čistě pro Rohlík jich jezdí „něco přes deset“. Zkouška, provedená přímo na místě v pražském hotelu Barceló - šlo o objednávku rohlíků přes internet - pak dopadla pro kurýra jeho služby pozitivně: s krabicí pečiva se dostavil za 52 minut.
Rohlík posiluje marketing
Zatímco Dámejídlo už dnes Tomáš Čupr nevlastní a ve Slevomatu mu zůstává jen 13 %, v Rohlíku má v současnosti podle svých slov 42% podíl (a je tedy jeho největším spoluvlastníkem), druhým největším investorem je v Rohlíku investiční skupina Enern, se kterou dohromady prý Čupr drží přes 82 %, a třetím hlavním spoluinvestorem nadále zůstává jablonecká skupina Miton. „Rohlík vznikl jako další investice v rámci Dámejídlo – snažili jsme se ho postavit vysloveně investorsky, hledali jsme pro něj ředitele, ale ten projekt byl tak komplexní, že jeden ředitel byl málo. Kolem šestého ledna jsem tak přiletěl z dovolené, vešel do kanceláře Rohlíku a už jsem z ní neodešel,“ říká Čupr, který při startu každého projektu hraje roli „zlého policajta“. „Můj úkol je vytvořit firmě koleje, aby všichni pochopili, kam směřuje a jak ji tam dostat. Ze začátku jsem tedy hodně direktivní. Ale má role spočívá především v tom naučit lidi, aby všechno zvládali sami. Pak už je hlídat nemusím,“ přiblížil svůj přístup.
Marketingové oddělení Rohlíku posílil zhruba před dvěma týdny Zdeněk Morávek, který přišel od provozovatele e-shopů Mall.cz. Do června by měl nastoupit podle Čupra ještě jeden specialista, který bude zastřešovat výkonnostní marketing. Čupr sám se v marketingu věnuje komunikaci na sociálních sítích.
„Víme, že jsme v médiích poměrně hodně vidět. Když už na Facebook něco dáme, tak to doběhne daleko. Umíme přitopit pod kotlem, jak se říká. Na druhé straně, někteří konkurenti už tři měsíce oznamují, že za čtrnáct dní spouštějí svou službu, a mají kolem toho tolik PR jako my,“ dloubl si Čupr v rámci diskuse do „nejmenovaného“ konkurenta, v němž byla jasně rozpoznatelná služba Košík.cz. Ta koncem letošního března oznámila start 6., respektive 7. dubna, ale dodnes neodstartovala a na webu oznamuje, že „testuje“.
Překonat strach zákazníků
Hlavním úkolem pro propagaci online rozvozu potravin je podle něj přesvědčit lidi, že se nemusí takového nákupu bát. „Online má jednu obří nevýhodu, že na tu věc se nedá sáhnout. Nevíte, co vám přijde. Pokud tenhle zákaznický strach nepřekonáte, o spoustu klientů přijdete,“ říká Čupr, podle nějž právě tohle tvoří podstatu úspěchu, „Po třech nákupech už je zákazník získán, to se nám potvrdilo ve všech projektech, které jsme spouštěli. Je to známé pravidlo z retailu. Tři nákupy rovná se stálý zákazník. Ale musí jít ještě o tři nákupy v určitém časovém úseku,“ uvedl.
Rohlík - na rozdíl třeba od Slevomatu - už podle něj není projekt, který by stavěl na nejnižších cenách, a to právě proto, že se chce opírat o loajální zákazníky. „Lovci slev loajální v dlouhodobém horizontu nejsou. Nejde o to, že bych neuměl konkurovat cenou. Umím. Ale to není věc, která by se nedala napodobit. Když vás bude chtít někdo vyhladovět a uválcovat na ceně, tak to udělá, pokud na to má sílu. Je-li tohle vaše jediná konkurenční výhoda, tak vás dokážu rozdrtit. Jiná výhoda, jako rychlé a přesné doručení, se už kopíruje hůř. Proto jdeme tímto směrem. Nechceme být nejlevnější. Umíme to, ale říkáme si, že to nepotřebujeme,“ prohlašuje většinový majitel Rohlíku.